Minulost

tento film má s Rozchodem společného akorát režiséra a hlavní téma, jinak je to film ryze evropský a v tom se výrazně liší. Narozdíl od některých komentárorů nesdílím až takové nadšení, místy byl film i trochu nudný. Především mi pak vadil účelově překombinovaný scénář. Film, který je po všech stránkách průměrným a kdyby nebyl od Farhadiho, patrně by si ho ve střední Evropě nikdo nevšimnul (16.02.2015)

Emotional Turmoil! (01.01.2014)

Nakoniec to tajomstvo bolo trochu nasilu. A na škodu. Kvôli tomu v závere trochu stratil tempo. Ale celkovo ... Farhadi je skvelý. To ako buduje príbeh. Ako vytvorí atmosféru... Je to môj hrdina. A Bérénice Bejo!!! Nemate zrozumitelne titulky ku about elly? (19.01.2014)

Jako u Rozchodu. Brilantní scénář, postupná gradace jako u detektivky. (26.01.2014)

Ideální film do letadla na zaoceánské lety. Po jeho zhlédnutí se vám bude krásně spát až domů. Ale vážně: Oproti jiným "hitům" loňského roku, které se považují za psychologická dramata (Život Adele, Rivalové, ...), hraje Minulost přece jen trochu jinou ligu. Jedna věc je jasná na první pohled: Přinejmenším dialogy nejsou tak idiotské jako ve výše jmenovaných filmech, a čím víc jsem o Minulosti přemýšlel, tím víc jejích složek mi dávalo smysl a krásně do sebe zapadalo. Přesto se (narozdíl od filmů typu Post Tenebras Lux) ani u tohoto počinu nemůžu ubránit dojmu jisté kostrbatosti a nešikovnosti. Pokusím se to trochu rozvinout. __________ Minulost z názvu je ve filmu tematizována hned několikrát: - Prostředí (kultura, etnikum atd.), ze kterého pocházíme, ovlivňuje naši schopnost uspět i v prostředí jiném. - Vztahy, které přestože bychom si přáli, aby už byly minulostí, se nedají jen tak utnout. - Stejně tak nás neustále dohání důsledky našich minulých činů a rozhodnutí. Vedle těchto témat je však minulost zakomponována také přímo v syžetu: Nejpodstatnější/nejdramatičtější události (odchod Ahmada z Francie, sblížení Marie se Samirem, pokus Samirovy ženy o demonstrativní sebevraždu) se odehrály v různě vzdálené minulosti před obdobím zachyceném ve filmu. Nadto nejsou odvyprávěny obrazem, ale jen prostřednictvím dialogů, takže se nikdy nedozvíme, jak přesně k nim došlo. Díky tomuto nápadu se Minulost nepochybně odlišuje od kinematografického mainstreamu a těžko si lze představit, že by třeba v Hollywoodu takovýto film vůbec mohl vzniknout. Až potud všechno OK. Z čeho tedy pramení rozpaky? To, co na takto vymezeném půdorysu předvádějí herci a scénář, se dá shrnout jako série emotivních rozhovorů, v nichž většinou někdo někoho přemlouvá, aby někam šel nebo naopak nechodil, aby se vrátil apod. Zobrazení života ve velké rodině jako série vyjednávání nepochybně dává smysl. V Minulosti však jejich monotónnost a jednorozměrnost však vyznívá až groteskně (přitom problém není v tempu filmu - to je celkem rozumné, nečekejte žádné rádobyhluboké zámlky). Samozřejmě, tvůrci se můžou hájit, že šlo o autorský záměr a znázornění toho, že rodinné spory jsou vlastně stále o tomtéž a to je na nich ubíjející. Nemyslím si však, že by právě toto téma bylo pro film natolik zásadní, aby ospravedlnilo to, že je mu podřízen celý jeho styl. Spíš mám dojem, že Asghar Farhadi prostě nevěděl, jak udělat interakce postav zajímavějšími. Dalším problémem je zvláštní pasivita většiny postav, extrémem je v tomto směru Pauline Burlet, jež coby nejstarší dcera Lucie předvádí neskutečně unylý výkon a je mi skutečně záhadou, jak za něj mohla získat filmovou cenu. __________ Když to shrnu, je Minulost dílkem s řadou neotřelých filmových nápadů a obligátní špetkou kritiky vykořisťování imigrantů ze zemí 3. světa, jež však sráží malátnost téměř všech postav. Plusy navíc představují výkon Aliho Mosaffy a půvab Bérénice Bejo. (13.06.2014)

Omyl....... (13.03.2015)

