Slídil

Noční neonové LA vs fenomenální Jake Gyllenhaal, který by i mrtvolu dokázal utvrdit v tom, že dokáže s naprostou suverenitou zahrát téměř jakoukoliv hereckou a emocionální kreaci. Rozjezd je pomalejší jednak v dějovém spádu a jednak formování persony hlavního hrdiny. Postupně se ovšem zatápí pod kotlem a vystupňované finále se směle řadí mezi nejnapínavější momentky roku, navíc je to celé naprosto nepředvídatelné. (10.11.2015)

Proto se nedívám na zprávy. Moderní převyprávění amerického snu a jeden z filmů roku. Dany Gilroy trefil hřebíček na hlavičku v neotřelém zrcadle dnešní společnosti, kterým NIGHTCRAWLER úmyslně chce být. Dokonalá sebeprezentace při hledání zaměstnání, naučené univerzální pravdy, bezohlednost, přetvářka, nenávist k ostatním lidem = dnešní model úspěšného člověka. Parádní práce s kamerou, skvělá atmosféra, přesný Jake Gyllenhaal. Je mrtvej. Pojď točit! (05.01.2015)

Reálnější než realita samotná, ačkoli se to na první pohled nemusí vůbec zdát. Slídil je geniálním pohledem do duše jednoho introvertního maniaka a zdatného manipulátora plného extremistických tendencí a bez schopnosti normální sociální interakce. Lou Bloom je totiž produkt současného digitálního odosobněného světa a novodobý Arthur Fellig, který jde bez sebemenších zábran přes mrtvoly a stává se z něj americký Wallace Souza. (06.08.2015)

Americký sen trochu jinak. Novináři jsou hyeny, slýcháváme velmi často. Jenže cílový divák/čtenář přesně takové zprávy sledovat/číst chce. Díky nim bulvární plátky a komerční televizní stanice vydělávají a parazitují na cizím neštěstí, nic jiného v tom není. Když přivřeme obě oči, tak tu máme alespoň atmosférou kombinaci trojice výtečných kousků Collateral, Drive a Patrola. Pomalé tempo dává filmu hutný feeling něčeho neopakovatelného. A mrazivého. Louis tu a tam něco ukradne, tu a tam něco pod cenou ukecá v zastavárně, jinak ale dost ujíždí na televizi a internetu, ze kterého nasává poučky a fráze. A pak ho napadne, jak zpeněžit své nezdravě vyvinuté voyeurství. Fascinovaný bouračkou koupí kameru a policejní vysílačku a začne se pohybovat metry, nejlépe jen decimetry od všech tragédií a kriminálních živlů. Když začnou houkat sirény, ďábelsky zbystří. Brzy ráno pak své úlovky nabídne senzacechtivé televizi, ať můžou Američané u něčeho šťavnatého posnídat. Morálka jde stranou, bezpáteřní Lou našel smysl života. Kritika současného nejen mediálního světa, po kterém nicméně lidé bez mravů prahnou, je patrná. A zároveň debutantský zápal Dana Gilroye (jinak hlavně scénáristy, navíc bratra Tonyho Gilroye, který úspěšně píše a občas si sedne i za kameru), který tenhle kus nestaví na zamotané zápletce. Karty jsou rozdané velmi rychle, syrový příběh nás hned osloví a devadesátkový retro feeling obstará zbytek. A samozřejmě chameleon Jake Gyllenhaal, který má čich na dobré postavy. A režiséry. Pohublý hošan s vykulenýma očima a mastnými vlasy neustále nad něčím dumá, z látky i díky němu vyzařuje chlad a odosobněnost, výsledek dráždí kombinací minimalismu a manýry. A Gilroy předkládá kroky Loue jako naprosto logické směřování jeho byznys plánu. Za pár milionů natočil atmosférické drama, které stojí hlavně na Gyllenhaalovi (oscarová nominace se zdá být takřka jistá), potěší také po letech v důležité roli Rene Russo (mimochodem už šedesátiletá režisérova manželka). Oscarová sezona se blíží!! (21.12.2014)

Světla! Kamera! Akce! Myslel jsem si, že nic zvrácenějšího, než Gone Girl letos už neuvidím, ale šeredně jsem se spletl. Nightcrawler začíná zasněně jako Refnův Drive, ale postupně se z něj vyloupne jeden z nejtemnějších a nejmrazivějších filmů letošního roku, u kterého se můžete spolehnout na to, že vám z něj dobře rozhodně nebude. (20.12.2014)