Jen 17

Ozon se tímto filmem pustil do zajímavého fenoménu, který zpracoval poctivým francouzským filmovým řemeslem, takže se na to dobře kouká, ale hledíce více pod povrch dojdeme k závěru, že se drží v mělkých vodách; v něčem je plytký, ve spoustě věcí nepřesvědčivý. Neřekne nám všechno (což by nemuselo být na závadu), ale těžko se chytají i jakékoli náznaky: Proč se krásná sedmnáctiletá Isabelle vlastně pustí do sex-byznysu? Je to z nudy, z mladického vzdoru, touhy experimentovat, nebo je to jen zoufalé hledání štěstí materiálně naprosto zabezpečené dívky s dobrým rodinným zázemím, přesto z nějakého důvodu nešťastné (psychicky nevyrovnané)? Je to kvůli penězům (ve filmu je jim věnován silný důraz; k čemu je potřebuje?), nebo kvůli ukojení její specifické sexuální úchylky, touhy dominovat, manipulovat? Protože Ozon nenabízí žádné vysvětlení, můžeme si pouze domýšlet vlastní teorie - čímž se ale vytrácí smysl celého filmu. Málo (nebo spíš vůbec) se věnuje vnitřnímu životu Isabelle (jejím problémům, touhám apod), zato velmi mnoho se věnuje jejímu tělu (což je z uměleckého hlediska fiasko, protože to zavání prvoplánovostí a v době snadno přístupného porna extrémní nekonkurenceschopností). Ještě plytčejší a nepřesvědčivější je Ozon v popisu praxe sexuální profesionálky: Popírá ekonomické zákonitosti byznysu, v kterém je jistě obrovská konkurence (jednou si řekne o 300e, jindy střelí požadavek na 500e - a ti chlapi bez problému solí), nezabývá se mechanismem získávání zákazníků (že má nějaký profil na internetu mi nestačí), bezpečnost je adresovaná jen několika banalitami. Nejzajímavější částí byl vztah k zákazníkovi Georgesovi, ale Ozon to docela zabil hloupým monologem jeho ženy v závěru filmu. La conclusion: Jednou se na tento film podívat dá, ale jinak je poměrně prázdný (srov. s Bunuelovou Kráskou dne, kde je sice méně nahoty, ale více všeho ostatního...). (06.09.2013)

Velmi citlivě podaný snímek se zajímavou syrovou, přirozeně-nenápadnou atmosférou. Tím, že byly ve filmu trochu víc upozaděné emoce, než by se k tématu nabízelo (a pravděpodobně každý druhý režisér by to emocemi přerval až na půdu..), tím na mě celý snímek působil o to více realisticky. Možná trochu škoda těch několika časových skoků a hlubší vysvětlení několika vedlejších dějů by taky nebylo na škodu, protože takhle v celkovém kontextu ztrácí všechny ty drobné vycpávky význam. Herci byli dobří , celkově se mi to líbilo a určitě doporučuji. (13.04.2014)

Neškodné pošteklenie diváka preňho večne vďačnou témou. Ozon ženám rozumie. A má ich radšej než Trier. Tu sfilmoval pocitovku o sedemnástke, opojenej prvými dotykmi s dospeláckymi záležitosťami. O sedemnástke, ktorá bola zvedavá, akí budú muži, ktorí si ju objednajú kvôli jej telu, aké to s nimi bude v prítmí hotelových izieb či za vône kožených autosedačiek. Slovami Charlotte Rampling, skúsila by to každá, keby mala odvahu. Nie nedostatok sebaúcty, ale odvahu... Jedinou emocionálnou scénou filmu je hádka s plačúcou matkou: "Zlomila si mi srdce!" (09.12.2013)

Případ filmu, který se snaží být tak uhlazený, elegantní, nevulgární a rádoby provokativně nejednoznačný/liberální ve svém vyznění, až je bezzubý a plochý jako prkno. Mám ostatně pocit, že naroubovaná epizodka s Charlotte Rampling představuje Ozonovo alter ego, které jejími ústy říká, že nemělo dost odvahy a přesto ten film chtělo natočit, jelikož i poměrně cudně pojatý snímek o sexu neplnoleté dívky s těžce plnoletými muži pořád dokáže poškádlit buržoazní morálku. A být v každé recenzi porovnáván s Buňuelem pověsti režiséra také neuškodí, že ano. (a Marine Vacth je francouzský klon Rooney Mara - tzv. "robotická herečka") (09.09.2014)

Pocitovka bez pocitů. Třiadvacetiletá Marine Vacth je nádherná dívka, ale díky svému viditelnému sexappealu a ženské atraktivitě se do portrétu sedmnáctileté teenegerky zoufale nehodí. V úvodní letní lolitkovské části je její zkoumání vlastního těla a sexuality ještě roztomilé, ale přechod do podzimních měsíců ve kterých se z nezkušené panny stává "lety protřelá" společnice, ve skutečnosti pár týdnů, herecky (hraje teenegera) ne zcela zvládá. Film sice dál hovoří o sedmnáctce, ale divák celou zbylou hodinu sleduje třiadvacítku a to mi vadí. Je to prostě těžké, když se látky zhostí "Vinterbergovský umělec" Ozon, jehož filmům na chuť nejspíš nepřijdu. Jediné co si z filmu odnáším je touha, až mi na rameno zaklepe zubatá, ať je to pod ladnými křivkami třiadvacítky. Zemřít při souloži? Kdo Leysenovi nezáviděl! :) Závěrem: když už film na podobné téma, tak raději uvěřitelnou, na zdejší databázi rozcupovanou Sleeping Beauty. Kterou ovšem nenatočil jakýsi sebestředný Ozón a tak na ni zdejší přemoudřelá (j)elita tlučou (hubou) a plivou. (17.01.2014)