Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Jak by asi vypadaly scény z filmů Luise Buñuela, kdyby míval španělský surrealista k dispozici vyšší rozpočet s bohatší výpravou a stihl by se přesunout s oblíbenými večeřemi a schůzkami postav od nenápadného půvabu buržoazie s andělem zkázy až k totálně opulentní dekadenci? ... S britským režisérem Peterem Greenawayem jsem se už setkal díky Fallům, které jsem i přes originální námět, formu a nápady přijal rozpačitěji, ovšem tímto počinem mě přes veškeré obavy dostal. Místy až nechutně odpudivému ději plnému dekadence, chronického obžerství, nízkých pudů, povrchního luxusu a žárlivosti s pomstou ab absurdum, se dostalo díky Greenawayovi na oplátku i stejně luxusního audiovizuálního provedení. Už v úvodní scéně mě chytla atmosféra a přes hořkou pachuť a nejeden moment šoku mě tohle absurdní podobenství v surrealistickém hávu často fascinovalo. Dynamické barevné obrazy, přímo nebeská Nymanova hudba a rytmicky přesně gradovaný děj vytvářejí z toho dílka nádherně vybroušenou estetickou záležitost. Plus ti herci! Živelný Michael Gambon trousící neskutečným způsobem své okázale užvaněné monology celému filmu jednoznačně kraluje, ale nelze přehlédnout ani Helen Mirren snad v každé scéně v zcela jiném, originálním účesu a kostýmu a výjimečně mě dostal (byť na menším prostoru oproti „zloděju“ Gambonovi) i Richard Bohringer, který zde se stylizovanou absurditou předvedl v roli kuchaře přesně to, co mi u jeho „nezáživných“ výkonech v Mockyho filmech vždy chybělo – až si říkám, že mu zřejmě dopomohla i angličtina, ve které se doma necítil a již samotný divný přízvuk s lámavou výslovností mu hrál při ztvárnění postavy v divném panoptiku do karet. Já bych tedy do tohoto panoptika s nevšední hostinou nechtěl vkročit ani na půl minuty, ale sledovat to přes originální vizuál a hudbu evokující staré mistry? Ani na chvíli jsem se neodtrhl ! [90%] (16.05.2023)

Nejen vizuální orgie, stylizovaný příběh absolutní moci (která, jak známo, absolutně korumpuje) a vášně. Náležitě orgiasticky zvrhlé, což, obávám se, je přesně to, díky čemu je tento opus mnohými pokládán za umění. Mně to ale nic objevného neřeklo. V podstatě se tam šuká, blije a sprostě řve, a kvůli tomu nemusím chodit do drahé restaurace, v naší vesnici je taky taková, ceny lidové, kecy i zvratky stejné. Akorát to tak barevně neladí. Tož jestli mi za to dobře zaplatíte, tak já ty scény barevně vytónuju a můžete mě pokládat třeba za umělce. Váš problém, já budu vědět své. (25.09.2011)

Jednou hrajete ctihodnou královnu Alžbětu II., podruhé nevěrnou manželku, která nechtěnému divákovi nechává pohledem obtěžkat své bobří zviřátko ... Režisér Peter Greenaway je původně malíř a je to dost znát. Veškeré dekorace jsou barevně vytříbené a divák gurmán si tak jistě pošmákne. K tomu hraje výtečná hudba a Michael Gambon vede sáhodlouhé nikým nepřerušované monology na téma zrádlo, sex a další radovánky. Málo řečí, o to více akce zase v podání Helen Mirren. Škoda jen, že druhá půlka filmu nebyla trochu prostříhána. (16.06.2010)

Hmmm, tak jsem v krátké době narazil už na druhý bizárek, který testuje, co všechno žaludek méně odolných diváků vydrží. Ale zatímco Srdjan Spasojevič vyzvrátil do scénáře své ujeté masturbační fantazie, Peter Greenaway se se mnou podělil o šílenou kulinářsko- sexuálně- násilnickou vizi, která mi připomněla pana Creosota i mé oblíbené Delikatesy. Helen Mirren si zase možná vzpomněla na Brassova Caligulu, ale i přes častou full frontal nudity mě nejvíc zaujaly její vlasové kreace. Všechny účesy ale jasně válcoval mrtvý kormorán z úvodu filmu. Snímek měl na mě i velmi znepokojivý dopad- Michael měl tak nádherně propečenou kůži... (08.01.2020)

Gambonov Albert Spica sa s prehľadom radí medzi najodpornejšie zrúdy filmovej histórie a každý ho musí zákonite nenávideť. Mal byť oscar preňho a za Nymanovu nadpozemskú hudbu. Výtvarná stránka tiež super, že ani nevnímate tie prvoplánové nechutnosti a jak je väčšina postáv plocho napísaná. Môj prvý Greenway a vo výsledku som spokojný. Nerozmýšlať, vnímať hudbu a obrazy. (15.03.2012)