Kotonoha no niwa
The Garden of Words
Režie:
Makoto ŠinkaiScénář:
Makoto ŠinkaiHudba:
Kašiwa DaisukeHrají:
Takeši Maeda, Miju Irino, Fumi Hirano, Hiroši Šimozaki, Risa Mizuno, Mikako Komacu, Juka Terasaki, Takanori Hošino, Azusa Tadokoro, Taiši Murata, Júki Hajaši (více)Obsahy(1)
Príbeh nového filmu japonského režiséra Makota Shinkaia The Garden Of Words (Záhrada slov) sleduje mladíka Takaa, zatiaľ nevyučeného obuvníka, ktorý sa jedného dňa vydá poza školu, aby mohol v prekrásnej záhrade pracovať na svojich nových návrhoch topánok. Tu stretáva záhadné dievča Yukino, ktorá je o niečo staršia ako Takao. Ako čas beží, obaja sa v záhrade naďalej stretávajú; vždy však len za daždivého počasia. Postupne sa ich vzťah prehlbuje; koniec daždivých dní sa však pomaly, ale isto blíži. (issoumaila)
(více)Recenze (91)
Před dvěmi lety naprostá posedlost anime, záhy přišlo vystřízlivění, dnes mě ten žánr v podstatě vůbec nezajimá (a nikdo zajímavý vlastně ani netočí), ještě se podívám na nového Šinkaje, Hosodu a mladého Mijazakiho a to je asi tak všechno. U 5 cm/s jsem byl fascinován, Children Who Chase Lost Voices from Deep Below mě neskutečně nudilo a tohle mě nechává vyloženě chladným. Japonci budou nadšení, milovníci filmové animace taky, filmový fanoušci ne (teda kromě otaku). Děj děcka. Chybí tomu jakékoliv zvraty, nějaký vývoj, psychologie postav (řev za nahlédnutí do nitra nepovažuju). A ten závěr? Zatracená japonská melancholie. ()
Typický Shinkai – množstvo krásnych obrazov, avšak vlastne o ničom. Pomaly sa rozvíjajúci príbeh, ktorý nezaujme, romantické a „osudové“ prvky, ktoré prechádzajú až do patetickosti a trápnosti, otvorený koniec a tak ďalej. Niekomu sa to môže páčiť, ale mňa to skôr nudilo. ()
O troch víc patetičtější než autorových "Byōsoku 5 centimeter", které jsou naprostým klenotem. Zahrada slov ovšem jisto jistě stojí za pozornost. Už jen pro tu mimiku postav. Mrk! ()
Krátký, ale o to krásnější a propracovanější film plný melancholie a emocí. Přímo omračující vizuální stránka je perfektně doplněna o příjemnou hudbu a zajímavé charaktery, které snad ani nejde nemít rád. Režisér Makoto Shinkai a studio CoMix Wave mě začínají opravdu zajímat, protože tohle je po Kumo no Mukou, Yakusoku no Basho už druhý naprosto perfektní film, který jsem od nich viděl a to mě ještě čeká několik velmi zajímavých kousků... Zahrada slov je rozhodně něco, co byste si neměli nechat ujít. - 100% ()
Animace na hranici dokonalosti. Hra světel, stínů .. odlesků, vodní hrátky ... některé přírodní scény k nerozeznání od reality Jediná kaňka byla, prostě je to jejich zvláštní kultura, když dospělé ženy popř dívky brečí a řvou jako nemluvňata či několikaleté holčičky. ()
Romantický film, zobrazující platonickou lásku učitelky a žáka, který neobsahuje žádné fantastické přesahy, jak bývá u japonských anime obvyklé, ale přesto vyniká jejich typickou atmosférou. ()
Ach, Makoto, Makoto! Proč jsi, Makoto? Ani jsem ti nechtěla psát, ale... Ach, Makoto, proč jsi vysedával v zahradě prázdných slov a nás, své věrné, odměnil vizuálně vyňuňanou, žel plytkou, hysterickou zbytečností na úrovni anime seriálu? Ty, jemuž stačila minuta a půl, abys přesně zachytil to třepotání v lidském nitru, kterému říkáme láska? Ty, jenž jsi osudově rozdělil blížence pod rozkvetlými sakurami? Ty, jenž jsi přišel s romantikou, která nedává, aniž by od diváka něco vyžadovala? Zpátky k Macu, Makoto, a ještě jednou a s citem! ()
