Něžné vlny

,,NEPODLÉHEJ PANICKÝMU STRACHU, ONA TI POMŮŽE...“ /// Něžný vlny chcou bejt něžný. Už jen ta hudba… Normalizační časy - Občanskej průkaz nečekejte. Jen takový vyprávění o mladým Hrdličkovi, jeho mámě, tátovi, první lásce, francouzáku vod učitele tělocviku (ty vole, žádná pedofilie furt…), pošťákovi, taky Dyk je tady (v češtině vole, jméno!...), neprudí, ale bohužel nic (nebo mnoho) neřeší. Ani to, kolik rámusu nadělá puberta. Humor sází na pubertální erotiku, ale jinak to má naštěstí blíž k rodince Součkových, než k obyvatelům Babovřesk. Ten film je určitě milej, ale pro mě naprosto zbytečnej. Prázdnej… (už mi lásko není 20 let…). Asi proto. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak zbavit manžela apatie. 2.) Chci se konečně dozvědět pravdu o 17. listopadu. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.06.2014)

Překvapivě příjemný český snímek. Kromě už na hraně trapnosti balancující scéně s povstáním a výkonem hlavního hrdiny (v závěrečné části) a jeho vyvolené (v prostřední části, poměrně krátce) sympatický počin pana Vejdělka. Byl jsem na vážkách mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec se přikláním k vyšší známce. (03.09.2014)

Vejdělek na vlnách "menzelovské" poetiky v nepoetických časech socialismu. Jiří Vejdělek točit filmy umí a jeho snímek je vzdálenou ozvěnou Menzelových děl. Svůj snímek o dospívajícím mladíkovi opatřil pěknou, pohádkově barvitou kamerou Vladimíra Smutného, která spolu s hudbou Miloše Krkošky vytváří celek, který vyprávění dodává na náladě. A náladu mají postavy vesměs pozitivní. Největším mrzoutem je tatínek Hynka Čermáka, který ze selhání zdolat kanál La Manche, viní Rusáky, kteří republice nikdy nepřinesli víc než houby. A skutečně. Až to bouchlo v Černobylu, vyrostly radioaktivní houby. Stačí aby ale posekal fůru dříví a je zase ticho po pěšině. To maminka Táni Pauhofové neklesá na mysli nikdy. Muži z okolí za ní pálí, ona ale zůstává věrná svému manželi. A pak zde máme jejich syna Vojtu, možná budoucí pianista, ale jeho pozornost od hudebního nástroje odvádí zrzavá spolužačka Ela, nad kterou masturbuje, až se otřásá dům. A tím se dostávám k nejmenšímu pozitivu filmu a tím je křečovitě naroubovaný humor, který skoro nemá co říct ani nabídnout a je nasoukán do řady miniscének, které mají nesouvisející ráz. Vejdělkovi zřejmě humor bez pointy přijde kvalitní, ale zasmát se něčemu ve filmu byl nadlidský úkol. Humor neobstaraly ani postavy na míru vzaté - Budař, Kopta, Dyk. Příliš se neosvědčilo, přinejmenším to bylo originální, spojení humoru s historickými událostmi (viz scéna s policejním kordonem na Albertově náměstí o 17 listopadu+radioaktivní houby). U řady postav je cítit příjemný "hrabalovský" rozměr tak dobře známý z filmů Jiřího Menzela. Odkazy na nošení sluchátek, staromódně gentlemanský lékař Jana Hartla, cudná erotika a další drobnosti, toho si všimne jen skutečný znalec a ocení to. Herci hrají v pohodě. U Čermáka s Budařem vlasový prost nahradily příčesky, které jsou nepřirozené. Hlavního hrdinu vyprávění ztvárnili dva různí herci: v dětství Jan Maršál, pubertální věk obstaral neznámý a Maršálovi nepodobný Robert Cejnar. S jeho postavou se dostaneme až do osudného listopadu 1989. Amatérsky instruované scény z revolučních dní mnoho povyku nenadělají, o nic lépe si nevede ani příliš uměle působící Spartakiáda přenášená televizí. Stylizovaným a roztomile zahraným postavám a režii, která příjemně protéká po poetické vlně a naráží na proud kompaktnějších i realističtějších filmů z tohoto období, se divák vyhýbat nemusí. 60% (22.10.2015)

Tak jako za pád socialismu nemohou studenti, tak ani ztráta panictví Vojty Hrdličky režim nepoložila. Tím jsem si naprosto jist. Tato vykonstruovaná historka nicméně disponovala zábavnými momenty a to zejména ve chvílích, kdy na obrazovce řádil lesní dělník Jan Hrdlička, namachrovaný pošťák Eman či svérázný doktor Lipský. S těmi jsem zažil slušnou zábavu a to je o ránu pendrekem víc, než jsem od toho čekal. (26.01.2016)

Nebudu vyloženě zlý, ale dobrý film vypadá jinak a vlastně i dobrý český film vypadá jinak. Něžné vlny jsou plné laciného humoru, kdy přesně víte o co v následujícím skeči půjde a vy se tomu nakonec budete muset zasmát. Viz třeba když se Budař pocáká voňavkou. Herecké výkony se nepovedly. Z filmu dost razí, že vedlejší scény dostali režisérovi oblíbenci z kultovních Účastníků zájezdu. Po delší době jsem v nějakém filmu spatřil Honzu Hartla, ale občas mě bylo stydno i za něj, stejně jako u některých lechtivějších scén. 30% (20.08.2020)