Pí

Mezi bláznem a géniem je jen malý rozdíl. Aronofsky vytvořil ve svém debutu naprosto šíleně stresující, deprimující a nervy drásající až klaustofóbickou atmosféru (podobně jako ve svém pozdějším počinu Requiem for a Dream) a samozřejmě kameraman Matthew Libatique a skladatel hudby Clint Mansell (též pozdější spolupráce), zde nesměli chybět. Darren je na tento typ thrillerů (odvážím se říci) přímo nejlepší a jeho kombinace efektivních střihů, rychlé a "neposedné" kamery a mrazivých zvukových (popřípadě obrazových) efektů, dokáže diváka v nepodvědomí traumatizovat a "dusit" minimálně do posledního záběru (osobní poznámka: mě trvá dočista se vzpamatovat z jeho snímků i několik dní). Pi se zabývá závislostí, ale tentokrát z odlišného hlediska (nežli drogy). Matematik Max je doslova šílený vědec, snažící se najít určitý vzorec k "vyluštění" čísel na obchodní burze a pochopit zdánlivě nepochopitelný význam čísla Π. Posedlý intelektuál však najde a odhalý mnohem větší záhadu a zaplete se s nejednou (hmotnou i nehmotnou) překážkou... Matematika nění mů oblíbený předmět (opak je pravdou), ale snímek mi nedělal moc velké problémi s pochopením a doslova jsem si ho oblíbil. Možná proto, že to přeci jenom není o vědě jako o té závislosti a bláznovsti (posedlosti). Až do napínavého konce nebylo nudné sekundy, film si mě dostal ve všech směrech. Konečné rozuzlení bylo geniální a převedení na diváky, aby si pro Alexovi "čísla" udělali vlastní obrázek a sami uvážili, jak se nad děsivým zjištěním zamyslet, ještě geniálnější. Darren Aronofsky se pro mě začíná stávat jistou zárukou skvělého filmu. Hodnocení: 10/10. (23.09.2008)

V polovině filmu jsem si byla celkem jistá pětihvězdičkovým hodnocením, protože mám ráda, když mě film překvapuje každým záběrem, ale postupně mě ta smyčka záchvat - podivné představy - pronásledování začala připadat trošku stereotypní a já se lehoulince nudila. Ale film je krátký a svižný, pointa slušná, skoro mě začala zajímat matematika a obecně se jedná o dílo, které se hned tak nevidí - napsán, zrežírován i zahrán je tento film fakt výborně. (27.10.2008)

Po Evropě od Tiera další černobílá vizuální lahůdka. Hudba, kamera, střih, vše na velmi vysoké úrovní. Příběh není pro každého, navíc není příliš komplikovaný, ale takové zamyšlení nad matematikou, její podstaty, použitelnosti atd. je docela zajímavé. PoRequiem za sen a tomto filmu začínám mít Aronofskeho v oblibě a zároveň se těším na Fontánu. Příběh by, ale potřeboval trošku doladit, mohlo se z toho vytřískat trošku více. I tak velmi solidní 4* za velmi zvláštní film. Čekal jsem spíše film něco jako Důkaz, ale reřisér není tuctový, už takovou chybu neudělám. (06.01.2009)

Prostě další Darrenovo psycho. Tentokrát horší než Requiem mi přijde (03.09.2009)

Aronofsky je svéráz, tu a tam probleskávající génius a pro mě obrovský příslib do budoucna. Jeho prvotina, PI, zcela jednoznačně není žádná pí******, ovšem od filmu, kterému nechybí napětí, osobitost, grip ani špetka intelektuálně rozmáchlých dialogů, bych čekal lepší a nějaký šílenější závěr - v takovém případě by se nepochybně jednalo o divný a šílený film do všech divných a šílených sbírek divných a šílených sběratelů - malý zlatý fond šílenství. Ale pal to čert, hlavně, že je PI velmi koukatelné. (09.09.2009)

Všetko je Pí ! Perfektná myšlienka prenesená na plátno. Nenormálne spracovanie filmu, ktoré ma určite dohnalo k psychickej zmene, ostal som nemí po filme a toto vie Aronofsky veľmi dobre....psychicky zmeniť človeka či k dobrému, ale večšinou k depresií. Geniálne ako geniálny príde o rozum a chce rozlúštiť nerozlúštiteľné! Čo je všetko okolo nás, načom je to založené, žeby počty na papiery to vylúštia? Tam je odpoveď ? Je to všetko založené na matematike? (23.05.2010)

Pravděpodobně nejosobitější (a dle mého názoru také nejlepší) film Darrena Aronoskyho. Jasně jde vidět, že i v Requiem za sen byly některé prvky trošku vytlačeny do pozadí. Tady se naopak všechno rozjíždí na plné obrátky, přičemž se Aronofsky nebojí ani prvků surrealismu. Nad tím vším se pak vznáší netradiční, ale tak či tak působivý soundtrack. (24.02.2011)

