Kes
Kes
Režie:
Ken LoachKamera:
Chris MengesHudba:
John CameronHrají:
David Bradley, Laurence Bould, Agnes Drumgoon, Frank Norton, Martin Harley, Leslie Stringer, Brian Glover, Colin Welland, Lynne Perrie, Freddie Fletcher (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Drama režiséra Kena Loache s názvem Kes, které Britský filmový institut zařadil mezi deset nejlepších britských filmů dvacátého století, je výstižným portrétem dělnické třídy severní Anglie. Billy (v podání úžasně přirozeného Davida Bradleyho) je patnáctiletý syn yorkshirského horníka. Jediný únik z bezvýchodného života mu skýtá přátelství s divokou poštolkou. Snímek Kes vnesl na plátna kin společensko-politická témata, v nichž se Loach začal angažovat při své práci pro BBC. Britskému filmu s poetikou "rozhněvaných mladých mužů" z šedesátých let minulého století dodal nový punc autenticity prostřednictvím natáčení v reálných lokacích a s neprofesionálními herci. Loachovo dojemné drama o dospívání zůstává nejmilovanějším a nejvlivnějším filmem dnes už legendárního režiséra. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (78)
Neradostné dětství a dospívání v chudém koutě Anglie, kde není moc naděje na něco lepšího v životě než jen do práce a z práce, pak si zajít na pivo a prakticky na všechno kašlat, protože stejně nic nemá cenu. A když se naděje objeví, třeba v podobě poštolky, tak ta nemá šanci proti prostředí okolo, které jen ubíjí a ubíjí. Zdařilé sociálně kritické drama, v němž mi ale některé scény vadily tím, že byly točeny až amatérským způsobem, což by nevadilo v případě, že by tak byl natočený celý film a ne jen kousky. ()
Kes je možno praotcom neskoršej britskej sociálnej drámy, ako ju poznáme dodnes, avšak jeho dokumentárnosť je omnoho zreteľnejšia, ako dejotvorné filmy, ktoré viacerí poznáme a mali sme pri nich pocit, že toto je tá pravá britská sociálna dráma. Tou je ale práve nedejový Kes. Je to skôr epizodické zaznamenávanie všedných udalostí v živote jedného chlapca bez ružovej minulosti, prítomnosti a budúcnosti. Ak za všednú udalosť bežného dňa dokážete prijať bitku so starším spolužiakom, hádku v rodine, hodenie do bahna učiteľom pri futbale, sprchovanie ľadovou vodou a tak podobne. Podľa Casperovho výrazu je však toto ten každodenný život, pri ktorom ho ani nenapadne sa rozplakať. No a je tu ten vták, ako symbol slobody, úniku, dravosti a prejavenia záujmu o niečo iné, na čo sú miestni zvyknutí. Akou cestou sa vydá v živote Casper, je nám v závere symbolicky ukázané, avšak ja by som ho bral možno ako viac otvorený, nikdy predsa nevieme, kam sa náš život uberie. ()
Na rozdíl od jiných (většinou pozdějších) režisérů zabývajících se dospíváním a s ní spojenou šikanou, si Ken Loach (podobně jako Kes) zachovává nestrannost, nevede diváka k jednostranným sympatiím a tak ani k následným soudům. Říká: takhle to bylo, tohle jsem si vzal z Hinesovy knihy, a takhle jsem to natočil. Je jedno zda šlo o poštolku nebo sokola, šlo o zvíře, k nimž měl Billy vždycky blízko, a k nimž měl mnohem větší důvěru než k lidem. A sám takové zvíře byl nebo se jím stával. Billy byl ve věku, kdy se musí něčím "stát", úředníkem či horníkem, on se ale chce stát zvířetem, nebo alespoň být s ním, žít mezi nimi. Nejde o žádnou zvlášnost, mnohým se to podaří. ()
Potešil ma neznámy film, ktorý je možné zaradiť medzi filmy rozhnevaných mladých Angličanov v šesťdesiatych rokoch. Drsný, ničím neprikrášlený, ničím neodľahčený film, bez hollywoodského happy endu mi v niečom pripomenul diela Michaela Hanekeho. Bolo mimoriadne zaujímavé sledovať, ako sa mladý hrdina adaptuje na nevľúdne, nepriateľské prostredie s deformovanými životmi a vzťahmi, ako mu svitá nádej v podobe jediného živého tvora, ktorému môže venovať všetok svoj záujem, cit a voľný čas a ako je život tohto tvora závislý na výsledkoch konských dostihov. Takéto fimy nezvyknú zmiznúť z pamäte, ako väčšina ostatných. ()
