Kosti a skalp

Kurt Russel se po natočení Osmi hrozných neoholil, naopak se nechal zarůst ještě trochu víc a pustil se do dalšího westernu. Akorát nedozírné sněhové pláně už nechal nedozírnými sněhovými pláněmi a vyměnil je za sluncem rozpálené prašné skály, snad aby si prohřál kosti (a vlastně taky skalp). Přál bych mu to snad i kdyby nevznikl výborný film, jenže on vznikl. Skvěle odvyprávěný film se zajímavými postavami, k nimž opravdu přilnete, který celou dobu jen tak ťuká, naznačuje, záměrně neukazuje vše a spoléhá hlavně na dialogy, aby se v závěru doslova utrhl a chudáka diváka přikovaného k pohovce do ní ještě víc zamáčkl. Odvážně originální snímek. Pokud znáte třeba Plíživý měsíc a líbil se vám, určitě neváhejte a podívejte se. (16.10.2016)

Tady člověk musí smeknout skalp, protože za dva miliony natočit něco takového, navíc s takhle lákavým obsazením, to chce mít kurva talent. Snímek by se dal téměř s chirurgickou přesností rozřezat na třetiny, v níž se nejdříve seznámíme s hlavními postavami, pak s nimi vyrazíme na záchranářskou misi, abychom v posledním dějství byli svědky nečekaného masakru. A můžu vám zaručit, že třeba Rothovo Green Inferno se může jít zahrabat, protože tady nejen, že se dějou mnohem horší zvěrstva, ale skutečně bolí každá zlomenina nebo postřelení. A i právě díky téhle syrovosti a brutalitě odpustíte filmu ono lážo plážo tempo. Jinak casting fakt parádní, a přesto, že Russell si hraje zase to svoje, já mu to žeru furt. (25.10.2015)

Zvláštní western s opravdu děsivými záporáky. Jsou to kanibalští indiáni, co vypadají jak skřeti Skurut-Hai a vydávají nadpřirozené zvuky. Akce tam je minimum. Skoro celou dobu se odehrává trestná výprava ve složení dvou důchodců, jednoho kovboje se zlomenou nohou a nekompromisního pistolníka, u kterýho je jasný, že chcípne jako první. Většinu cesty jen tak pomalu jedou a boží Richard Jenkins glosuje situaci s božím Kurtem Russellem. I ostatní osazenstvo je fajn, ale tahle dvojka film opravdu táhne nahoru. Ve finále překvapí opravdu značná brutalita. (12.12.2015)

O "Kostěném tomahawku" se hojně mluví a píše jako o hororu ve westernových kulisách, případně o westernu, který se ve finále zvrtne v horor. To je ovšem zplošťující vnímání, protože S. Craig Zahler ve svém nevídaně vytříbeném debutu vytvořil důmyslný revizionistický western. Nové pojetí v jeho podání neznamená špínu, nihilismus a zavržení hrdinství, k nimž se uchylují předchozí dekonstrukční snímky jako "Nesmiřitelní". Zahler přichází s mnohem důmyslnějším, propracovanějším a originálnějším uchopením ikonického žánru. Mistrovsky napsaný film znovu etabluje western pro dnešní cynickou a poučenou dobu tím, že jeho ikonické atributy pojímá se sofistikovaným nadhledem, ale současně aktualizuje jeho základní vyprávěcí vzorce a étos. Indiáni tedy nejsou divoši, ale v postavě profesora se stávají jízlivou personifikací křivdy bílých mužů, která zdejší kovboje přesahuje nejen co do obeznámení s přírodou a jejími podivnostmi, ale i rozhledu, důvtipu a inteligence. Podobně manželka hlavního hrdiny může být sarkastická, racionální i inteligentní, a při tom si zachovat roli objektu a trofeje. Hrdinskost se nevyhnutelně stává synonymem omezenosti, ignorance a paličatosti. Nejzásadnější roli zde hrají troglodyti coby anonymní a racionalitě se vzpírající monstra, která do života na hraně civilizace navracejí ohrožení, mystérium a především element cizího. Jsou ideálními nevyzpytatelnými, bestiálními divochy jako indiáni v báchorkách doby divokého západu, než jejich tradiční vyobrazení nasáklo pachutí genocidy. Ve výsledku pak může "Kostěný tomahawk" na jedné straně do úst hlavní ženské postavy vložit památnou a výmluvnou repliku, která jízlivě glosuje machismus zdejších mužů, a současně být heroickou oslavou jejich houževnatosti a odhodlání. (12.07.2016)

David Arquette, lehký nadhled i neobvyklá hudba budiž pojítkem s příbuznými Ravenous. Co se týká charakterů a jejich interakce, jsou seznamovací pasáže v městečku Bright Hope (a že se k ní budou hlavní postavy často upínat) i putování po prašné wild west krajině velmi chytře napsané a i když se to na první pohled nezdá, každé slovo hovorného zástupce šerifa (skvělý Jenkins) má své opodstatnění. A pak? Pak přichází na řadu sugestivní zabíjačka a Kurt s rozžhavenou placatkou zastrčenou v otevřené břišní krajině.. Jestli hledáte ve světě filmu něco jiného, doporučuji nastavit hlavu přímo proti Zahlerovu kostěnému tomahawku.. (02.11.2015)