Achych ouvej... Taková (skoro) ´´Lynchovina´´. Jen má o špetku víc smyslu než většina Lynchových filmů. Ale jen o špetku. Zhruba od půlky mi běžel film v podstatě víceméně už jen jako kulisa a já si ´´v klidu´´ za zvláštních zvuků mohl pročítat komentáře k tomuto skvostu.. No, co dodat, někteří to tu vše řekli už za mě. Tedy ti jejichž hodnocení bylo max. do dvou hvězdiček. Ten film nic nevyřešil, ničím neobohatí, je to jen ztráta času.. (17.04.2011)

Aronofsky svým celovečerním debutem nabídl divákovi psychedelický zážitek, který je možné srovnávat s účinky narkotických látek (alespoň jak si je představuji já). Poskládal chaoticky až dadaisticky audiovizuální výrazové prostředky a ponechal recipientům široký prostor k subjektivním interpretacím, čímž riskoval, že pro ně nebudou dané impulsy dostatečně atraktivní. To se bohužel v mém případě stalo. Pokud přidám ještě druhou výtku, jíž je absence opravdu nosného příběhu (narozdíl od jiných režisérových počinů- Requiem za sen nebo Černá labuť), zbývá poslední naděje. Na mysli mám uměleckou hodnotu snímku, představovanou zvláště již zmíněnou audiovizuální formou. Ačkoliv i ta je mírně přeceňována, považuji ji za relativně poutavou, obhajitelnou a adekvátní obsahu. Po zhlédnutí Pí mi ovšem nezbývá nic jiného, než se podivit, jak výrazný kvalitativní posun nastal u Aronofského hned o dva roky později. 40% (09.08.2011)

Pro někoho naprostá blbost, pro mě totální filmová bomba ! .. přesně takéhle filmy mě dostávaj na kolena. Celou dobu s otevřenou pusou a pěkně potrápit mozek. Snaha o pochopení ... stačí jeden okamžik a je to bez výsledku, opět totiž nechápeš... Tady totiž stačí jeden delší pohled mimo obrazovku, jedna zodpovězená otázka položená druhou osobou, jedna přečtená smska a už ti uniká spousta důležitejch věcí vedoucí k závěru, kterej si stejnak každý vytvoří ve vlastní hlavě sám, což je vlastně tak trochu účelem.. Každá sekunda v tomhle snímku je totiž jedinečná a proto jsem seděla jak přibitá ke zdi a koukala až do posledního písmena v titulkách jestli nááhodou mi neřeknou ještě něco, co jsem dostatečně nepochopila během příběhu. Černobílé provedení bylo jen zdůrazněním celého psycho dojmu. On sám Max Cohen byl tak trochu mimo, uznejme ...a těch spousta teorií co ze sebe celý film chrlí, to jakým způsobem přemýšlí, jak se vyjadřuje, celý charakter téhle postavy.. bože, tohle je prostě pro mě skvost mezi filmy. Rozplývám se. (23.08.2011)

Nedokážu přesně klasifikovat. S odstupem času geniální, v průběhu sledování naprostej paskvil. (21.02.2012)

Darren Aronofsky již ve svém osobitém debutu ukazuje, jaká genialita v něm dříme... V extrémně náročném Pí dává (již tradičně) na odiv světu svou bezbřehou představivost, fantazii a obrazotvornost a s naprostou bravurou ukazuje, jak fantasticky vše dokáže "zhmotnit" na filmový materiál. Aronofsky působivě rozehrává hru na psychickou destrukci hlavního hrdiny a to hru takovou, že dokáže značně pocuchat i psychickou vyrovnanost samotného diváka - a proto jej považuji za nejlepšího tvůrce psychologických filmů vůbec. Skvělá černobílá vysokokontrastní kamera Matthewa Libatiqua a neuvěřitelně chladně působící hudba Clinta Mansella, která se stala jedním z pilířů žánru IDM v kombinaci s Aronofského fantazií ruku v ruce daly vzniknout audiovizuálnímu klenotu, jaký se jen tak nevidí! Celý film je postaven na hereckém výkonu Seana Gulletteho a ani ten nezklamal, je výborný, zvládl to na jedničku. Tak nějak nevím, mám z Pí jakýsi rozporuplný a tísnivý pocit (což byl zřejmě i úmysl), ale občas si říkám, jestli to není trochu moc i na Aronofského. Neuvěřitelně "těžký" film. (28.05.2012)

