Pí

tak na Aronofského filmy se člověk může téměř vždy těšit jako na filmovou libůstku....v čem prostě Aranofsky výrazně vyniká, je schopnost prostřednictvím filmů na člověka přenést přesně ty pocity, jenž chce aby člověk pocítil při jejich sledování (v tomto ohledu je jasnou dosavadní špicou Rekviem za sen). Trefou do černého (a bílého:) bylo použití vysokokontrastní černobílé kamery, která celkový dojem podtrhuje dvakrát silnou čarou, plus charakteristický střih psychedelických scén, plus samozřejmě Mansellova DnB hudba, jenž zvýraznila ty strojově přesné zákonitosti a různý periody mateamtiky .... hold Mansell umí... celkově hodně originální film.....80% (16.04.2008)

Rozhodoval jsem se mezi jednou a pěti hvězdičkami. Nakonec jsem udělal matematickou operaci hodnou tohoto filmu fi+pi-e+ (e/e) a vyšly 3*... Hollywoodštější část mého já se neskutečně nudila, považovala to za takový nepovedený experiment, ve kterém nějaký chlápek co neposlouchal mamimku umí z hlavy rychle počítat, ale psychycky to s ním není moc dobry. Ale ta filmově vyspělejší byla nadchnutá. Obdivuji režiséra, že se odvážil natočit natolik odlišný snímek od všeho co jsem kdy viděl. Skvělé scény popisující paranoiu hlavního hrdiny a neočekávaný závěr. (17.08.2008)

No nevím nevím, jsem z toho celkem rozpačitý, matematice vubec nerozumím a polovině věcí o čem tam mluvili jsem už vubec nerozuměl. Ale je to opravdu zajímavě natočený, rychlé střihy, mihotavá kamera, celkem hodicí se sountrack a vyšinutý hlavní představitel. Je to určitě kultovní film pro vyhrazené obecenstvo, jenž má umělecké ambice - hodně se mi líbil ten styl natočení ale to je asi vše co mně tam nadchlo, proto nemohu dát víc než tři hvězdičky. A příště si radši pustím Requiem či Fontánu. (04.11.2008)

Nějak se u Arnofskiho fimů nemůžu zbavit pocitu, že se snaží zakrýt jednoduchost a celkovou plochost svých filmů pomocí rádoby hlubokých témat. Režisér jakoby pseoudointelektuálně pomrkává na diváka, jakoby říkal:"My dva víme oč jde." Ale ve skutečnosti o tom režisér nemá ani potuchy a jen divák , který toho ví stejně jako on, se může cítit oblažen svou vlastní moudrostí. (13.11.2008)

Funguje svět na základě matematických zákonů, které lze nalézt, a následně s jejich pomocí předpovídat budoucnost? Nebo jsou to jen naše konstrukce, kterými se snažíme spoutat chaotickou realitu, přehlížejíce její komplexnost? A pakliže ano, nehrozí zneužití (zejména poskytneme-li výlučné právo na informaci jen někomu)? Na tyto otázky, trápící člověka od té doby, co si takové systémy (jazykem počínaje) počal vytvářet, předkládá svéráznou odpověď/neodpověď Aronofsky. To mi velmi imponuje, stejně jako neotřelý a originální přístup, ale smysl některých pasáží se mi hledal poněkud těžce a vyzněly tak pro mne tak trochu do prázdna. Snad při další projekci.. Rozhodně jde ale o film, který mě oslovil a který mohu doporučit. (19.09.2009)

Geniální! Filmový existencionalismus! (26.02.2010)

(OBSAHUJE SPOILERY)0:53 - Osobní poznámka: Atmosféra filmů Darrena Aronofskyho je vskutku nakažlivá. 0:54 - Důkaz: Jak jinak vysvětlíte vzory v tomto komentáři? Černobílý a velmi kontrastní výlet do světla čísel a vzorů. Depresivná stíha na každým kroku provází šíleného matematika , který je posedlý hledáním matematických vzorů v reálném světě. A ta bolest hlavy! Ta je nesnesitelná! Kdybych jenom měl vrtačku! Ne! Já sem tady. On je tam. Ne, vážně. Atmosféra by se dala nakrájet na 216 kousků a servirovat bez přestání, protože taková je atmosféra v tomto filmu. Vizuální efekty a hlavně kamera(kterou potom sdědil jeho další film Requiem za sen) podtrháva psycho-stího-depresivní atmosféru dokonale. Aronofsky prostě umí vytvářet takovéhle psycho-thrillery. Takové během kterých máte chuť rozkousat hrnek a po skončení vypít litr vodky. Když se k tomu ještě přidá herecký výkon Seana Gulletta , který už sám o sobě vypadá šíleně , máme film ke kterému se budete chtít vrátit , ale neodvážíte se... 1:04. Osobní poznámka: Když jsem byl ještě malý kluk, matka mi vždycky říkala, ať se nedívám do Slunce. Takže jednou, když mi bylo 6, udělal jsem to. Lékaři nevěděli, jestli moje oči budou ještě někdy v pořádku. Vzpomínám na zděšení, sám, tam, ve tmě. Pomalu, světlo proniklo přes obvaz, a znovu jsem viděl. Ale něco jiného se ve mě změnilo. Tenhle den mě poprvé začala bolet hlava. 85% (4.5) (04.03.2010)

hmmmm......:-) (23.03.2010)

děj netradiční, forma skvělá, muzika fajn, ale celé mě to vůbec neoslovilo a nebavilo. koukat se 84 minut na to, jak jedna vyšinutá osoba podléhá své obsesi matematikou, bylo opravdu náročné. jedno promítání a dost. (09.06.2010)

