Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Greenawayova toxická satira a animálnosť rozožierajú barokové plátna a nevytvárajú tým škodu, ale vlastný, autorskou hutnosťou presýtený štýl. Rovnako, ako sa postavy topia v hromadách gurmánskeho jedla a negustióznych výstupov, tak sa divák môže do nekonečna prejedať kyprou mizascénou, oblohou hudby, dressingom odkazov a v neposlednom rade neotrelým korením Greenawayových metafor. Všetko podané prostredníctvom kamery, ktorá celú hostinu trávi s neskutočnou eleganciou a "glamourom". Na otázku "Čo to Greenaway nakrútil?" odpovedám: neuchopiteľne korpulentnú verziu Ferreriho Veľkej Žranice. (08.02.2016)

Přiznám se, že po skončení tohoto filmu jsem byl ve velké depresi a v hlavě jsem měl pořádný zmatek. Nicméně když jsem se k filmu vracel a analyzoval jej znova a znova, tak jsem začal chápat, proč tenhle film musím vidět ještě jednou. Když to vezmeme kolem a kolem, tohle vlastně ani není film, ale nepřiznané divadlo, které se odehrává v několika kulisách. A když k tomuto filmu budete takto přistupovat, tak pro vás možná bude jednodušší se tomu poddat. Navíc ten "delikátní" konec a Helen Mirren… Jak říkám, ihned po skončení filmu jsem si myslel, že jedna projekce byla až moc, ale teď, s velkým časovým odstupem vím, že ještě jednou si tuhle laskominu dám. A rozhodně si časem zkusím sehnat více filmů od Petera Greenawaye. 80 %. (16.11.2014)

Filmová pochoutka, vizuálně úžasný film (ty barvy - vyniká především smyslně rudá, to snímaní jednotlivých scén) s amorálním, odpudivým hlavním hrdinou v podání Michaela Gambona, jehož monology (nejen) jsou nezapomenutelné. 90% P.S. Díky uživateli ork za tip. (05.11.2012)

Můj první Greenaway v dávných časech mého filmového experimentování. A i když jsem pak viděl i několik jeho dalších filmů, tenhle se mi zapsal do paměti nejvíc. Dodnes si zřetelně pamatuju, jak mocně na mě zapůsobila jeho vizuální i hudební stránka, jak jsem byl plný dojmů z jeho opulentní výpravy, hýřivých kostýmů, z té přehršle barev i zvuků, z dlouhých jízd kamery restaurací i dlouhou kuchyní, ze smutné písně, kterou zpíval kuchařský učeň... bylo to kdysi dávno moje možná první setkání s tímhle způsobem filmového umění. A dodnes mám tenhle film rád, i když mi tak úplně nesedí jeho extrovertnost, jeho živočišnost a teatrálnost, ale to je můj problém, ne vada filmu. Postava Zloděje je možná jednou z nejodpornějších postav filmové historie, v kohortě jeho nohsledů se mihne i mladý zfetovaný Tim Roth, Helen Mirren odhaluje svoje nesporné tělesné půvaby a kdyby si přitom hodila pytel na hlavu, byla by ještě hezčí... Jen škoda, že působivému finále předcházejí dvě zdlouhavé a nudné scény, které spolehlivě narušují dosavadní skvělé filmové tempo. (26.01.2015)

Kuře a'la reine Marie, ústřice v omáčce Mornay, pařížská žabí stehýnka. Je-li jídlo rozkoší, obžerství je hříchem. Vznešená jména, cinkání falešných příborů, vrásky a drahé látky. Obrazy rituálů a kulis přípravy pokrmů, kladení na stůl a jezení. Zřetelné popisy povrchů čitelně odkazující na vnitřní zkaženost (už jen ten název zavání). Doslovnost začíná požírat dvojakost. Zrovna, když se mě někdo snaží opít rohlíkem, dochází mi pivo. Uražena odcházím. (22.10.2010)