Borgman
Borgman
Borgman
Borgman
Režie:
Alex van WarmerdamScénář:
Alex van WarmerdamKamera:
Tom ErismanHudba:
Vincent van WarmerdamHrají:
Jan Bijvoet, Hadewych Minis, Jeroen Perceval, Alex van Warmerdam, Tom Dewispelaere, Sara Hjort Ditlevsen, Elve Lijbaart, Dirkje van der Pijl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Co byste udělali, kdyby jednoho rána u vaší luxusní vily zazvonil bezdomovec, tvrdil, že dobře zná vaší ženu a chtěl se vykoupat? Richard mu pořádně nandá. Jeho ženě Marině je to ale trapné, a bezdomovce, který se představuje jako Borgman, pustí dovnitř. A tak to celé začne. Příběh filmu Borgman je krutý, přímočarý a optimální pro milovníky černého humoru. Jenže kromě toho pokládá i řadu otázek a nechává divákům prostor, aby si ho přebrali po svém. V mnohém připomene postupy české nové vlny, v mnohem zas ironická a přesná severská dramata. (Artcam Films)
(více)Recenze (286)
Borgman je nenápadným filmom, ktorý, ktorý pod seversky chladným plagátom skrýva oveľa viac. Silu príbehu buduje režisér práve na rozbíjaní zabehnutých diváckych predstáv. I preto do centra rozprávania umiestnil muža, ktorý doslova povstal zo zeme. Muža stredného veku, žiadneho krásavca ani sympaťáka. Zanedbaný podivín s neobvyklými praktikami a čudnými priateľmi , ale vie ako presadiť svoje. S pomocou tajných prísad a svojpomocne vytvorených náhod osudu prenikne do rodinného kruhu svojej ochrankyne, Vybuduje si miesto pre seba a svojich priateľov, aby podprahovou manipuláciou pretransformoval idylické prostredie dobre situovanej rodiny na peklo. Film sa útočí na povrchné hodnoty dnešnej spoločnosti. Borgman je filmom, ktorý vás už v začiatku chytí a v priebehu skoro dvoch hodín nepustí. Pobaví, zarazí, no predovšetkým upúta mrazivo zábavným príbehom. ()
Ziadne odpovede, len bizarny pribeh ktory navonok nedava ziadny zmysel, ale v konecnom vysledku plne uspokoji. Obrovskym plusom je to, ze dej sa neda vobec predvidat, mozno ani Alex van Warmerdam pri pisani scenara netusil co vlastne napisal. Kazdopadne je to absurdita, ktora vsak svojim odstupom od divaka vobec nelezie na nervy, prave naopak, bliziacim sa koncom laka stale viac a viac. Bezcitnost, ciernota, nepredvidatelnost, zlo, vsetky hnusne pocity ma sprevadzali pocas sledovania, neviem o com to bolo, ale som nadseny. Pozriem si znova 3/10. ()
Boli to mimozemšťania, to je predsa jasné!!! Ako vám to môže uniknúť??? ()
Keby rozdávali okrem Zlatých malín pred udeľovaním Oscarov aj nejaký "weirdo" film ocenenia, tak tento thriller či ako to nazvať, by s prehľadom vyhral. Jednoznačne najpodivnejší film, aký som kedy videl. Bez nejakého vyvrcholenia a vysvetlenia, o čo tu vlastne ide, zrejme si to má domyslieť samotný divák. U mňa to ale pôsobilo skôr kontraproduktívne. Veľmi zvláštne dve hodinky. 55 % ()
Mě to přišlo jako moderní variace na Čáryfuka pro dospělé, ale člověk v tom najde spoustu věcí, jak se již divoce rozepsal kolega Seabeast. Já jsem si to plně užil, ode mě 5* pro Čaroděje. ()
Borgman je nebo může být: estetizovaná filmová esej na téma „ti nahoře a/versus ti dole“. Ne, špatně, je to alegorie všelidského násilí, podvědomě zakořeněného, vždy přítomného, ačkoliv se mu bráníme coby zdánlivě humánní, empatické osobnosti... nebo... sákryš... bráníme se mu jako kolektivní, masově pokrytecká osobnost neurčitého diváctva. Nebo vlastně ne, Borgman je surreálně, groteskně stylizovaná, levicová „agitka“, ne nepodobná (přestože se v mnohém liší, např. nadsazeným násilím, „psychopatičností“, cynismem a samozřejmě filmařským rukopisem, dobovým kontextem) Buñuelově Nenápadnému půvabu buržoazie. Nebo ani to ne: je to artistně psychosociální, absurdní & cynická sonda do zatuchlých hlubin současné konsumní společnosti. Ať je to tak či onak, tato rozpornost, resp. mnohovýznamovost (kontroverze nebude na vině, protože divák je už na ledacos zvyklý) je zřejmě zdrojem procentuálního podhodnocení zde na ČSFD, a proto vyvažuji plným hodnocením – už tím, že film je sice řeřavě-dobově podmíněný svým zápasem cynismu umění proti cynismu ne-umění a ne-kultury, ale taktéž umělecky a lidsky nadčasový. ()
První jsem to nepochopil, potom jsem to taky nepochopil. ()
