Nezlomný

Zamperinimu bych za jeho nezdolnost dala plný počet, Angelině bych stěží udělila tři. Jako režisérka je totálně neinvenční, režíruje film jakoby ho točila v padesátých letech, ale ani zdaleka se nepřibližuje tehdejší emotivnosti. Spíš ten velkolepý příběh sráží do kolen a to i unylou hudbou. Nedokáže natočit dramatickou nebo dojemnou scénu. Úplně jí chybí smysl pro vykreslení postav - probohy, on se tam najednou objeví v koncentráku Phil na jednu jedinou scénu a pak o něm padne zmínka až v závěrečných titulcích. To ho tam Japončíci dovezli jen, aby Louise potrápili a pak na Phila všichni zapomněli? ____ A ten souboj nepoddajného Louise a jeho japonského věznitele podala ve skutečnosti jako sado-maso homosexuální romanci. Furt jsem čekala, že si ho jednou v noci vytáhne z lágru do své velitelské ložnice a něžně se s ním pomiluje. Vždyť i ten herec vypadá v obličeji jako holka! ______ Angelině nebylo trapné sáhnout ani po tak provařených metaforách, jako je vzpomínka na běh ve slunci, ve chvíli, kdy ubitý Louis málem vypouští duši. Téměř nechala japonského sadistu rozbrečet se před celým zajateckým táborem - tak to by se určitě v reálu stalo - a opět mu na tvář svítí oslňující slunce. Prostě v těch finálních scénách už zobrazila jednoznačný kýč. _____ SHRNUTÍ: Hanba ti, Angelino, že jsi takhle zprasila příběh neskutečně statečného muže. (30.09.2018)

Angelina by se asi měla vrátit k herectví, přeci jen tam jí to jde lépe než za kamerou,protože jak je průměrná herečka, tak režisérka je ještě horší. Unbroken je průměrnej film snažící se v divákovi probudit byť jen špetku sentimentu, to už mám raději Railway mana, který mi přišel ve všech ohledech lepší. Těch flashbacků je tam až moc, film je neskutečně natahovanej, tak 20 minut by si zasloužilo odstřihnout, hlavní hrdina působí jako neskutečný patriot protože i kdyby mu mámu na nože brali tak on se prostě nenechá zlomit. Vím jistě, že jednou stačilo a již se k tomu nemusím nikdy vracet, protože není proč. (01.05.2015)

Na povrchu možná film ze staré školy (díky Deakinsově velkofilmové, lehce kýčovité kameře), vypravěčsky ale úmorně monotónní drama bez fantazie a vlastního výrazu. Ten chybí také O'Connelovi, který z tváře nesundává stoickou masku a nedovoluje nám docenit jeho vnitřní boj, pro dramaturgickou funkčnost filmu kruciální. Navenek totiž Zamperini vinou vnějších okolností moc bojovat nemůže. Podobně jako hrdina 12 let v řetězech. McQueenův nekompromisní opus ale přes srovnatelné zpasivnění hlavní postavy netrpěl takovou repetitivností (do té míry, že přestává záležet na tom, v jakém pořadí jsou scény řazeny) a nevybízel ke kacířské otázce, proč máme sledovat utrpení zrovna tohoto muže. Protagonista Nezlomného je v úvodu definován všehovšudy jen svými italskými kořeny a skvělou fyzičkou (v běžeckých záběrech nápadně připomínajících Forresta Gumpa). O člověku, s kterým mám strávit hodinu v záchranném člunu uprostřed oceánu a další více než hodinu v japonském zajetí, bych toho rád věděl víc. Do slepé uličky vede i zlomyslná snaha o čtení proti srsti - torture porno s PG-13 ratingem, a tedy bez jediné gore scény, neberu. Zamperini není o moc plastičtější postavou než jeho sok, sadistický japonský dozorce, jehož vykreslení by bylo obviněno ze stereotypizace již někdy před 50 lety, kdy měl premiéru mnohem komplexnější Most přes řeku Kwai. Na věrohodnosti filmu ubírá a jeho schopnost vtáhnout diváka oslabuje vedle (nezáměrného?) oddramatizování také panický strach z humoru, který by dle tvůrců snad mohl narušit otupující (pro hrdinu i diváka) řetězec bolesti a utrpení. Doufal jsem, že alespoň přiměřenou komediální nadsázkou film prozradí autorský otisk bratrů Coenů. Ten se nakonec omezuje na jobovský charakter Zamperiniho příběhu, pro jistotu vypíchnutý pro-křesťanskými závěrečnými titulky (film samotný přitom náboženskou rovinu nijak nerozvíjí - ostatně jako kterýkoli jiný motiv). Kromě toho, že autentický epilog prozrazuje, o kolik větší dramatický a psychologický potenciál dřímá v Zamperiniho poválečném osudu, je zdaleka nejpůsobivější částí filmu. Za nezlomného se může označit ten, kdo pro tyto cca dvě minuty vydrží v kině sedět celé úmorné dvě hodiny. Možná to byl záměr. 45% (17.01.2015)

Od Angeliny Jolie jsem viděl zatim jenom U moře (2015), což bylo úplně o ničem, takže jsem se na tohle původně ani dívat nechtěl. Ale když jsem si přečet, že je to podle skutečnosti, tak jsem si ze zvědavosti vyhledal něco o životě Louise Zamperiniho a zaujalo mě to natolik, že jsem se nakonec odhodlal podívat i na film. První půlka se mi opravdu líbila. Hlavně scény přímo z letadla byly opravdu výborný a ani následující pasáž na moři nebyla vůbec špatná. Ale od chvíle, kdy se hlavní postava dostane do zajetí, je to trochu zdlouhavý a ke konci na můj vkus dost patetický. Celkově průměr. Asi se z takovýho námětu dalo vyždímat víc. (27.02.2023)

Těžký průměr, na kterém se projevila nezkušenost Angeliny. Tempo filmu bylo mimo od začátku do konce, kdy se jen přesouváme z jedné lokality do druhé v divných intervalech, které jsou buď příliš krátké nebo dlouhé na to, aby vzbudily nějaké emoce. Poprvé musím říct, že Deakinsova kamera se k filmu nehodila. Kamera byla paradoxně velmi "vřelá" a barevná, zatímco téma filmu bylo temné a depresivní. Herci nemají šanci se projevit. Několik z postav umře a ani si toho nevšimnete. Jack O'Connell tu funguje jen jako připomínka "síly ducha". Vůbec jsem netušila, co se v něm vnitřně odehrává. Stereotypický hrdina, který snáší rány, protože to je podle tohoto filmu to nejdůležitější poselství. (12.01.2015)