Špinavý trik

Fuha! 6 let jsem se American Hustle bál jako čert kříže. Když jsem viděl to hodnocení a o čem to vlastně je, vždycky jsem zbaběle vycouval. Nechtěl jsem se přes dvě hodiny dojebávat nudou. A ono ejhle... je to dobrý! Pořád se tam něco děje, herecky topový, příběh zajímavý, scénář crazy. Dobrej film! (04.01.2020)

Po řemeslné stránce výborná prácička s šílenými parukami a poutavou dobovou atmosférou, kterou jsem však od Davida O. Russella tak trochu čekal. Co jsem však nečekal bylo selhání v práci s postavami a jejich vztahy, jež šli Russellovi vždy báječně od ruky. Zde ovšem dostaneme jen sbírku psychicky narušených podivínu, k nimž si na rozdíl od Terapie láskou vůbec nenajdeme cestu a vlastně mi byly celou dobu i přes výtečnou hereckou sestavu naprosto ukradený. Příště bych tedy Davide poprosil o méně odtažitý oscarový kalkul. (22.02.2014)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)

Z nějakého zvláštního důvodu je, pro mě další nezajímavý a poměrně nudný Russellův film, nominovaný na Oscara. Je to dlouhé, kromě camea De Nira není moc na co koukat a celé se to jakštakš rozjede asi 20 minut před koncem, což je u 140 minutové záležitosti docela dost blbý. Ano, Bale předvádí kvalitní výkon, ale naproti tomu Di Caprio to rozjel přímo neskutečně. Nejzajímavější scéna tady nesahá prakticky po kotníky té neslabší z Wolfa. Nevím proč, ale pokud jde o podvádění vznikly letos filmy dva, jenže tohle nemůže být absolutně žádný soupeř pro Scorseseho klenot. Přiznávám že se u filmů velmi rád bavím, anebo alespoň se nechám něčím napínat. Podstata American Hustle mě zůstala zcela utajena. Ten závěrečný geniální plán nebo spíše podraz je totiž natolik slabý a směšný že mě to až překvapilo. 50% a víc ani ťuk. PS: Není mě jasné že diváci neprokoukli nudný Russellův "špinavý trik" již v minulé Terapii láskou. (07.03.2014)

Budu zkratkovitý poněvadž doby, kdy jsem sekal jeden cool koment za druhým jsou nenývratně pryč :-) Takže Baleův pupík megacool proměna a respekt za odvahu, s herectvím už slabší. Dále v poslední době neskutečně chameleonský Cooper tentokrát jako roztomilý sympaták. Jennifer Lawrence díky za to že jsi, aneb jak z putky domácí stvořit pomocí geniální kostymérky sexbombu. Respekt výtvarnici. Robert De Niro nejvíc ikonický a strašidelný od dob ... od jakých vlastně dob? Možná od devadesátkového Mysu hrůzy, což si taky zaslouží smeknutý klobouk. A tak dále ještě u několika figurek v podání pravé bloncky Amy Adams, disco Jeremy Rennera ... A co ten film teda? No nic moc. Režisér a scenárista jsou daleko nejslabší články. Škoda! (23.01.2014)