Nádherná animace. Nejlepší, co jsem doposud viděl, a to už od prvního záběru. Anime bylo pro mě zpočátku jen forma zábavy; časem se mi ale podařilo objevit jeho uměleckou stránku. Malinko mě mrzí, že u „Zahrady slov“ je to bohužel řešeno na úkor příběhu i stopáže. Tuto pastvu pro oči si lze užít pouze tři čtvrtě hodiny, a příběh nebyl, alespoň pro mě, ničím výrazný. Mám rád Šinkaiovy filmy, mám rád jejich psychologickou stránku a vím, co to obnáší. Vím ale také to, že u jiných filmů se mu podařilo zaujmout moji pozornost příběhem lépe. Každý je zkrátka dobrý z jiného hlediska. Z osobního hlediska mě „Zahrada slov“ nejvíce oslovila skrze déšť, který je pro hlavní postavu Takaa tak důležitý. Připomněla mi, jak moc mám déšť rád. ()
Trochu mi tento film připomněl Hotarubi no mori e. Ne že by si ty filmy byly nějak zvlášť podobné, ale měla jsem z nich podobný pocit. I když Kotonoha no Niwa nemá tak silný příběh. Zato ale má nádhernou vizuální stránku. Těch mých 5* sice není úplně nejsilnějších, ale dát jenom čtyři mi přišlo málo. ()
Forma celého filmu je úchvatná, kresba vás přenese do jiné reality, pohltí vás a nepustí. Atmosféra je nesmírně silná a umocněná nostalgií padajícího deště. Stejně jako hlavní postavy, i vy si budete přát, aby pršelo snad napořád, protože právě v těch okamžicích je film nejsilnější. Obsahově je to o něco slabší, jde o velmi jednoduchý příběh, předvídatelný, ale právě proto pevný v kramflecích. Oba hrdinové jsou sympatičtí, prožívají své emoce a vazba mezi nimi je uvěřitelná. Závěr je možná zbytečně hysterický, ale nikoliv extrémně. Pokud chcete vypnout, uvolnit se, nebo si užít romantickou atmosféru, tak neváhejte. ()
Makoto je schopný hodnověrně vsugerovat určitou atmosféru. Během chvilky tě uvede do stavu lyrického napětí, kdy prožíváš stejné nálady, jako hlavní postavy. Podtrhává to nejpovedenější animace, kterou jsem kdy viděl - kapky deště, dopadající na jezírko, jsou téměř hmatatelné, dobře pracuje s hloubkou ostrosti záběru (animovaný film!), praceju se světlem a město působí velmi živě až téměř hmatatelně. Což si asi dobře uvědomoval, proto na mě Kotonoha místy působila tak, že se tvůrce sebeukájí nad svou grafickou zručností a jen ti servíruje vizuální orgie. Příběh totiž není moc silný. Je sice melancholický, ubíhá pozvolným japonským tempem a předává ti ponaučení velmi jemným způsobem, ale je plochý. Ocenil bych, kdyby byl Makoto příště schopný naroubovat na tak uchvacující grafický zážitek něco trochu hlubšího - něco na způsob Laputy nebo Cesty do fantazie. Pak se teprve zrodí veledílo. ()
Nádherná animace, úžasná atmosféra letního deště, melancholie, a souznění s neznámou osobou, která je ochotná naslouchat a nesoudit. Pěkný a hodně pomalý film se zvláštním a uspěchaným koncem, který značně kazí celkový dojem. ()
46-minútový krátkometrážny animovaný počin Makota Shinkaia o 15-ročnom študentovi a nádejnom obuvníkovi Takaovi a 27-ročnej životom skúšanej učiteľke Yukine je filmom, ktorý na pomerne malej ploche dokáže prepájať prvky symboliky, filozofie a hľadania samého seba a osobného šťastia. Príbeh, odohrávajúci sa v súdobom (2013) Tokiu, je melancholickým zobrazením ani nie tak rodiaceho sa vzťahu medzi dvoma hlavnými postavami, ako by sa zo začiatku mohlo zdať, ale skôr toho, že človek niekedy jednoducho potrebuje natrafiť v živote na niekoho, kto mu podarí, pomôže a nasmeruje ho. Zároveň možno cez spomenutú symboliku, respektíve metaforicky prenesený význam príbeh vnímať aj ako to, že po každom daždi musí vyjsť slnko. V istom zmysle príbeh filmu neobchádza ani romantiku, ktorá sa