Litujeme s přítelem, že jsme tu nebetyčnou hovadinu dokoukali do konce. Co mi film dal? Absolutně nic. ty alegorie a cobykdyby nám akorát děsně lezlo na nervy. a pardon. Vidět jak malá holka dobíjí člověka dlaždicí....jak je dole vřece zahrádka z lidských těl se zabetonovanýma hlavama v kbelících...co na tom bylo černý humor nchápu. ˇverný humor umějí britové.... tohle bylo utrpení. :-( ()
Na môj vkus až príliš mnoho nezodpovedaných otázok. Nakoľko som obsah čítal až po vzhliadnutí filmu, musím prižmúriť oko a dať 3 hviezdy, lebo citát pána režiséra tiež veľa vysvetľuje. Btw už som videl vo filmoch všelijaké praktiky, ale nápad s vedrom a maltou v tomto počine ma fakt rozsekal. ()
Jednoznačně nejdivnější film, jakej jsem kdy viděl. O čem to vlastně sakra bylo? Myslím si, že to bylo o hodně věcech a každej tam uvidí, to co vidět chce, to je asi to jediný, co mě napadá :) Dobře se na to kouká, Borgman je skvělej magor a jeho partička taky. ()
Bylo to o eMZacich nebo o pozemskych hi-tech stvorenich? Necht si divak raci vybrati.. ()
Obzvlášť čierne, obzvlášť odporné, obzvlášť k veci, to aluzívne spojenie s anjelmi je na diskusiu. ()
Na jednu stranu souhlasím s komentáři u velmi pozitivních hodnocení. Na druhou stranu já osobně jsem se po shlédnutí filmu sám sebe ptal - proč jsem na to vůbec koukal?? Je pravda, že pokud bych měl hodnotit divnost, tak bych mohl dát klidně za pět. Nejsem si ale úplně jist, že to je to, co ve filmu očekávám :) ()
Pocas filmu ma napadlo tolko otazok a pri konci este viac , ale cele vyborne uletene. Herecky perfektne zvladnute. Celkovo vyborne. ()
Nerozumim, odchazim...tohle ani nejde hodnotit :-) ()
WTF? ()
No film je docela haluz těžko si ho na začátku nějak vyložit, pár střípku posbíráte až na koncia ty je třeba si dát nějak dohromady a to asi každý po svém. Protože v první polovině si asi každej říká že buď je v Holandsku každej tak srdečnej nebo totálně ujetej. Matka která pustí cizince do domu,nechá ho chodit za svejma dětma ,chodit po domě atd... V té polovině filmu vám dojde že jde o nějakou manipulaci,ale jakou a čím kdo je to zač . Čím déle na to koukáte tím víc vzniká otázek než odpovědí. No ten film je tak zmatenej že mě místama vyváděl zmíry a současně nečim držel u obrazovky. (na závěr už me snad jen chyběla šukačka se psem) abych se ztratil úplně. Nic méně film jsem si vyložil po svém a to je asi na každém zvás. zajímavý komentář : Seabeast ()
Vskutku zaujímavé dielo. Príbehovo ako aj réžia: dobre.Ako jedno hubka film stoji za pozretie, ktorý diváka nijako zvlášť nenudí a rozhodne ani neurazí. HOD:63%. PS:herecky tiež dostačujúce herecké výkony. ()
Osobně bych rád z(a)kopal tvůrce filmu! Něco tak bezduchého jsem dlouho neviděl! Tupé prkené postavy páchají dementní činy bez vysvětlitelného důvodu. ()
Není to invaze, ale injekce neznámé substance (do těl se vpravuje v různých podobách – ovlivňováním snů, vyprávěním pohádek, tekutinou v kapátku), na kterou se reaguje pouze dvěma způsoby: buď zmítáním a křečemi, fyzickými i psychickými (substance se stává jedem a celý akt je s ohledem na okolnosti euthanasií), nebo přijetím a transsubstanciací sebe sama v látku se stejnými schopnostmi (substance je v tomto případě lékem, který zachránil život). *» Borgman nenásleduje, a přesto využívá koncept „home invasion“ filmů. U nich je obvyklé, že v závislosti na době a prostředí, v němž konkrétní „invazní“ film vznikl, divák stanovuje jeho společenskou referenci. Pokud se manželská dvojice v Nezvaném hostu (1969) začne k „narušiteli“ Pavlovi Landovskému chovat jako k dalšímu členovi domácnosti, s kterým neumí udělat nic jiného, než si na něj zvyknout, musí Československá Stb film zabavit, protože by to divákům mohlo připomenout, jakými adaptačními kroky vlastně sami udržují komunismus u moci (popř. jak si celá společnost zvyká na invazní vojska varšavské smlouvy na svém území). Po vlně násilí inspirované Mechanickým pomerančem požádal sám Kubrick o stažení filmu z distribuce – filmu, v němž hlavní hrdina Alex odmítal „brát“ společenská „anestetika“, jimiž generace rodičů tlumila intenzitu života, aby ho lépe zvládala a zajistila se před jeho nevypočitatelností, a se svou bandou pořádal bujaré vpády do jejich zlatých