Galerie (28)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer
Zajímavosti (6)
- Fotka z filmu se objevila na titulce alba „The Smiths Is Dead“ (1996), na kterém známé kapely jako Placebo, Therapy? nebo Divine Comedy hrají písně z desky The Smiths „The Queen Is Dead“ (1986). (SovakSova)
- Režisér povedal, že pri tvorbe tejto snímky sa chcel vizuálne priblížiť štýlu českých filmov. (ash99)
- Oblíbený film Krzysztofa Kieslowskiho. (Kulmon)
Související novinky
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)
Obligátní pochvala na úvod: Kes (1969), jeden z deseti nejlepších britských filmů dvacátého století (zcela právem!) dle Britského filmového institutu a zde na čsfd k prosinci 2022 nejlépe hodnocený film nestora britského sociálního filmu Kena Loache, cením mimo jiné pro suverénní herecký výkon Davida Bradleyho v roli dospívajícího Billyho (blížence a soujmenovce dalšího velkého malého Billyho britského filmu – Billyho Elliota). Není to vůbec samozřejmost, že vám dítě (nic ve zlém – s přirozenými sklony k přehrávání a nedisciplinovanosti a nevyzrálým rozumem pro složitosti dospěláckého světa) zahraje tyhle těžké party spolehlivě, a když už se to povede, dotýkáte se filmového nebe, jelikož nic není tak obdivuhodné jako dítě hrající jako bůh! Jinak je pro mě Kes of course důležitým filmem pro svá bolavá témata, podána nevtíravě, bez patosu a (sebe)dojímání. A co že jsou ona témata a jaká že je podoba jejich podání? a) Dozrávání pro svět, který citlivému, vitálnímu jedinci skrze pražádnou podporu rodiny (absentující matka a sadistický starší bratr) a školy (viz níže) nenabízí budoucnost, kterou by si pro svůj zápal, pro nadšení, jež dokáže vyvinout, zasloužil (vychovat ho kupř. pro chovatelství, při troše štěstí třeba i pro veterinární lékařství), resp. tento svět tomuto jedinci nenabízí dokonce žádnou budoucnost (leda ubíjející práci v dole). Přesto však – (a)nebo možná právě – nelze tento předstupeň dospělosti brát za nešťastné období, vnímat ho apokalypticky (po jistém momentě už nezbude nic, než pohyb z práce do práce s občasnými přestávkami ke spánku a k utápěni žalu ve flašce, případně hospodské či domácí agresi), ba naopak, pro vztah k poštolce Kes se zdá, že se Billymu, onomu citlivému a energickému chlapci, podařilo najít místo, v němž se člověk plně stává člověkem, místo, skrze nějž člověk jakožto živočišná bytost nejen hovadsky přežívá, ale plně realizuje své lidství (i naprostý chudák či bezperspektivní jedinec může zakoušet všem otevřenou zázračnost – či méně religiózně – krásu stvoření/bytí). Kéž by to mohlo trvat věčně! b) Druhým tématem, které mě maximálně oslovilo je role vzdělávacích ústavů v životě lidském. Loach přichází s negativistickým pohledem (ne tak netypickému pro britský film, viz kupř. film L. Andersona If...), blížícímu se teoretickému náhledu francouzského marxisticky orientovaného filosofa Louise Althussera (Ideology and Ideological State Apparatuses). Jako by úkolem školy bylo vychovat poslušného, nemyslícího, nebouřícího se ovčana (sic!), hrdého, že svůj čas tráví v práci, která ho nebaví, pod bičem reprodukčního rozkazu přivést na svět další nešťastnou bytost, a hlavně vzorně platícího složenky a daně! Až na výjimky (Mr. Farthing) zde nenarazíte na pedagogy, které byste zajímali jakožto bytosti s individuálními vlohy a individuálními problémy, kteří by to s vámi mysleli skutečně dobře, naopak, většina z učitelů si na vás bude léčit své komplexy (tělocvikář Mr. Sugden; památná sekvence z hodiny tělesné výchovy a sprch; jak se říká – a v tomto filmu se to neoddiskutovatelně stává pravdou – kdo nic neumí, učí, kdo neumí učit, učí tělocvik) nebo vás budou předsudečně, ideologicky nenávidět (ředitel Mr. Gryce, který je schopen – v další památné scéně – SPOILER rákoskou potrestat dokonce chlapce, který mu pouze přinesl vzkaz SPOILER). Nelze se nedivit záškolákům aneb Všechno, co potřebuju znát, mě naučilo sokolnictví! [22.2.2022, 12.12.2022] () (méně) (více)