stupňuje najmä na jeho konci, ale v kontexte diela ako celku v ňom prím priamo nehrá, hoci je pochopiteľné, že každý divák by mohol tvrdiť niečo iné. V tomto prípade zrejme záleží na tom, kto sa na príbeh ako pozerá. Určite nemožno oponovať tomu, že v mnohom ide o snímku, v ktorej sú zachytené hlboké osobné túžby, city a pocity, ale "klasická" romantika - či už západného, ale aj japonského strihu - vyzerá inak. Po vizuálnej stránke je film takmer dokonalým počinom. Animácia je po všetkých stránkach nádherná a jednoznačne predstavuje najvýraznejší a najlepší prvok celého diela. Vďaka nej vyniká najmä tokijská výprava s pulzujúcim ruchom mesta, ktorému stojí v protiklade pokoj parku Shinjuku Gyo-en, kde sa odohráva podstatná časť deja, ako aj zobrazenie počasia, ktoré je takisto vo filme nemenej dôležité. Celkovú atmosféru Shinkaiovho počinu dopĺňa aj dobre zvolená hudba. Kotonoha no Niwa je divácky príjemným anime filmom, stavajúcom najmä na dramatických dejových prvkoch a interakciách dvojice hlavných postáv, ktorá je odlišná, ale v mnohom zároveň veľmi blízka. Nad príbehom však v tomto prípade jednoznačne vyhráva animácia. Och, aká to nádhera. ()
Shinkai je mistr vizuálu a dojmů obecně, ale tohle mu nesežeru. Po obsahové stránce je to neuvěřitelně prázdné. ()
Animace zajímavá, ale to je tak všechno. Příběh i postavy stojí za prd. Ten pedo-vztah dvou hlavních protagonistů je lehce creepy. ()
Čarokrásná animace, pár chytlavých momentů, jinak o ničem, ale stylově moc příjemné podívání, ke konci ta úča fakt dost nepříjemně řve, ale už jsem pár japaňáren viděl, takže normál:) Za animaci a hudbu 5*, zbytek 1*, takže průměr, ale za podívání za deštivého odpoledne rozhodně stojí. ()
Animace jistě moc pěkná. Atmoška naprosto vynikající. Ale děj tak nějak poslabší. Hysterická vypjatá scéna byla už trochu příliš. Dojem celkově - průměrný. 58% ()
Čekal jsem trošku větší bulák na konci, jako něco tam bylo, jedna nebo dvě slzičky se urojily, ale kdyby to zakončilo vážně smutnějc, bylo by to lepší. Animace a kresba je fakt orgasmus, nádhera, pastva pro oči. ()
Noriaki Kakyoin by pravděpodobně miloval všechny fimy Makoto Šinkai. Režiser je totiž nepochybně taky milfhunter. Dobrá kraťounká jednohubka o setkání dvou lidí, která velice zajímavě začíná a má krásné slice of life dialogy. Kritika konce mi nepřijde úplně na místě. Jasně je to takové vyjebávání s divákem, ale vzhledem k tomu, že jsem viděl konec Kimi no na wa, tak jsem to i čekal. Autor holt má svoji formuli, kterou permanentně opakuje a tak to celé nikdy nezajde za určitý bod (bylo by dobré nikdy vidět anime film, kde by to pokračovalo do vztahu). Přesto špičkové bonusem je bitka, kde hlavní postava pokračuje v boji, i když obdržela několik ran, stejně jako nafackování určité svini. ()
Po předchozí, opravdu nepovedené, Miyazačině se Makoto vrátil ke svému žánru. Vztahu dvou lidí, jež od sebe dělí nepřokonatelná vzdálenost či čas a kteří po sobě stále, byť marně touží. U tohoto snímku jako by si Makoto ale po půlhodině uvědomil, že vlastně už dál nemá co nabídnout. Tak uprostřed úvodu máme jakési vyvrcholení celého filmu a melancholickou písničku s tím, že se diváci dojmou a nebudou o tom dál přemýšlet. Co opravdu fungovalo v 5 centimetrech za vteřinu zde ale diváka spíš uráží, když si říká - tohle přeci nemůže být všechno. A, aniž bych chtěl být příliš jedovatý, není - po titulcích se přidají ještě dvě minuty, opět ničeho. Tři hvězdičky dávám za krásný vizuál a Yukino (ne nepodobné Rice z H&C). ()