Zlodějka knih

Je jedna vec, ktorú automaticky vyžadujem od každej adaptácie knižnej predlohy, nech ide rozprávku bratov Grimmovcov alebo Joyceov Ulysses. Očakávam, že predo mnou zo stránok románu vyvstane živý, uveriteľný svet s postavami, ktoré dýchajú a cítia, miestami, ktoré majú svoju charakteristickú vôňu a atmosféru. V prípade Die Bücherdiebin bola takmer dokonalým priestorom na zostrojenie tohto organizmu ulica, v ktorej malá Sophie trávi časť svojho detstva, rozvíja kamarátstva a prežíva dobrodružstvá v tieni doby. Napriek tomu necháva Brian Percival túto príležitosť nevysvetliteľne ležať bokom a svoj "príbeh", tvorený drobnými epizódkami rozpráva natoľko plocho, priamočiaro a nekonfliktne, až mu napokon zostáva len rozprávka bez emócií a priebežného klimaxu. Tragický záver preto pôsobí nemiestne, ako vytrhnutý z kontextu predchádzajúceho diania, a línia s rozprávaním príbehov prosto nefunguje. Prvá hviezda za kameru a citlivú prácu s farbami a priestorom, druhá za dobre zvolených predstaviteľov ústrednej trojice, ktorí svoje postavy aspoň trochu poľudštili. 45% (15.02.2015)

Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky... (20.04.2014)

Lacný príbeh, kde autori stavili na "osvedčené" témy. Židovský chlapec, ukrývaný v dome v Nemecku, počas vojny. Malé, nevinné stvorenie v čase vojny. Proste klišé nad klišé bez hlbšieho príbehu, bez presvedčivých hereckých výkonov. Tie tri hviezdičky dávam len zo slušnosti. Ako toto mohol byť knižný bestseller rokov minulých? Žeby až tak to filmoví tvorcovia zmrvili ? 3*** (02.10.2015)

,,NEJSEM SI JIST, CO TO ZNAMENÁ... VŠECHNO, ČÍM JSME SI PROŠLI... VŠECHNO, CO JSME UDĚLALI… PROSTĚ JSME JEN BYLI LIDMI. TO LIDÉ DĚLAJÍ…“ /// Film co začíná a končí smrtí. A příběhem, v němž se už brzy v Německu začnou rozbíjet výlohy a pálit knihy. Stávám se součástí vztahu dvou dětí, získává si mě G. Rush a zjišťuju, že i ta E. Watson má parádní roli. Ať si kdo co chce říká – ta atmosféra 40cátejch let je super! Sere mě, že tady nezní němčina. S ní by to mělo parádní autenticitu! Ovšem i tak jde o hezkej příběh s několika dojímavejma okamžikama. A věta: ,,NESNÁŠÍM HITLERA“ zní z těch dětskej úst neuvěřitelně romanticky! Navíc smrt jako vypravěč – NIKDO NEŽIJE VĚČNĚ – já vím, a nemusí mít na sobě ani pyžamo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2005 napsal Markus Zusak, číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak se dá přes příručku hrobníka dopracovat k lásce knihám. 3.) Thx za titule ,,cetar“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.01.2014)

Předloha filmu není podle skutečné události. Autor tak mohl upustit uzdu fantazii, což se překvapivě nestalo a nic originálního nevymyslel. Pohled na nacistické Německo očima dítěte není ničím přelomovým. Zařazení vypravěče je pak přímo rušivým elementem. Velký úspěch knihy i filmu je tedy lehce zarážející. Obsazení hlavních dětských rolí je však ukázkou skvělého čichu při castingu. (09.02.2023)