Indický šátek

Po smrti starého pána se v jeho sídle schází dědicové, mezi sebou povětšinou znesváření. Aby mohla být závěť přečtena a vstoupit v platnost, musí nejprve pozůstalí spolu v onom domě strávit šest dní a šest nocí. Dům je starý a skrývá množství tajných chodeb, k tomu se velmi pokazí počasí a skupinka dědiců je tak odříznutá od světa. A první vražda na sebe nenechá dlouho čekat... Velmi snadno předvídatelný příběh, ale také zábavný, i díky kratší délce filmu tu není čas na odpočinek, mrtvých přibývá, neustále se něco děje. Komu se příběh líbil, tomu mohu doporučit další filmy s podobným námětem, a sice Cat and the Canary z roku 1927 a jeho dva remaky, první a druhý. (16.04.2010)

Ať již wallaceovky točil kdokoliv, výsledky byli skoro vždycky stejné. Příběhy mají dost často stejnou strukturu (zámek, dědictví, tajemný vrah), podobné obsazení i naprosto nepadnoucí hudbu Petera Thomase. Přesto musím uznat, že se mi tato adaptace líbila více, než Tajemný mnich, nejspíše kvůli téměř stoprocentní natáčení v ateliéru, kde se dá tak krásně kouzlit s atmosférou. (28.04.2010)

Vzpomínám, že jsem to viděl ještě za socialismu (česká televize jej dávala 24. 8. 1979 ve 22.15 hod), kdy se mi nejvíce líbila pasáž, jak Sir Hodbridge promítá diapozitivy s "divokými zvířaty". Indický šátek patří k lepším wallaceovkám, ale přece jen tu trošičku chybí tempo, smysl pro gotizující atmosféru starého zámku i vhodnější výběr herců, tak jak to uměl Harald Reinl (např. Tajemný mnich). Pravda, spatříme tu výrazné herce jako Klause Kinského, E. Flickenschildtovou či S. Schürenberga (škoda, že nedostal tento distinguovaný postarší gentleman více prostoru), ale bohužel byly tu značné rezervy ve výběru postav "pěkné dívky" a "neohroženého klaďase". Prostě, k pitoresknosti chybí Karin Dorová, Lex Barker nebo alespoň Joachim Fuchsberger. Jinak Hans Clarin jako jednostranně nadaný klavírní virtuos s pohledem šílence byl vynikající. Ve filmu zazní ukázky Chopina, Čajkovského, Beethovena... (14.05.2010)

Jeden z najlepších snímkov podľa Edgara Wallaceho, ak nie najlepšia. 16. film slávnej západonemeckej série rozohráva temnú story zo škótskeho zámku, odrezaného od sveta poveternostnou kalamitou. Dedičia sú postupne škrtení šatkou, a hoci sa kruh pomaly uzatvára, príde aj na prekvapivé rozuzlenie. Záverečná scéna je len vyústením suverénnosti a vtipu tvorcov, z pochopiteľných dôvodov sa o nej nebudem zmieňovať. Indickú šatku som videl v dávnych dobách v našich kinách a moja terajšia repríza potvrdila, že som sa opäť v hodnotení nemýlil. (04.03.2011)

Je to takové příjemné setkání se starým zámkem v Anglii a dobrou starou klasickou detektivkou. Upřímně řečeno, jedno se tomuto filmu nedá upřít. Nevšední černobíle navozenou atmosféru a krásnou hudbu. Západoněmeckým filmařům se kdysi podařilo vytvořit několik dobrých wallaceovek, které jsou a byli vždy vděčným námětem pro film. Pravda, díky stáří filmu je napětí filmu jaksi zlehčené, ale může být útěchou, že jde o film slušné kvality. A kdo má rád německé herce Eddi Arenta z filmových mayovek nebo démonického Klause Kinského, tak už proto stojí za to film vidět. A ještě něco. V roce 1933 byl vydán u nás Indický šátek v edici detektivní literatury pod názvem Poděšená lady a žádné opětovné vydání se již nekonalo. Při troše štěstí se dá sehnat v antikvariátech. Nemluvě o tom, že kniha je samozřejmě lepší. (02.10.2010)