Lví srdce

Finská pohádka o zamilovaném náckovi, který začne chránit černého synka své přítelkyně proti podobným týpkům, jako je on sám, je nejsilnější, když těží z absurdity této situace. Bohužel se ale snaží vypadat jako vážně míněné drama, takže se každou chvíli objeví jakási scenáristou vykalkulovaná situace, do které by se za normální situace tyto postavy snad ani nemohly dostat. Finští náckové (podobně jako němečtí) navíc jdou ve šlépějích svých dědů, nemusejí to být tedy naprostí dementi jako jejich názoroví sympatizanti ve slovanských zemích. Ale s tím film nepracuje, tady ani jeden nevypadá, že by uměl číst. (15.07.2015)

Finové mě tímto filmem dost překvapili. Nejenom tím, že dost nekompromisně popisují problém nacionalizmu ve své zemi, ale také tím, jak tento problém zakomponovali do absolutně odlišného příběhu, než by si standardní rodák Evropy mohl v dnešní době představit. A samozřejmě na tyto záludné otázky odpovídající stejně tak nekompromisně a zdařile, jak se na poctivý skandinávský film sluší a patří. Přitom je to zvláštní, že na toto téma vytváří film zrovna země, která má s tématem imigrantů podle mě i nejmenší problém v celé Evropě. Imigrantů tam mají, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. To už tam je více cikánů, o které se pro změnu starají královsky. Nicméně když jsem jednou četl finské noviny, překvapilo mě, jak jediný článek o krádeži byl o dvou etiopských fotbalistech na severu Finska, co vykradli fotbalový klub, který se za ně zaručil. (30.09.2016)

Ačkoliv jsem tento film měl dlouho z části rozkoukaný, nechtělo se mi na něj dívat do konce. Zpočátku mě příliš nezaujal a zajímavý začal být až po objevení provokativního černošského synka Rhamua. Když se k tomu přidá ortodoxní nacionalista s pilinami místo mozku v podobě Teppeho bratra, je oheň na střeše. Film začíná nabírat nebezpečný spád s přímou úměrou, kdy se z Teppa stává umírněný člověk. Ke konci jsem film dokoukával prakticky bez dechu. (06.12.2015)

Dějově výstavba, která si bere na mušku rasismus, mohla být silným příběhem skoro až pravdivým. Obecně nácky taky moc nemusím. Důležité je ovšem zmínit to, že ve filmu nelze nepostřehnout velký sklon jednostrannosti ve vyhroceném konfliktu, tím je v holohlavé lapálii vystaráno. Neméně podstatný zůstává fakt, že v tomhle příběhu multikulturalismu je zcela opomenut také běžný rasismus i z té druhé strany. (27.04.2014)

Já jsem poměrně velká milovnice severských filmů až se může zdát, že jim trochu nadržuji, možná to tak někdy trošliličku je, ale tentokrát to neudělám. Ačkoliv bych po herecké stránce (Teppo, kterého hrál Peter Franzén byl suprovej) neměla žádných výtek, tak jsem tomu příběhu moc nevěřila. Kdyby šlo o jednu situaci, tak přimhouřím klidně jedno oko, ale bylo jich víc a to už jsem nepřekousla. Ty neonacistický hrátky byly přece jen až moc na hraně, co se reálnosti týká a ten bombastický konec mně taky tentokrát moc nesednul. Možná se mýlím, já nevím nic o tom, jaké mají ve Finsku problémy s neonacisty, ale nedá se nic dělat, nad trojku já dneska nejdu. (02.04.2014)