Pí

Huu zvláštní dílo které se jen tak nevidí. Zážitek pro člověka. Nemohl jsem se od toho odtrhnout, nějak si mě ten film přivázal jako pupeční šnůru kolem krku a přidušoval ke konci. A ta hudba mě opět dostávala, jako v requiem za sen. (29.09.2010)

Zatím nejlepší Aronofsky (a neočekávám, že poslední zbývající film, totiž Fontána, to ještě změní), se kterým jsem měl tu čest. Těch různých analogií, konotací a přirovnání se nabízí celá řada: některé, ty nejvýstižnější, už tu padly (třeba lynchovské zpracování Foucaultova kyvadla, tady bych mohl další komentář klidně utnout jako nadbytečný). Na Pi je hodně vidět "surovost" materiálu, kdy z režiséra víc než vycvičená ruka, precizní zpracování a psychologicky přesná gradace mluví ryzí, přerývaný, v náznacích odkrývaný, potápějící se a zase se vynořující talent - dlužno podotknout, že právě takovéhle snímky mám často nejradši. Pi je v mnoha ohledech demoverzí pozdějšího Requiem For a Dream, a to v takřka navlas stejném vztahu, jako má Nolanovo Following k Mementu (od čb k barvě, od 70-80 minutové stopáže k delší, od roztřesené kamery k vycizelovanější, od jednoho herce k ansámblu atd.) - a stejně jako mám Following radši než Memento, mám i Pi radši než přece jen trochu přeceňovaný Requiem For a Dream. Aronofského uznávám jako jediného současného režiséra, který si může dovolit natočit vlastní Eraserhead, aniž by se musel Lynchovi pomyslně zpovídat ze znásilňování jeho trademarkové estetiky - Trier byl vždycky úchylný jiným směrem, Polanski od osmdesátých let notně vyměkl a zbytek jsou žabaři. Krystalická paranoia, schíza, deprese a hnus, odporně naturalistické scény, vynikající (vskutku !!!) halucinogenní sekvence, brutální kontrast černé a bílé - Gulletteho bělmo před zrcadlem je vskutku strašidelné - a několik dalších perfektně zvolených prvků zakryje i poněkud plytký příběh, jehož největší vadou není to, že nepokládá odpovědi na otázky, ale že nepokládá téměř žádné otázky. Atmosféře přidává i to, že polovina filmu se odehrává v odporném bytě a druhá polovina v neméně odporném metru... plný počet. Za tu syrovost, kdy si scénáristické vycpávky podávají ruku s ryzí genialitou, což je prostě mnohem větší zábava než propracovaný a dokonale dotažený spektákl, alespoň v rámci tohohle žánru (že, Requiem For a Dream). A taky za nádherně porušené Čechovovo pravidlo o zbrani, zajímalo by mě, jestli si to Darren vůbec uvědomil :)) (01.11.2010)

Ďalší špecifický náročnejší film do zbierky. Nemôžem povedať, že pri ich sledovaní prežívam nejaký určitý druh almázie, ale na druhej strane ani príliš veľmi netrpím. Na 3,14 sa sledovalo celkom príjemne, netvrdím však, že som všetky hodnoty pochopil správne, ale celkový výsledok zašifrovanej rovnice o viacerých neznámych som myslím vypočítal so 70% úspešnosťou... (08.11.2010)

Emocne silne neprijemna vec. Ciernobiela zrnita kamera spolu s prenikavym hlasnym zvukovym doprovodom navodzuje skutku neprijemnu a stiesnenu atmosferu kedy sa pre istotu zahrabavate hlbsie do perin ani neviete preco. Ano obraz a zvuk je skvely a zachranuju to co nedokaze pribeh. Ak opomeniem neorigialne spajanie asi vsetkych konspiracnych teorii (burza, nabozenstvo, Da Vinci) tak si vlastne rejzo vystaci so zabermi z metra a kupelne. Ako hovori moj manazer kazde rano na porade: not good enough:) (28.11.2010)

mohl by to být fakt takový prequel k Mazací hlavě, alespoň co do halucinací, Lynch by to pak rozjel na plný pecky. Jako celovečerní debut určitě super, ale alternativní vizuál a pár načmáraných čísel z toho zásadní film neudělá. A do toho ještě židi a jejich konspirační teorie...jako by toho nebylo dost (25.07.2011)

Psycho s naslapanou atmosferou. Temno a la David Lynch, kamera a najma hudba na jednotku. Miestami mi soundtrack ci sample pripominali starsie Silent Hill-y. Skoda, ze nerozumiem matematike, zazitok by bol urcite o to silnejsi. (06.09.2011)

Definice: Aronofsky je můj oblíbený režisér ** Disjunkce: Film se Vám buď bude líbit nebo nebude ** Závěr: Mě se nelíbil, byť byl vizuálně opět dokonalý a podmanivý ** (26.09.2011)

Jelikož nejsem žádnej matematik, milovník konspiračních teorií a náboženství, šlo Pí většinou mimo mě. Nebo možná ještě nejsem na takovýhle "existencionální" díla s chaotickym (náročnym) příběhem a otevřenym koncem připravenej. Ale bez většího rozmýšlení můžu Pí z mýho pohledu označit za nejslabší Aronofskyho film. Každýho však určitě zaujmou černobílý barvy, který pomáhaly dotvářet zvláštní atmosféru. Díky krátký stopáži se dá jedna projekce (i pro nechápavce jako já) bez problémů přežít a já jsem rád, že mám konečně nakoukanou celou Aronofskyho režijní filmografii. (25.09.2012)

Narozdíl od novějších snímků od Darrena mi Pí neřeklo absolutně nic. 15% (19.09.2013)

