Něžné vlny

Že já vůl na tu předpremiéru v Hradci Králové nešel. Vejdělkova nejnákladnější dávka skvělého humoru, který byl opět na vysoké úrovní. V kině, kde jsem seděl mezi samými čtyřicátníky, chytla dokonce jedna slečna / paní záchvat smíchu v trvání asi jedné minuty (stala se takovou atrakcí vyprodaného sálu). Z první třicetiminutovky jsem byl uchvácený a v mysli se mi promítala otázka, že prozatím z českých filmů vidím největšího konkurenta Hořícímu keři, ale v momentě, kdy hlavní postava dospěla (Level 3: Robert Cejnar), to ztrácelo takový svižný a humorem překypovaný nádech. Zřejmě zato může nepříliš profesionální výkon Roberta Cejnara. Ale jsem optimista a tak hodnotím Něžné vlny jako velmi zdařilý. Hlavně díky již zmíněnému humoru, kterým málem přepsali historii, viz. Sametová revoluce. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (24.01.2014)

Tak tohle byla hodně velká slabota. Vejdělek nemile překvapil, jako by námětově vyhořel... To téma lásky dospívajícího kluka ke spolužačce bylo fajn, ale ten humor, ten humor !!! Něco tak naivního, neinteligentního - tím pádem smutně trapného a řekl bych až Troškovského jsem už dlouho neviděl... Sádrové hřiby na mně byly moc, ale scénku z Národní jsem už těžko rozdýchával... Z čeho ale opravdu teču, když mi do většinou nějaké ,,humorné'' ve skutečnosti trapné situace ještě jede humorná hudba, která vlastně podkresluje celou trapnost dění na plátně (např. Čermák s transparentem Nebijte nám naše děti, mlátící syna...). Podivný byl i pohled na oholeného vlasatého Čermáka, Hartla a Budaře. Já nevím, ale nějak už mi připadá, že těch ,,komedií'' ze socíku už tu bylo dost a tak pořád zdůrazňovat absurditu, tupost a nablblost té doby v dalších a dalších komediích bez nápadu je skoro zbytečné. To civilní cvičení a děti v maskách mi tu prostě přišly navíc i když na to navazovala další humorná scénka... Oproti tomu kladně hodnotím hezké lokace s vodou a i příjemný hudební doprovod filmu... No a když jsme se nakonec nedočkali ani toho očekávaného pohledu na ňadra zrzavice Lucky Šteflové, zůstal z toho celého tak nějak pocit zklamání. I ty dvě hvězdy jsou velmi velkorysé. Tohle vám z hlavy zmizí po vidění prakticky ihned jak vlny za lodí.... * * (01.06.2014)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)

Velmi trapný mix kvalitního (ne moc zajímavého, ale zvládnutého) řemesla, nejlacinějšího humoru a drzosti bez špetky vkusu znásilňovat českou historii. Vieweghovina na druhou, kde nemá co vzbuzovat zájem. A mně nebaví se k tomu vyjadřovat. Ten můj zvyk psát komentář ke každému zhlédnutému filmu má své trhliny. (18.12.2013)

Kousek pro nenáročného diváka, který se chce nechat vést jednoduchým nekomplikovaným příběhem a přitom nepotřebuje zapojit ani kousek šedé kůry mozkové. Po shlédnutí pak ani dost dobře nevíte, jestli jste nějakou část úplně neprospali, ale ani to nijak nevadí, protože přijít není o co. Ale je to takové milé prosté, a to prostě někdy postačí. Druhé shlédnutí je však vyloučeno. (17.08.2014)