V srdci moře

Existuje nějaký film, kde se většina herců svých rolích nezhostila příliš důkladně, kde jsou chartery jimi hrané spíš jednorozměrné a kde někdy zamrzí přílišné použití cgi? Ano, existuje a je to V srdci moře, poctivý dobrodružný film, který si z různých klasik bere mnohé (konec konců, celé je to orámováno Bílou velrybou a vypravováním pro uši páně Hermana Melvilla), takže je tu například čtrnáctiletý vypravěč, co vypráví o hrdinství mužů na lodi, ale zároveň tu není nic klasicky šestákového (i když některým páteřím by možná slušel větší ohyb, ale i takhle je výsledek zcela hoden příběhu). Ono i to slabší herectví a jednorozměrnost postav zcela patří k věci - k dobrodružným charakterům se docela hodí ono upnutí na jeden cíl (případně vícero, pravidelně se měnících -. velryba, velryba, přežít, velryba atd.). A takových filmů je dnes sakra málo. Ano, klidně mohlo být levnější cgi nahrazeno komornějšími záběry, ale obávám se, že pak by tenhle film působil až příliš jako bludný přízrak, co dorazil z vod klasických dobrodružných filmů z dob před několika desítkami let. PS: vesmírná vydra s chapadlama to sice není, ale i tak je onen obludný kytovec vpravdě impozantní (13.12.2015)

Člověk čeká mnohem více napínavých scén s Moby Dickem. Místo toho dostává jen zcela standardní mořské drámo, ve kterém je zajímavých, charismatických postav jako šafránu. Hodně rušivě působí animace, celkově vidím v digitálních tricích někdy problém dnešních filmů, které pak mohou být líne podávat zajímavé příběhy. Master and Commander se rozhodně nekoná. 60% (29.02.2016)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

Mám velký problém se zabíjením velryb a delfínů. Přišlo mi to barbarské už v půlce devatenáctého, kdy se alespoň tuku velryb užívalo ke svícení a z ambry dělaly parfémy. Za vyloženě úchylné to považuji dnes, kdy nejeden ,,civilizovaný'' národ s Japonskem v čele vybíjí kytovce pro ,,vědecké účely'' za čímž je skryto podobně jako u slonoviny získávání různých extraktů pro zlepšení potence pověrčivých a zřejmě impotentních Asiatů. Ačkoliv chápu, že práce velrybářů byla drsná a nebezpečná, nijak mi tito lovci k srdci nepřirostli podobně jako lovci tuleňů apod... Zvířata mám zkrátka rád. Moby Dicka jsem kdysi četl a tak mne zaujal ten příběh o Melvillovi a tajemném vypravěči, který hluboko v sobě ukrývá příběh nejen o mořském netvorovi, ale i další nevyřčená bolestivá tajemství... Film na mne od začátku působil velkolepě, hlavně díky digitálním efektům a animacím. Zároveň jsem ale tušil, že si na blockbuster jen tak trochu hraje a že na něj nemá. Příliš často, hlavně na moři bylo vidět, že za herci je cosi animováno a ani zpomalování obrazu mi moc nesedlo. Vrcholem byl pak nažloutlý halucinoidní filtr přecházející do zelena v oblasti Pacifiku... Chápu, že olej dobře hořel, ale všechny ty výbuchy na Essexu? Čekal jsem skoro že někde kolem lodi vykukuje periskop od nějakého toho U - Bootu, pálícího jedno torpédo za druhým. Naprosto souhlasím s DaViDem82, i já na začátku zaplesal z účasti mého oblíbeného Gleesona. Bohužel, jeho role byla spíše epizodní a místo na lodi dostali mladší býčkové. Walker mi ještě jako kapitán typově sedl, ale hrdinný Hemsworth...eh.. no být dívkou v rozpuku, asi bych rozpukl. Ale holt nejsem. Film se dá dobře dokoukat, ale nějaký hlubší zážitek či poselství si nenese. A to co tam náznakem padne nestojí za slovo. Zkrátka, nechte velryby být a ony nechají vás. Tehdy to ještě bylo jakžtakž na férovku, dneska chudáci velryby nemají šanci. Smutné. Moc jsme se od těch dob nezměnili co říkáte? A to už ani olejem nesvítíme.... Tři harpuny a schválně je házím mimo. * * * (21.06.2016)

Kouká se na to krásně. Ani přepálená digitalizace, ani neodbytné vědomí, že se jedná o umělohmotný interiérový velkofilm nejčistokrevnějšího rázu, mi nikterak nezabránili nechat se unést dynamickou vizuální výpravou, kterou Howard zkrátka zvládá dlouhodobě na výbornou. Retrospektiva spojená s častými prostřihy na vypravěče mi také nevadila, naopak dodávala vyprávění vítanou dávku lidskosti a uvěřitelnosti. Co mi ale vadilo, byl jednoznačně scénář, respektive jeho většina - místo aby se zaměřil na jedno silné téma, které by následně ověsil okrajovými vedlejšími motivy, zuřivě přeskakuje mezi zcela rozdílnými perspektivami a příběh tím tříští na několik dost necitlivě propojených myšlenkových epizod. Najednou by chtěl být výpovědí o zkorumpovaném velrybářském byznysu 19. století, psychologickým soubojem mezi dvěma dominantními členy posádky, mýtickým dobrodružstvím vstříc hrozivému nepříteli i fyzicky bolestivým survival dramatem, ale ve výsledku si zkratkovitě ukousává odevšud a není ničím víc než rutinní hollywoodskou recitací ambiciózního mnohovrstevného příběhu, která se na velkém plátně krásně vyjímá, ale na festivalech pro byť i jen trošičku náročného diváka by se neuchytila ani náhodou... 65% (25.01.2016)