Film o hledání jediné, konečné, ultimátní, neiluzorní Pravdy. Příběh o tom, co se stane, když se vám hledání té Pravdy začne "dařit". [--] Realitu vidíme vždycky zavinutou v jednom velkém mixu, který je říznutí vlastní imaginací (tím, co máme v hlavě) a významy. To, co vidíme, nikdy není reálné. Snažit se patologicky o pravdivost (o dokonalé odseparování té reálné složky od všech ostatních) je bohužel sebevražda - neboť základem člověka je jeho rozštěpení, jinými slovy lidská neschopnost vidět čistou Pravdu je základem našeho vnímání světa. A slepá výprava za Pravdou končí špatně. (06.07.2012)

Pro mě vrchol Arofonskeho práce. Velmi existenční film pro náročného diváka. Viděl jsem jej asi 3x a pořád mě dokáže neskutečně vtáhnout do děje. Vnímavějšího, matematicky založeného člověka by mohlo zamrzet, že si film posbírá jen polopravdy a určité "velké rovnice", které ve skutečném světě neplatí nebo platí, ale nepřínáší žádnou velkou záhadu. Avšak když toto pominete a necháte se unášet vším tím co film tvrdí a nabízí, dostanete chytrý film, který odkrývá velkou pravdu o "všem". Velké + za hudbu a výkon hlavního hrdiny. 93% (30.06.2013)

Naneštěstí tady mi to šílené bláznění přišlo tak strašně moc na sílu, že jsem mu jenom stěží mohla uvěřit. Další filmy od Aronofskyho už působí mnohem civilnějším a přijatelnějším dojmem. Pí beru jako první, avšak ne dokonalý krůček směrem k jedněm z nejpropracovanějších filmových postav, se kterými jsem se setkala. (06.10.2014)

Ťažká existenciálna dráma o človeku hľadajúceho vzorec pre pochopenie nášho bytia. Film sa zaoberá otázkami akým často nerozumieme, čo je možno väčším darom ako keby sme sa ich snažili pochopiť, nebodaj zhmotniť. V tejto sureálne ladenej snímke vystupujú hneď tri pohľady na vec, pričom ten náboženský a ekonomický je upozadený nemenej atraktívnym vedeckým. Je genialita dar alebo prekliatie? Ťažko povedať. Dá sa všetko vysvetliť číslami? Snáď nie a ak sa mýlim dúfam, že na správnu rovnicu nikdy neprídeme. Takto zostáva pre diváka najnebezpečnejšou "iba“ forma spracovania Aronofského diela. Režisér zručne využíva kombináciu nepríjemných zvukov a podivných obrazov navlieknutých do depresívneho čiernobieleho hávu. Originálnou kamerou, častokrát sledujúcou hlavnú postavu z tých najbizarnejších uhlov, sa režisérovi podarilo docieliť požadovaného efektu. Netypickým strihom zas zvýšiť pocit vnútornej klaustrofóbie. Finále obsahuje exkluzívnu vŕŕ scénku a najmä uspokojujúci nejednoznačný výsledok. Ten síce nemá tak silný dopad, aký sa podarilo docieliť nasledujúcim žalospevom, ale bude chcieť vŕtať hlavou tak dlho, až kým nesiahnete aj po poslednej hviezde. (17.12.2014)

Fakt nepříjemnej film na koukání, nějak divně se mi pak spalo. Ale bavilo. (30.09.2015)

Filmařská exhibice roztažená do celovečerního formátu. Nabízí krásné sdělení formou vysoce kontrastního černobílého obrazu. Bohužel vše ostatní je jen articistní bublina. Vysoké hodnocení je dané částečně i tím, že si hodnotitelé nechtějí připadat hloupí a říci, že král je v tomto případě nahý. (11.07.2016)

Před strachy, úzkostmi, problémy s komunikací s lidmi se dá utíkat do světa vědy. Ale nemoc duše to nevyléčí. Nepřemýšlet a žít... To je poselství tohoto filmu. (05.04.2020)

"When I was a little kid, my mother told me not to stare into the sun, so once when I was six I did."     Slávny mysteriózny thriller (alebo keď chcete horor), zaradený medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý uviedol na scénu veľmi osobitého režiséra Darrena Aronofského. Napriek mojej slabosti pre matematiku a tiež pomerne jasnému režisérovmu rukopisu, ma to ani zdaleka tak neuchvátilo ako režisérov nasledujúci film, skvelý Requiem za sen (2000). S minimálnymi finančnými prostriedkami a za použitia novátorských kameramanských techník vytvoril Aronofsky originálne dielo s veľmi nevšedným, nie príliš vábnym vzhľadom, ktorý ale určite má svoje čaro. Čím u mňa však film najviac stráca, je pomerne nezáživný dej, ktorý ma zaujal až v samom závere filmu. Spomenul som si na podobne podivný debut ďalšieho osobitého režiséra Davida Lyncha (Eraserhead (1977)), ktorého z môjho pohľadu vrcholné diela prišli tiež až v nasledujúcich rokoch. (08.11.2022)