Dobre napisane dialogy so zmyslom pre detail, v precizne vystavanych a zoradenych scenach. Vsetko vyznieva velmi skutocne a reziser ma svojich hercov pevne v rukach (hoci vraj po francuzky nerozumie ani slovo !!!) Scenou po scene sa stale viac prehlbuje pochopenie pre jednanie jednotlivych postav. Ziadne cierno-biele moralizovanie. Nikto nie je dokonaly, presne ako v zivote. Co sa stalo, ako a preco sa to stalo. Mozaika tajomstiev a odhaleni. Nie vsetko je na konci vysvetlene. Nieco ostava zahadou ako pre divaka, tak aj pre postavy vo filme. Je mi jasne, ze prave taketo zdanlivo hluposti hybu nasimi zivotmi, casom som sa ale nemohol zbavit pocitu zdlhavosti a zbytocneho natahovania celej zapletky. Stale o dost velky kus lepsie ako Rozchod Nadera a Simin. 70 % (07.08.2016)

Čím dál větší množství "uměleckých" režisérů se v posledních letech - ať už nevědomě, z osobních důvodů nebo ve snaze neztratit diváka - uchyluje k tomu, že do svých příběhů vsazuje prvky příznačné pro tvorbu kdysi označovanou jako úpadková, okrajová, pokleslá... Jsme tak svědky triumfálního tažení napínáku napříč ostatními žánry ; tvůrců skromných obrázků ze života bez temného tajemství, násilného úmrtí, osudového postižení, chorobně vyhrocených vztahů je už jako šafránu. Tento proud neminul ani tradičně (zčásti pod tlakem moci) umírněnou kinematografii Íránu, svého času ostrůvek starosvětské prostoty ve vrtošivém filmovém moři. Svědčí o tom i tvorba Asghara Farhadiho, který ve svých prvotřídních psychologických dramatech často pracuje s tajemstvím způsobem upomínajícím na detektivky. Jeho nejnovější snímek "Minulost" nedosahuje úrovně předchozích děl, přesto však skýtá silný divácký zážitek, jak potvrzují kladné a zajímavé komentáře zde (za všechny si dovolím uvést jediný : RADEK99). Nevzpomínám si, kdy jsem naposled takhle civěl na obrazovku, abych z ní vysál alespoň náznak budoucnosti příběhu, jenž se v tomto případě odehrál vlastně už v titulní minulosti - předtím, než děj filmu začal. Farhadiho snad až příliš chytře napínavá hra se skutečností a divákem nepochybně chce zaujmout, pobavit, položit nějakou tu otázku, přesvědčivě napodobit život ; co očividně nechce, a to v souladu s tímto životem, je dojít k nějakému závěru, naučení, poselství. Dokonce se štítí i oné tečky, na níž je většina z nás těžce závislá. Bez ohledu na případné zklamání diváka režisér nepodvádí : bůhví co prožívají postavy v okamžiku, kdy běží závěrečné titulky a to, co nám tvůrci z jejich příběhu odhalili, je už minulostí. (09.11.2014)

Vynikajúca vzťahova dráma, podobne ako je Separation, určite odporúčam. (07.02.2015)

U tohto filmu ma zaujalo, ale v podstate až po jeho skončení, že tu nejako nesedí označenie žánru filmu. Že to je dráma tak to beriem, ale prečo to má byť mysteriózna dráma, tak tomu nerozumiem. Iránec prichádza na pozvanie svojej ešte manželky do Paríža, kde sa s ním chystá rozviesť, nakoľko sa chce vydať za svojho nového priateľa. Nový pár žije v domácnosti s dvomi dcérami partnerky a jedným chlapcom partnera. Postupne sa dozvedáme, že nový milenec manželky Iránca má svoju manželku v kóme, do ktorej upadla po samovražde – zrejme zo žiarlivosti. Dráma vzniká potom, čo zisťujeme z deja, že strašia z dcér zrejme podnietila samovraždu tým, že samovražedkyni preposlala emailom milostnú komunikáciu medzi milencami. Z tohto vzniká ešte väčšie napätie medzi matkou a dcérou, v podstate v celom tom prepletenci. Film ma až tak veľmi nezaujal ako je tu celkový priemer (u mňa asi tak na 55-60%). Nebolo v ňom ani trochu tej sľubovanej mystérioznosti. Inač ale verím, že tým, ktorí obľubujú tento žáner / rodinné dramatické nezhody / sa to môže páčiť. (17.02.2015)

příjemně pomalé, neotřelé téma (18.02.2019)