Macbeth

Ze všech filmů, které jsem loni minul v kině, nejvíc lituji Macbetha. Čím je Valhalla Rising pro seriál Vikingové, tím je toto pro Last Kingdom - stejně dokonale audiovizuálně podmanivé, jen toto navíc stojí na kvalitním a nesmrtelném příběhu. A navíc je to libozvučné lingvistické porno mezi středověkými řezníky. 9/10 (13.02.2016)

S Wildou si šálek kávy rozhodně nedáváme. Tento Macbeth mě zajímal jen díky tomu že zde hrají Fassbender s Harrisem. Ani jeden z nich nezklamal a závěrečná atmosféra je dechberoucí. Bohužel v průběhu jsem se několikrát převaloval a nevěděl jak docílit toho abych se do filmu více zažral. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu šanci. 60% (08.03.2016)

„Hell is murky…“ Královrah se dere na trůn, za ctižádost čest svou vyměnil, jako Richard III. brodí se močálem vin a dál jen kupí zločin na zločin.. Audiovizuální hostina, pod jejíž TÍŽÍ se prohýbají stoly. Uhrančivě zahraná (Fassbender, Harris, Cotillard), prostřednictvím archaické řeči i narace obrazem nesmírně poetická. K tomu námět tak silný, že by všichni současní hollywoodští scénáristé měli vejpůl zlomit své neplodné klávesnice. Marně přemýšlím, co šlo při shakespearovské adaptaci, která má vtisknutý osobitý autorský koncept, udělat líp. Macbeth Rising. Hail Kurzel! (08.06.2016)

Justin Kurzel se i v Macbethovi může oddávat tomu, co ho fascinovalo ve Snowtownu - morálnímu vákuu, které vzniká kolem krajně ambivalentních povah, zmítaných násilím a manipulativností. Samozřejmě v součinnosti s Adamem Arkapawem mocně používá drsnou skotskou krajinu jako zrcadlo nehostinného nitra dvou hlavních aktérů, kteří (snímáni především v neúprosných detailech) tvoří magnetizující středobod adaptace. Manželé Macbethovi a jejich pozvolný propad šílenství si uzurpuje téměř veškerý prostor a pokud nemá herec takové nadání zahrát na malé ploše s fascinující intenzitou jako Sean Harris, má prostě smůlu. Není to na škodu, protože Fassbender a Cotillard hrají s intenzitou, která bez problémů ustojí i nekompromisní volbu detailu a věrnost jazyku originálu, byť nejsilnější je moment, kdy uprostřed bezeslovné scény uroní Macbeth "slzu šílenství". Kurzel volí ponuré, velmi pomalé tempo, které se zhruba veprostřed ocitne v zajetí stereotypních aranžování monologů / dialogů protagonistů (zjevná vada scénáře), ale po většinu zbytku stopáže si zejména díky fascinující souhře Arkapawova oka a uší Justinova bráchy-skladatele Jeda drží velmi intenzivní náboj. Bitevní scény jsou pak na pokraji refnovského manýrismu, ale do celkového tónu "naturalistického lyrismu" mi pasují. Ano, blazeovanost Branagha se láme pod diktátem temnoty a dokonce i BBC cyklus Ve stínu koruny působí proti Kurzelově adaptaci vzdušně. V něčem má Macbeth velmi blízko k rozporuplné, ale strhující adaptaci Wuthering Heights Andrey Arnold. I on hledá v klasice pozapomenutou pachuť krve, pach potu a mazlavost bláta. A mě si získal. [80%] (23.10.2015)

Kurzelův Macbeth má naprosto fantastický audiovizuál, dokonalou režii, přesné herecké obsazení a prakticky nulový přepjatý patos. Přesto mi to tak úplně nesedlo, což ale není Kurzelova chyba, nýbrž chyba moje. Na tohle pojetí plné poetických okamžiků jsem nebyl připraven. Tudíž ponechávám bez hodnocení a Macbethovi někdy příště dám druhou šanci. Kacířsky ale dodávám, že Kurzelův Macbeth je mnohem lepší záležitostí než patetický Macbeth Orsona Wellese. (26.03.2017)