Něžné vlny

Když si sečtu lepší tuzemské filmy za poslední dva roky, bude mi na počítání stačit ruka tesaře dva roky před důchodem. Pohodová letní komedie se spoustou povedených vtípků (ty listopadový hlášky jsou sice už moc, ale jediný fórek, který se Vejdělkovi nepovedl, je skákající postel s Vojtíkem), krásnou lokalitou a trojicí těch nejhezčích čs zrzek. Cejnar je milý, pan režisér měl ale škrtnout scénu, kdy sedí na hrázi a dozvídá se o emigraci, tam se fakt nezadařilo. Výborný je Hynek, přiznám se, že jsem ho vůbec nepoznal a musel až využít domácí nápovědy v cca 43. minutě. Nebyl na té fotce Maxián? (28.05.2014)

,,NEPODLÉHEJ PANICKÝMU STRACHU, ONA TI POMŮŽE...“ /// Něžný vlny chcou bejt něžný. Už jen ta hudba… Normalizační časy - Občanskej průkaz nečekejte. Jen takový vyprávění o mladým Hrdličkovi, jeho mámě, tátovi, první lásce, francouzáku vod učitele tělocviku (ty vole, žádná pedofilie furt…), pošťákovi, taky Dyk je tady (v češtině vole, jméno!...), neprudí, ale bohužel nic (nebo mnoho) neřeší. Ani to, kolik rámusu nadělá puberta. Humor sází na pubertální erotiku, ale jinak to má naštěstí blíž k rodince Součkových, než k obyvatelům Babovřesk. Ten film je určitě milej, ale pro mě naprosto zbytečnej. Prázdnej… (už mi lásko není 20 let…). Asi proto. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak zbavit manžela apatie. 2.) Chci se konečně dozvědět pravdu o 17. listopadu. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.06.2014)

Nejzásadnější okamžiky listopadu 1989 podle Jiřího Vejdělka: Sametová revoluce a jeho první zásun, jehož realizace měla přímý vliv na samotný začátek revoluce a to si ještě neodpustil přivlastnit přeplavání kanálu La Manche. Ten chlap má ego hodně vysoko, ale řemeslo zvládá slušně a v době, když je Hřebejk mrtvý, Menzel sice živý, ale karikaturou sebe sama, Renč vyčpělý a Svěrákovi se už nechce, jsou právě jeho filmy lokálním nadstandardem. (17.10.2015)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)

Skvělý, naprosto skvělý Čermák, táhnoucí film v každém momentu, kdy se objevil na obrazovce. Hlavně kvůli němu musím zvednout hodnocení. Právě humorná složka se docela povedla, to samé bohužel moc o romantické stránce tak úplně říct nejde, ale nevadí. Pokud film beru jako komedii, tak i se svými hluchými místy pobavil. "Nechte mě projít, přece ta nepůjdu s holýma rukama." A co říct na závěr?... no, asi že zrzky jsou zrzky, co si budem povídat. (17.11.2018)