Depresivní psychárna, po které jsem měl chuť začít pořádně studovat matematiku, ač jsem k ní nikdy neměl moc vřelý vztah. (27.06.2010)

Čehokoli se Darren Aronofsky dotkne o tom už předem víme, že úspěch a hlavně kvalita budou na místě. Černobilá barva dodávala ještě hlubší atmosféru. Nemůžu se ubránit chuti srovnávat tento film s Requiem for a dream, i když by to mělo být naopak. Na Pí je vidět ještě jistá finanční závislost, ale jako ukázka režisérových kvalit dostačující a skvělý předkrm před dalšími ještě dokonalejšími filmy. (05.07.2010)

Není to tak silné jako Requiem for a dream, nicméně Aronofského práce s kamerou, střih, zvuk, hudba a vlastně všechno ostatní je natolik výjimečné, že i z podprůměrného námětu udělá nezapomenutelný zážitek. U jeho snímků mám opravdu pocit, že čumím přímo do lidské mysli. (23.08.2010)

Některé experimenty se podaří, některé ne. (07.11.2010)

Paranoja, konské dávky sedatív, schizofrénia, šialenstvo....Tak týmto si všetkým musí Max prejsť, aby pochopil, že náš vesmír je príliš komplexný aby sa dal vyjadriť číslom. Čo robí dobrý film, dobrým filmom? Podľa mňa to je pocit, ktorý zanechá. Aronofsky vo svojom prvom celovečernom filme nám predstavuje židovského matematika- hľadača Svätého grálu (podstaty života). Počas celého filmu sú podsúvané najrôznejšie filozofické otázky o osude, Bohu. Rozpočet na tento snímok bol minimálny, čo je vidieť, ale Darren je umelec a vie toho aj patrične využiť. Elektronická hudba s vysokou frekvenciou basou v podaní Clinta Mansella v kombinácií s zrnitosťou a čierno-bielou kamerou, rýchle strihy, ktoré sa pre Aronofského stali povestné, detailné zábery ale aj naturalistické vykreslenie metropoly sú pastva pre oči. Samozrejme nie pre všetkých. Snímok Pi určite nie je určený pre masový trh, ale pre oko vnímavého diváka s chuťou po originalite. (03.02.2011)

Zvláštní. Zajímavý. Stejně jako Nolan začínal Aronofsky nízkorozpočtovým černobílým filmem, který si dokáže držet atmosféru s perfektně vypointovaným koncem. Nolan se ale dokázal držet víc v mezích reality... (15.08.2011)

Po audivizuálnej stránke som dostal to, čo som od Aronofského očakával - skvost - nádhernú súhru čiernobieleho obrazu a výbornej kamery s dychberúcou Mansellovou hudbou a prepracovanými dialógmi. Kvalitný film však nemá ulahodiť len očiam a ušiam. Zapôsobiť má najmä na myseľ a srdce. A z tohto pohľadu filmu citeľne chýbal zaujímavejší dej a podľa mňa aj hlavná myšlienka bola hlúpa a nezmyselná. (08.01.2012)

Po dlouhé době opět film, který mi nedovolil usnout a nutil mě vydržet až do konce, než přišlo osvícení. (04.03.2012)

Na Aronofského nezvyklý soundtrack byla první věc, která mě zaujala a pak už na osmdesát minut nevím. Pěkné zachycení pomyslné hranice mezi normálností, genialitou a šílenstvím, které se prolínají, proplétají a jsou si někdy až nebezpečně blízko (stejně všichni víme, že žádná hranice neexistuje, muhehe). Jinak Aronofsky v celé své kráse - opakování scén (sypání prášků), slov a poznámek/pravidel (ta mi tu, nevím proč - no dobře, vím přoč, připomněla Fight club - dobrá asociace, velice dobrá). (80%) (25.03.2012)

Americká černobiela temná dráma o matematickom géniovi je z roku 1998 a natočil ju Darren Aronofsky. Samotársky Max Cohen (Sean Gullette) je talentovaný matematik, trpí záchvatmi a paranojou, a je presvedčený, že sa všetko dá vyjadriť číslami a vzorcami. Snaží sa pomocou čísiel zistiť podstatu sveta a života, hľadá vzorec pre fungovanie akciového trhu. Svojou paranojou a strachom takmer zničí pár priateľských zväzkov, čo má - starostlivá susedka Devi (Samia Shoaib), školáčka Jenna (Kristyn Mae-Anne Lao), a najmä starý učiteľ Sol Robeson (Mark Margolis). Tlak a pocit ohrozenia zvyšujú svojimi zvláštnymi požiadavkami rôzne skupiny - židia, mocní konzultanti z Wall Streetu... Zaujímavý film, paranoická atmosféra, svojrázna hudba Clinta Mansella... (11.04.2012)

Tak trochu případ pro doktora Chocholouška. Těžký film. (16.04.2012)