Osmy

Poněkud podbízivá hořká vzpomínka s lehce absurdními rysy. 1) 39letý Marek Epstein napsal vtipný scénář a 41letý Jiří Strach jej zručně převedl do podoby televizního filmu. Herci jsou perfektní, atmosféra doby výstižná, reálie vesměs přesné. Až dosud vše fajn. 2) Vadí mi vypočítavá snaha dosáhnout efektu za každou cenu. Podpis Charty přece probíhal jinak, než je ve filmu zobrazeno. Večer opilec podepíše prohlášení, následující ráno (!) o věci referuje Svobodná Evropa a o hodinu či dvě později jsou už tajní u opilce v práci a věc probírají s ředitelem, no to mě podrž. Kdyby byla STB tak efektivní, byli bychom mírovou hrází socialismu dosud. Lidi v podniku zastavují nového chartistu a vyjadřují mu svůj obdiv, jaký je hrdina. Asi jsem tehdy žil v nějakém jiném Československu... 3) Celý film je prošpikován podobnými, byť už méně do nebe volajícími situacemi. Vše kolem prasklého potrubí, poměry v práci i konečně způsob "řešení" skutečnosti, že syn přivedl svou starší (!) partnerku do jiného stavu - všemu chybí opravdovost. Divák cítí, že autoři zde tvoří "na efekt" a nikoli kvůli umění či pravdě. (21.12.2014)

Tak, Jirko, zase mi děláš radost! Osmy mi sedly jak v poslední době máloco. Dokonce mi ani nevadí, že si po první projekci vůbec nejsem jistý, jestli ten film beru jako komedii nebo spíše jako lehce smutnou historku z dob komunismu. Ona ta doba je ve filmu vyobrazena tak sugestivně, že nechutnost komunismu musí pochopit snad každý. Zabedněné výlohy, nefungující neony na obchodech, špína a šeď ulic i oblečení a vybavení Richardovy domácnosti, to vše vyniká v opravdu perfektních exteriérech i interiérech, při kterých mi fakt občas mrzl úsměv. Hudba vybrána taky s citem, žádný přehršel tehdejších protestsongů, ani laciné břečky normalizačního popíku. Ovšem největší pochvala, Jiří, je jako vždy za výběr herců a jejich výkony. Snad neexistuje role, kterou by Trojan nezahrál přesvědčivě a u které by si člověk neřekl, že to prostě nikdo jiný hrát nemohl. Jeho dialog se synkem v práci je snad nejlepší scénou filmu. Josef Dvořák mile potěšil. Ostatní hrají také skvěle, i když některé postavy jsou značně schematické. Takový chudák Navrátil už dlouho nedostal podobnou roli jako ve Vracenkách, pouze samé Nádeníčky a hajzliky. Jo, a ještě jedna přpomínka: Prosím (!!!) obsaď už Jirku Dvořáka do role nějakýho echt dacana s knírkem a brýlema. Od geniálního Alfréda Bartoše se mi jeho role zdají dost podobný - takový frajírek s roztomilým kukučem, který ví víc než ostatní. Ale toto všechno jsou jen drobnosti a mé sugestivní pocity. Filmu by slušelo plátno a plná kina, protože si to, Jirko, fakt zasloužíš. Kult jako Pelíšky to asi nebude, těch hlášek a efektních scén tam tolik není, ale film, který pobaví každého inteligentního diváka to bude určitě. Já se bavil královsky. P.S.: Kolik procent lidí myslíš, že by na konci zvolilo multikáru? ;-) (17.06.2014)

Líbilo. Počet hvězd zaokrouhluji dolů, protože ten film je jen "slušný", ničím zvlášť zajímavý. Ale na to, že od Epsteina i Stracha mám v tomto ohledu nulová očekávání, je to dobrý, dá se doporučit. Některé věci jsem nepochopil, hlavně, proč by mělo být jeho zbouchnutí patnáctileté holky společensky přijatelnější než synovo (a vůbec způsob synova nátlaku v této věci). Některé věci jsem pochopil, ale neocenil, třeba symboliku brodění se v hovnech (jak tady někdo příhodně píše, podstatně kratší by ten film byl podstatně lepší). Jinak vcelku hezky koncipováno i provedeno. Trochu nouzově naroubovaný epilog s G-bodem, trochu marný začátek, ovšem hned scéna podpisu je sice dějinně takřka nemožná, ale nádherná (démonický vlasatý disouš s propiskou proklatě nízko - a konec konců jde tady o fakt hrdinova opileckého podpisu, nikoli o historickou ilustraci). Četné dobové propriety potěšily, k různým věcným nesrovnalostem i tvůrčím marnostem viz Radek99 a honajz. Většinu jevů, postav a jejich chování lze nicméně přijmout jako hodnověrné symbolické reprezentanty, aniž by musely být přísně realistické (vyjímkou je mnohokrát zde zmiňovaná hloupě přepálená a vlastně trochu přebytečná postava dychtivé milenky z nepracoviště). Komediální setření závážnosti tématu mi nebrání považovat tento film za vhodnou výchovnou pomůcku pro mládež. A opět se mi potvrdilo (viz hrdinovo zaměstnání snů v účtárně OPBH), že za komoušů bylo líp - teda pokud jste nepotřebovali svobodu slova nebo instalatéra. (15.12.2014)

Dobu plnou šedi a podpisů, ovlivňující životy nejen samotného podpisovatele, dokázal Jiří Strach podchytit perfektně. Jeho jemná režie ve stylu devadesátých let vyprávějící o letech sedmdesátých mě hodně bavila. Skvělý výběr herců v lehce tuctovějším scénáři (trable s děťátkem, s bydlením plus celková zbytečná zamotanost) který se hezky rozjel, ale musel přibrzdit. Delší stopáž by mi, v tomto případě, rozhodně nevadila, některé šedivé osudy si říkaly o dokončení. Svět každodenní byrokracie, korupce, protekcí a státních perzekucí. Co člověku v tomto světě zbývá hledat? Snad jen Gräfenbergův bod. Nenucený "normální" humor i skvělé drama. (14.12.2014)

3-4 // Nechci nic vyzrazovat, ale tenhle TV film nabízí vedle hodně solidních hereckých výkonů slabší místa a situace, která už jsou trochu klišé (zejména kolem postavy, kterou hraje Jiří Dvořák), ale zároveň originální momenty. Rušily mě tam snad jen některé momenty jako přehnaně opilý protagonista a neustále dotírající "nadržená" milenka. To už byla spíš groteska. Ale jinak povedené. // Ve filmu "hrají" i jména protagonistů a tvůrců. A člověk si vzpomene i na Ucpaný systém. (04.05.2014)