klecí, za účelem trochu tomu „krutému životu“ proti jeho změkčovatelům pomoci. Funny Games jsou interpretovány jako útok na anestetické momenty ve vnímání samotného diváka, ovšem zde došlo na rozdíl od Mechanického pomeranče k téměř opačné reakci režiséra Hanekeho: o deset let později natočil další Funny Games, identické záběr po záběru. *» Film Borgman přichází po tom všem a už postrádá jakýkoli společenský apel. Představuje se nám svět, který má jednu dějinnou epochu za sebou, ale stále brzdí její výměnu za epochu novou. Rodinný dům, který si náhodou titulní postava vybrala navštívit, je už i architektonicky spíše betonovou hrobkou, jakékoli Alexovo řádění by tu bylo jen kopáním do mrtvol (maximálně je možné odsud někoho zachránit). Na druhou stranu jeho obyvatelé stále ještě překáží ve volném pohybu a ve volném užívání dostupných zdrojů, a zdá se, že se svých koupených soukromých realit budou zuby nehty držet dlouho, že budou nadále ponechávat neznámou životní energii čekat za plotem, na okrajích, v meziprostorech, v neskutečnosti („Někdy se mi všechno zdá takové neskutečné. Něco nás obklopuje, je to mimo nás, ale někdy se to dostává dovnitř.“) A ona tady je a roste, i když se na ni pořádají hony, a chtě nechtě už se prolamuje do hájemství hlídané reality. Skrze Borgmana proniká na tento pozemek, k těmto životním katatonikům (Borgman sám není autonomním zdrojem, ale transformovanou bytostí, podle jizvy mezi lopatkami i on kdysi dostal dávku neskutečna). Nezasévá do myslí ideje, nepoužívá argumentaci, neotřásá zkušeností násilím. Nechce nikoho z ničeho usvědčit (manžele z vybudování náhražky života, diváky ze sadismu), symptomy a příčiny dávno umějí všichni teoreticky přeříkat zpaměti, i kdyby je v noci přepadli a probudili. On jen přináší rychlé řešení. *» Nedá se tu nic předvídat. Film nepotřebuje z představitelů umírající epochy udělat stereotypní panáky. Manželé se nechovají podle předpokladů – když jsme nejdříve svědky Richardových maskulinních reakcí (zkopání dotěrného bezdomovce, žárlivost), a potom se bytem mihne mladičká chůva, ihned nám bleskne hlavou podezření, že s ní Richard spí. Ale tenhle film nemá odkrývat žádné konkrétní viny, není to společenská satira (manžel je nakonec věrný, poslušný, zodpovědný – čili ani ze života manžela už mu nezbylo vůbec nic). Když Borgman vypráví dětem pohádku, v níž se holčička topí a matka prosí o její záchranu, podle obvyklých žánrových pravidel pro změnu mylně předvídáme, že tahle situace později ve filmu skutečně nastane. A naopak tam, kde čekáme další sofistikovanost, přijde akce velmi přímočará (doktor Baumgarten). Cizorodou látkou je tak zasažena především divákova anticipace jako ten moment zkušenosti, který má potenciál otevírat ji neznámému, místo čehož bývá nejvíce zatížen automatismem – při sledování tohoto postupného napadání reality jsme nuceni konfrontovat sami sebe s naučenými procesy, zbavovat se jich a nechávat se překvapovat. *» Postava Richarda je v tomhle ohledu už nenapravitelně slepá. „Revitalizace“ zahrady je vrcholem. Co taky čekat? Pokud si nevšiml, že se mu pod slogany o úspěchu, kariéře a budování šťastného domova pustoší celý jeho život, jak by teď mohl vidět (ačkoli se dívá), že mu zahradník pod heslem „posekat trávu, provzdušnit, nahnojit“ zcela evidentně pustoší zahradu? Svou bezbranností až vyvolává soucit. Marina se pod dotekem neznáma zmítá, dokonce nachází jistou rozkoš z rozkladu své reality – čehož je ovšem sám Borgman prost, netrpí těmito dekadentními touhami odcházejícího života, je suverénním nositelem života zcela jiného. *» Pustit si tento film je jako být pozván na vybranou hostinu, ovšem místo ohlášeného menu, pořadí chodů, rozmístění talířů a dezertních vidliček se od počátku porušují proporce a řád, dokonce tu chybí i jídelní stůl: kouřící čajové konvice, mísy na salát, sklínky na aperitiv, ostatní hosté, pán domu, všichni a všechno jindy tak důvěrně známé, teď levituje ve vzduchu, proměněné v neidentifikovatelné létající objekty, a vy sami levitujete spolu s nimi. Slastná i bolestná závrať, stav beztíže. A přes to všechno se odehrávají hody, které mají svůj sledovatelný začátek, průběh a konec. Welterusten* () (méně) (více)