Něžné vlny

Pohoda za každou cenu. 1) Vidím 41letého režiséra (zde i scénáristu) Jiřího Vejdělka, jak stojí nad beztvarou hromádkou, zuřivě do ní kope a řve: Budeš pohodovej, budeš pohodovej! Nešťastný film se choulí u jeho nohou a povzlykává, protože víc pohody prostě nedá. 2) Na začátku avízované odhalení tajemství sametové revoluce mě fakt pobavilo. Snad mu mohl autor věnovat více, než jednu či dvě minuty filmu. (22.07.2014)

Z Jiřího Vejdělka se stal velmi schopný režisér, který se umí obklopit velmi solidními spolupracovníky. O tom žádná. Jiří Vejdělek nicméně v Mužích v nadějích a tady dokázal, že schopným scénáristou není. Koncept únikové zábavy dostal v jeho hlavě červenou, jenže on chce i dál šlapat na plyn, takže na diváka čeká další slušný direkt. Něžné vlny kladou důraz na hřejivé a laskavé vyprávění. Nemám nic proti. Jenže hřejivé ani laskavé nejsou. Možná to splňuje kamera Vladimíra Smutného, tvůrce za kamerou však nikoliv. Téma chlapecké první lásky mě nechalo zcela chladným (určitě za to může i nejstarší představitel hlavního hrdiny Robert Cejnar) a Vejdělkova neschopnost přinést dramaticky nosný příběh. Politické souvislosti mi přišli děsně nezajímavé (náhody na Národní třídě mě spíš iritovaly), roztomilých epizodek bylo pohříchu málo. A ta lidskost z těch NAŠICH luhů a hájů má jaksi k příjemnému relaxu daleko. Pro mě osobně bezkrevné!! Příště prosím podle cizího scénáře.. (23.06.2014)

Chtělo by se mi říci příjemný letní film o první lásce a celkově slastech i stratech dospívání samotného. Jenže on ten film v některých chvílích není tak záživný, aby dokázal celou dobu udržet mou pozornost. Ve světlých chvilkách se jedná o solidní příběh, který si jen tak volně plyne a diváka to baví, ve slabých chvilkách to ale pro mě byl nicneříkající sled scén, které by si zasloužily být natočeny záživněji. Ve výsledku to ale zase není tak důležité, důležitý je z mého pohledu závěr filmu, který mě svou originalitou a svým humorem opravdu královsky pobavil. Nápad, kterak jeden studentík vlastně neúmyslně odstartoval masakr studentů na Národní třídě, přičemž se tam připletl náhodou po cestě za ztrátou panictví, to bylo něco, čemu jsem se smál ještě několik hodin po skončení filmu. Když k tomuto oslnivému závěru přidám ještě pohodovou letní atmosféru, vnímám tento film jako vcelku ucházející a z mého diváckého pohledu též uspokojující. Nakonec uděluji tomuto bijáku tři hvězdy. (19.07.2014)

Překvapivě škatulkovité, nepatrně zkratkovité a přesto jako celek neodolatelné. Jiří Vejdělek sešívá jednotlivé eskapády hlavních i vedlejších postav ne snad přímo horkou jehlou, ale spěch je ze scénáře často patrný i tak. Zachraňuje ho patřičně kouzelná Lucie Šteflová, lehce dřevěný, ale paradoxně tím spíš uvěřitelný Robert Cejnar a hlavně chameleon Hynek Čermák, který dokáže dokonale prodat i tu nejočividnější hlášku. A jak se tak celá úsměvná podívaná chýlí k závěru, úsměv mi v oněch skutečně Něžných momentech ne a ne slézt z tváře. Jakmile se totiž ústřední melodie rozehraje na klavír v plné parádě, potisící si uvědomím, že nostalgické příběhy o prvních láskách mě dokážou položit na lopatky už pěkných pár let a očividně se na tom nic nehodlá měnit. (05.08.2014)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)