Michael Kohlhaas

Ryze evropský umělecky laděný historický film zpracovávající již poněkolikáté klasický německý příběh sedlácké rebelie, která je ovšem pro potřeby koprodukčního snímku transponována do středověké Francie. Není úplně jisté, zda má Kohlhaasův příběh skutečně historický rozměr, anebo je spíš ahistorický, tedy jakási univerzální evropská historka s rozměry legendy o rebelovi, který se vzbouřil proti vrchnosti, každopádně pojetí tvůrců tohoto filmu se jednoznačně přiklání na stranu legendy. Popis života hrdiny/světce na základě obecných motivů, které byly univerzálně platné, motiv bezpráví a následné pomsty, příběh srozumitelný napříč kontinentem. Život konkrétního hrdiny tak je do velké míry zastřen a vlastně není vůbec důležité, jestli Kohihaas skutečně žil či nežil. Zajímavá je určitá nejednoznačnost, divák zůstává mnohdy na pochybách a sled scén mnohé spíše zatajuje, než ozřejmuje, což osobně hodnotím jako velký klad snímku. Stejně jako důraz položený ne na samotný příběh, ale na sílu jednotlivých obrazů, na atmosféru, náladu, zvuky...připomnělo mi to mnohé naše tak silné historické filmy 60. let. Nebo Bergmanův Pramen panny. Max von Sydow i Mads Mikkelsen oba opravdu mistrně dávají prostor psychice a motivaci člověka mstícího se z absolutní bolesti... Michael Kohlhaas je snímek monotónně melancholický, což ne každému může sedět, jeho pozvolné plynutí ocení především vnímavý divák hledající v dnes v trochu jednostranně se vyvíjejícím žánru vážný umělecký film... (05.12.2014)

Příběh Michaela Kohlhaase jsem viděl v jeho westernové podobě Jack Bull z produkce HBO a líbilo se mi to. A v tom je právě můj problém. Dostal jsem stejný příběh, tudíž jsem věděl, jak začne, jak bude probíhat a jak skončí. Odchylky se prakticky nekonaly a v tomto případě bylo jedno, jestli proti sobě stojí poddaný a baron, nebo drobný chovatel a vlivný statkář. Jistě, je x námětů, které jsou zpracovány mnohokrát a pokaždé mají něco do sebe a konkrétně já hltám každou verzi Nebezpečných známostí, ale k tomu je potřeba tvůrčí fantazie a herecké projevy, které jednotlivé verze odliší a dají jim jedinečnost. Jen syrovost prostě nestačí, ačkoliv filmu přiznávám výbornou atmosféru. A stejně tak nestačí Mads Mikkelsen. Připadalo mi, že des Palliéres se místy inspiroval Refnovým Valhalla Rising a nutil Mikkelsena k podobnému projevu, ale k téhle tématice se to nehodilo. Ale rozhodně tím nechci Mikkelsenův výkon shazovat. Zahrál dobře. Jenže byl v tom sám. Za něco stála pak jen princezna v podání Roxane Duran, ale ta měla jen minimální prostor. Škoda. Čekal jsem mnohem víc. 50% (02.02.2014)

Pozitivní na filmu bylo, že ukazoval zákeřnou úlohu církve ve středověku. Pokud člověk odmítl pokořit se církvi a panovníkovi, byl zatracen a proklet. Pokořený, ponížený, ve strachu ze zatracení a prokletí musel žít celý život. Nevěřím, že by právě toto hlásal a chtěl Kristus, mám za to, že chtěl pravý opak. Příběh je lehce zmatený, občas jsem nestíhala, kdo je kdo, kdo proti komu a proč bojuje. Ale průměr si film určitě zaslouží. (05.10.2014)

Nejednoznačné, realistické, vyprávěné spíše skrz samostatně stojící obrazy než propojený příběh, ve kterém každá následující scéna navazuje na tu předchozí. Očekávala jsem větší emocionální rezonanci, nicméně za Lavantova výborného Martina Luthera a Mikkelsenův pohled v závěru musím přihodit hvězdičku navíc. (15.01.2014)

Líbil se mi ten ústřední motiv vzpoury proti bezpráví...a komu z nás, kteří jsme to viděli, by se nelíbil, že? Nelíbil se mi ale způsob vyprávění. Bylo to jaksi podivně flegmatický. Tak flegmatický, že jsem vlastně spoustě věcí vůbec nerozuměl. Na jednu stranu tady dostaly prostor pro děj naprosto nepodstatné promluvy, na druhou stranu se do filmu nevešla spousta důležitých momentů - včetně více ukázek záškodnické činnosti Kohihaasovy armády. Ten režisérův salámismus se odrazil také ve skriptu a ve střihu. Hovořící postavy poskakovaly během svých monologů o metry, měnily postoje, grimasy, na to se tady vůbec nehrálo... Mads to nezachránil, i když vizuálně tady byl v životní formě. (26.06.2017)