Gándhí

Jeden z filmů, ve kterém s u mě do jeho hodnocení výrazným způsobem zapsalo i jeho poselství. Sám film je možná opravdu více biografický než filmový, ale to, vzhledem k výše uvedenému, pro mě tentokrát není rozhodující. Navíc je pojatý opravdu velkolepě (na scéně pohřbu se účastnilo okolo 400 000 statistů) a pokud porovnáte Gándhího skutečnou řeč, vystupování a mimiku (krátké dobové filmy jsou součástí DVD), pak Ben Kingsley vytvořil jeho postavu naprosto famózním způsobem (jako identická kopie je srovnatelný snad pouze Val Kilmer coby Jim Morrison v "Doors"). Tenhle fakt přirozeně zastře jakýkoli dabing. Film poskytuje opravdu dostatek prostoru k zamyšlení a Gándhí v něm rozhodně není vylíčen jako nějaká černobílá postava. Stejně tak jeho myšlenka, která v jeho případě selhala při rozdělení Indie a její případná konfrontace s Hitlerem pozdějším vyhlazení Tibetu nebo i současností, se může zdát poněkud naivní. Já si to nemyslím, ale obhájit tuto myšlenku při dnešním pohledu na svět a skutečnost bych asi nedokázal. Ale mám hlubokou úctu k lidem (jako třeba Dalajláma), kteří se o to i dnes stále pokoušejí. (19.09.2006)

Ben Kingsley - (Mohandas Karamchand Gandhi) +++ Candice Bergen - (Margaret Bourke-White) +++ Edward Fox - (generál Reginald Dyer) +++ John Gielgud - (Lord Irwin) +++ Trevor Howard - (sudca Broomfield) +++ Martin Sheen - (Vince Walker) +++ John Mills - (Lord Chelmsford) +++ Daniel Day-Lewis - (Colin) +++ Bernard Hill - (seržant Putnam) +++ Hudba: Ravi Shankar +++ (24.01.2008)

Očekávání u Gándhího jsem měl obrovské a snímek je nenaplnil. Gándhí není špatný film, ale nebýt famózního hereckého výkonu Bena Kingsleyho, který právem získal Oscara tak se asi unudím k smrti. Snímek si možná zasloužil krátší stopáž, protože v některých pasážích se téměř nic nedělo. Jak už jsem říkal, nebýt Bena Kingsleyho dám slabší tři hvězdičky, ale díky němu dám čtyři. (12.06.2011)

Monumentální pomník. Gándhí jako osoba vytržená z prostředí a postavená na peidestal. Jakožto proponent idey nenásilí inspirující, ale jako osoba usilující o ta nejlepší řešení již méně. Řadu problematických aspektů filmu a osoby samotného Mahátmá napsal ve svém komentáři uživatel Maq. Byť si myslím, že je přehnaně přísný k filmu i jeho tématické postavě, doporučuji jej k přečtení. Sám doplním jen pár drobností... Gándhí usiluje o nezávilost Indie na Británii, ale zároveň by chtěl, aby se muslimové zřekli nezávislosti na Indii. Pokud mají být muslimové a hinduisté schopni žít v jednom státě, proč by v takovém státě nemohli žít britové? Není vítězství nenásilí možná dáno tím, proti komu ho bylo použito? Gándhí hovoří o boji s Hitlerem a důvěře, že i proti němu by to zabralo, byť za cenu velké bolesti. Židé Hitlerovi moc nevzdorovali, ale nepomohlo jim to vůbec... +++++ Ani se tu příliš neventiluje možnost, že Británie se vzdala svého panství prostě proto, že si její politici uvědomili, že je nadále absolutně neudržitelné. Osoba Gándhího jim nakonec mohla přijít vhod, neboť na ně mohl vrhnout alespoň stín svého humanismu. Portugalci se Goy, Damanu a Diú vzdát nechtěli a tak jim byly v roce 1961 prostě a jednoduše odebrány. +++++ Attenboroughův film se nesnaží nám Gándhího představit a dát nám jej pochopit, prostě jen vytahuje některé linky a přimalovává mu svatozář. V rámci tohoto cíle si vede dobře... ale já jsem slepou oslavu vidět nechtěl. (15.09.2014)

"An eye for an eye only ends up making the whole world blind. I am a Muslim, Hindu, Christian and a Jew. And so are all of you." ____ Velice ambiciózní biografický snímek 'Gándhí' by šel fragmentovat přesně do dvou složek: 1) nekompromisní kritika dobyvačné expanze britského impéria a industriální exploatace; 2) religiózní cesta k duševní harmonii a prosperitě.... Přesto nejde o vyloženě politický, výhradně esoterický či teologický počin - jde o historický velkofilm se vším všudy a zároveň tříhodinové monumentální dílo, které primárně slouží jako omluva indickému národu za vykořisťování způsobené britskými kolonizátory, a prioritně stojí na precizní režii Richarda Attenborougha (přesně tak, toho optimistickýho dědečka z Jurskýho Parku), která v podstatě empiricky experimentuje hranice filmové pompéznosti s nebývalou pečlivostí - viz. neskutečně komplexní propozice scénografie a disponibilita mizanscény, v jejíž velkoformátových scenériích účinkují doslova tisícovky komparzistů, a odehrává se několik multilaterálních akcí a koincidencí souběžně. Hinduistický hudební doprovod pod taktovkou geniálního Raviho Shankara jako vždy famózní, a umocňuje celkovou emocionální intenzitu - přesto není zkomponovaný jen ze sitárů, ale i např. violoncella anebo píšťal, což kvituju, jen to přidalo na hudební pestrosti. Primární devizou je však samotný Ben Kingsley, dnes již herecká ikona s indickými kořeny, jehož suverénní metody exprese a artikulace jsou z hlediska hereckého umění absolutně bezchybné - tudíž výhra prestižního Zlatýho plešounka je zcela zasloužená. To vše se posléze pojí do nejvíce komplexní biografie a spirituální mantry v rámci filmového média, co jsem doposud viděl. Až tedy někdy někdo vysloví frázi 'velkofilm jaxviňa', krom legendární 4 a půl hodiny trvající válečné epopeje 'Lawrence z Arábie' (také z britské kinematografie, jaká to náhoda) se mi ihned vybaví i další z řady historických epitafů - čímž je samozřejmě Gándhí. Akorát mám pouze jednu výtku ke Gándího citátu: "Člověk sám nemůže změnit celý svět." - což je v podstatě irelevantní: chtěl bych totiž vědět, jak lze pak racionálně vysvětlit globální impakt neznámýho mongoloidního haluze, co sněd polívku z netopýra.... VERDIKT: 8,6 gudžarátů z 10 ____ "They may torture my body, break my bones, even kill me, then they will have my dead body. But not my obedience." (24.07.2020)