Skvěle natočený film, s dobrou atmosférou, ale bohužel totálně prázdný. Scénář a tudíž příběh je naprosto o ničem a výklady o zlatém řezu, archimedovi apod.. co zná každý žák základní školy, to byl trochu úlet, ale amíci jsou z toho možná u vytržení a vidí v tom něco nového... pár náhodných čísel v počítači, rozbitý počítač, bolesti hlavy a pár lidí, co se snaží najít jakési univerzální číslo, aniž by bylo vysvětleno na co a jak by k tomu člověk přišel... asi zmáčknutím enteru na počítači. :D ... to je vše, co film nabízí a to je hodně málo... navíc zakončení ve vás vyvolá dojem, že jste hodinu a půl koukali úplně zbytečně a z filmu si neodnesete vůbec nic... čekal jsem víc a tak dávám jen tři hvězdy. :) (19.03.2014)

Aronofskeho debut mi príde ako čudesný zlepenec. Vychodil som matematický odbor na výške a tak som sa chytal na predhodené matematické chuťovky vo filme. Avšak pri hodení ohlodanej kosti, ktorá má tvar zlatého rezu a Fibonacciho postupnosti, nemienim Aronofskeho potešiť aportom. Preto, lebo jeho čudesný Max trpiaci bolesťami hlavy, navštevujúci crazy profesora, je posadnutými číslami, ku ktorým sú, akože cez nevysvetlenú spojku, našrubovaní burzoví makléri a aj Židia, ktorí tiež ľúbia čísla a prednesú tiež nejakú teóriu. Na čo sa už vtedy dalo tešiť bola spolupráca režiséra s Clintom Mansellom. Skvele citlivo spravený soundtrack zohľadňujúci bolesti či depky hlavného hrdinu. (13.08.2017)

Darren Aronofsky - dalsi z mojich 5. najoblubenejsich reziserov. Jeho styl je nenapodobitelny. Pi s vysokokontrastnou CB hektickou kamerou je urcite 'Art film'. Objavia sa tu temy matematickeho genia, paranoie, aj Zidia. Mohol by som to ospevovat donekonecna, ale to treba vidiet! (23.07.2005)

Po druhém shlédnutí musím zvýšit hodnocení, protože teprve nyní jsem film pořádně prožil. Darren Aronofsky vytvořil zdánlivě velmi roztříštěný thriller s matematikou v hlavní roli, které je opravdu podívanou pro silnější povahy. Pi je jedna velká skládačka, kde do sebe všechny dílky zapadají, ale přitom po jejich složení nevznikne žádná romantická krajina, ale povrch Měsíce posetý mnoha krátery. Hlavním dílkem v tomto puzzle je psychologie Maxe Cohena, drsný stav jeho mysli, který vyhání adrenalin do žil a způsobuje těžké stavy i divákovi. Dále samozřejmě matematika a čísla - a to hodnotím film jako člověk, který je v matematice a počítačích jako doma. Je pravda, že pár věcí bych mohl v této oblasti Aronofskému vytknout (proto hvězdička dolů), ale přesto zastávám názor, že čísla zde hrají roli uměleckou a nemají být prostředkem k ohromení neznalého diváka. Velký kus práce odvedl i vynikající soundtrack Clinta Mansela, ve kterém najdete zvučná jména jako Massive Attack, Orbital či Aphex Twin. A pak samozřejmě kamera, která dokončuje depresivní atmosféru tohoto filmu - je černobílá s těžkým kontrastem a velmi dynamická. Tyto základní kameny jsou ještě vyplněny maltou detailů, bez kterých by byl zážitek poloviční. Musím zatleskat Darrenovi Aronofskému za vynikající math-thriller. "Everything around us can be represented and understood through numbers." (10.08.2005)

Aronofsky + Mansell+ Gullete + 60000$ = 5* (18.02.2007)

Zvláštny film ... dosť Lynchovský ... ale zaujal ... ako prvotina super. (17.07.2007)

Film o tom, ako niekomu hrablo, spracovany ako existencionalna filozoficka uvaha. Mnohym sa to preto paci, lebo si tam mozu dosadit alebo si vybrat to, co je ich domenou. Ja vsak tvrdim, ze je to svojim sposobom lacne a banalne. (30.05.2008)

Hodně efektní a silný snímek. Plno existenciálních pravd a zajímavých úvah. Diváka určitě zaujme výborná kamera a vůbez zpracování obrazu. Jeho syrovost, kontrastnost, špinavost. Zajímavá hudba, která přesně pasuje k snímku tohoto ražení. Pokud bych měl film k někomu připodobnit, byl by to asi David Lynch. Vřele doporučuji! 98% (30.08.2008)

Nepochybně geniální kousek, vytříbený Aronofskyho styl, ovšem ten se mu k samé dokonalosti povedlo zobrazit až v Requiem for a Dream... (02.02.2009)

Nemám na výběr, tenhle typ filmů je jeden z mých nejoblíbenějších celé se to nese Lynchově duchu, člověk občas ani nevěří tomu co vidí. Je to svižné, je to tajemné a také velice chytré. Jediné z čeho jsem měl strach byl konec, protože jsem si nedovedl představit jak to nějak smysluplně uzavřít. O to větší překvapení mě čekalo jak lehce a dechvyrážejícím způsobem to skončilo. Jo jo tyhle misteriozní občas až surrealistické filmy, navíc dobře ztvárněné a natočené zbožnuju. Aronofsky je mimořádný talent (02.04.2009)

tak jsem asi zase něco nepochopila....nebo pochopila? černobílé psycho a deprese? stačí vidět 1x díky. (26.04.2009)