Něžné vlny

"Teda to je nechutný !! Podívej se !! Oni si snad holej i podpaždí !!" ;) Kýčovitá poezie na setrvačník, ještě vyprázdněnější než další rádoby nostalgické bijáky, jež Vejdělek "vykrádá".. Další překrásná a milá Vyprávěj!da pro uplakané nostalgiky s obsesivně fetišistickými obtížemi, které eskalují ve výkřiky typu "Takovou teplákovku nosila moje máma !!".. A tak jen zvažuji, zda mě víc irituje účes Hynka Čermáka nebo ta zoufalá scéna z revolučního náměstí, s níž si Vejdělek honil triko již při propagaci.. Podvratné (či naopak jakkoli konejšivé) asi jako pohlazení obuškem od fízla.. (17.11.2018)

Z Jiřího Vejdělka se stal velmi schopný režisér, který se umí obklopit velmi solidními spolupracovníky. O tom žádná. Jiří Vejdělek nicméně v Mužích v nadějích a tady dokázal, že schopným scénáristou není. Koncept únikové zábavy dostal v jeho hlavě červenou, jenže on chce i dál šlapat na plyn, takže na diváka čeká další slušný direkt. Něžné vlny kladou důraz na hřejivé a laskavé vyprávění. Nemám nic proti. Jenže hřejivé ani laskavé nejsou. Možná to splňuje kamera Vladimíra Smutného, tvůrce za kamerou však nikoliv. Téma chlapecké první lásky mě nechalo zcela chladným (určitě za to může i nejstarší představitel hlavního hrdiny Robert Cejnar) a Vejdělkova neschopnost přinést dramaticky nosný příběh. Politické souvislosti mi přišli děsně nezajímavé (náhody na Národní třídě mě spíš iritovaly), roztomilých epizodek bylo pohříchu málo. A ta lidskost z těch NAŠICH luhů a hájů má jaksi k příjemnému relaxu daleko. Pro mě osobně bezkrevné!! Příště prosím podle cizího scénáře.. (23.06.2014)

Takže asi takto: první pokus se nezdařil, dívala jsem se nesoustředěně a měla jsem pocit, že mě to nebaví. Ale moje oblíbená Troufalka dala pět hvězd, tak jsem to zkusila ještě o dva dny později a v trochu jiné náladě - a ejhle, najednou mi to připadalo milé a ano - něžné. Hlavně se mi líbil vztah rodičů i jejich charaktery (Čermák s Pauhofovou). Ale celkově tam bylo všeho na celovečerák tak nějak málo. Před zhlédnutím jsem si ještě neuváženě přečetla názor, že v závěru se to "rozjede", trpělivě jsem tedy vyčkávala. A vyčkávala jsem tak dlouho, až mě překvapily závěrečné titulky. A i ten nápad se 17. Listopadem na mě působil spíš rozpačitě než trefně. Je mi líto, ale na víc než tři hvězdy to nevidím. (28.10.2015)

Měl jsme možnost navštívit sponzorskou RWE předpremiéru a později jsem trošku s překvapením zjistil, že premiéra je až téměř za měsíc. Nicméně, za mě se nejedná o nic jakkoliv výrazného a tak atraktivního, na co bych měl vzpomínat. Téma sametové revoluce a obecně historických událostí je asi to jediné, na čem se dá postavit kvalitní český film. Jenže se to omílá pořád dokola a v tomhle podání to na mě opravdu moc nefungovalo. Nejvíc mě bavil Hynek Čermák jako cholerický tata a ne/úspěšný plavec a Jan Budař, jako pošťák, který chce ženu svých snů :-)). Ti dva tvořili věru úsměvné situace. Naopak herecký výkon hlavního hrdiny Cejnara je velice diskutabilní. Osobně mě spíš iritoval. Co mi v tomhle filmu ale vůbec nesedlo, je až přílišně "zamilovaný a přecitlivělý" průběh celého filmu s velmi vlažným dějem. Ženské publikum kolem mě se sice rozplývalo, jak dojemné a krásné to je. Na mě to ale neplatí a závěrečnou půlhodinku jsem tlačil očima ke konci. Pro mě se jedná o český filmový (pod)standard. Místy zábavný, ale ve výsledků lehce zapomenutelný. (16.12.2013)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)