Kostka 2 - Hyperkrychle

Obšlehnutá jednička (schéma, postavy) bez její atmosféry (bíle nasvícené kostky nepůsobí tak tísnivě a ani to celé není tak dusné, klaustrofobické a fyzické), ale s haluzovějšími pastmi, převážně mizernými počítačovými triky a s částečně vysvětlující koncovkou, která podle mě zklame víc, než nic nevysvětlující konec jedničky. Děj nenudí, postavy neiritují a kameraman se i v drasticky omezeném prostoru sympaticky snaží, takže i když už to nemá ten moment překvapení a ani podobně silnou scénu jako byl minule průlez kostkou se zvukově aktivovanou pastí, o ztrátu času nejde. (09.05.2012)

Videl som to ako polsedné (tretie) v poradí. Nie je to pokračovanie, skôr nová daptácia. Má uplne inú atmosféru. Koniec je "štandardnejší" ako u jednotky a trošku menej vykonštruovaný ako u trojky (0). Tak ako séria SAW ani Kocka už po prvej časti nemá čo nové povedať, ale toto bol sympatický pokus o totálne využitie triválneho nápadu. Počas filmu som sa nenudil, na Kari Matchett sa dobre pozerá a ultra lacné triky sú celkm šikovne použité, že úplne prepáčim dementnú predtitulkovú scénu... Ak sa vám cnie za jednotkou odporúčam EDEN LOG... (18.08.2009)

O dost horší než první film, ale i tak se tu dá najít pár dobrých a pořádně nepříjemných scén. Postavy jsou asi tak stejně sympatické jako v původní "Kostce", což by se dalo počítat jako plus... O obrovské mínus se postaral především dimenzionální mišmaš, dále pak totální absence originálně-brutálních pastiček a v neposlední řadě také konec... Tvůrci se nejspíš snažili odhalit nám tentokrát trochu víc, a právě to byla osudová chyba číslo jedna. Proč? Protože přávě KONEC s velkým K zapříčinil vystřelení jedničky mezi top ve svém žánru.;-) (05.12.2009)

Tento názor se také může zakládat na tom, že jsem neviděl první díl Kostky. Digitální efekty jsou na úrovni, zvláště rotující koule se podařilo. Nejvíce však ve filmu zaostává scénář a herci, jejichž herecké výkony jsou opravdu strašné. Pokud bych se po zhlédnutí snímku ještě nepodíval na bonusy, jistě by mi uteklo spoustu podrobností, které ve filmu jsou. Vlastně se zdá, že bez spuštění filmu o filmu divákovi unikne spousta zkutečností a je tak ochuzen o spoustu (nejen) detailů. Například scéná s milujícím se párem a její následné prostřihy a rotace. Ani by mne nenapadlo, že je v kostce změněn čtvrtý rozměr, časoprostor, spíše jsem se domníval, že jsou to prostřihy mezi různými realitami. Stejně tak byla matoucí stěna, která byla připravena rozložit vše, přes co projde. Záběr to byl vydařený, ale - i když v tomto případě to jistě moudřejšímu divákovi neunikne - také mi nepřipadalo že se jedná o překládání kostek, tedy protínání přítomnosti (jako minulosti) a přítomnosti (jako budoucnosti). A to ani nemluvím o konce, který mi stále nějak uniká a místo zodpovězení otázek nám přidává jen nové, které se nám nejspíš nepodaří nidky rozluštit. Pokud se nad filmem zamyslím jako nad celkem nemůžu tomuto nezdařilému béčku dát více než hvězdičku a tu jen za digitální efekty (24.08.2005)

Strach z novej dimenzie je v Kocke 2 nielen metaforou, ale priamo východiskovým bodom. Štvrtá dimenzia je tu prezentovaná ako absolútna hrôza (pokiaľ ide o hororový aspekt, Hyperkocka ma vydesila viac než originál) a keďže nikdy nikde nebola prakticky "sprevádzkovaná", skúste dokázať, že tvorcovia sa mýlia a že ide o celkom neškodný fenomén... Od matematiky pôvodného príbehu prechádzame k fyzike, od troch dimenzií k štyrom, pričom sa zachováva základné východisko dané prostredím (kocka) a situáciou (ľudia v nej). Človek by si myslel, že nápad hraničiaci s genialitou sa už nedá zmysluplne rozvinúť a že opätovný pohľad na čosi tak banálne ako je šesť stien znechutí alebo unudí na smrť. Omyl. Tu je notoricky známa pesnička prerozprávaná v celkom inej tónine. Konštrukcia Hyperkocky je ešte väčší cvokhaus než tomu bolo v origináli, takže diváka ani v najmenšom neprekvapí, ak dvaja hrdinovia dostanú absurdnú chuť na sex (s neznámym človekom, v neznámom prostredí) a iný hrdina zase chuť na... ("Ten hyperpriestor nemá chybu.") Jediné, čo mi na tomto filme vadilo, boli nasledujúce dve vety: "Toto je najhoršia nočná mora. Najradšej by som sa prebudila". Všetko ostatné je dokonale premyslené a prevedené. Neverte povedačkám o lacných efektoch - tie, ktoré majú počítačový look raných 90. rokov nie sú hlúpe, pretože vizuál zodpovedá charakteru daného fenoménu (vpád abstrakcie do reality mi pripadá geniálny, lebo je myšlienkovo mnohovrstvový a de facto neopakovateľný) a zavesená vyschnutá mŕtvola mne osobne silne pripomína zavesené vyschnuté mŕtvoly v kapucínskych katakombách v Palerme (tie teda lacno nevyzerajú). A predovšetkým neverte povedačkám o lacnom príbehu. Ak sa v Kocke narába s logickými výpočtami, tu je potrebné spoľahnúť sa na schopnosť abstrahovania, čo ľudia nemávajú radi, keďže všetko, čo nie je konkrétne, automaticky zneisťuje. Ak v pôvodnej Kocke išlo o reálny svet vložený do výstredného, excesívneho, ale predsa len reálneho rámca (daného troma dimenziami), v pokračovaní má reálny svet do činenia s realitou, reálnosť ktorej vonkoncom nie je jednoznačná. Myslím, že pravú povahu sveta vystihuje v pozoruhodnej metafore skôr druhý príbeh, ktorý nám môže v umeleckej skratke pripomenúť nielen naše pochybnosti, ale i fantáziu ako nespochybniteľnú alternatívnu dimenziu, nie nevyhnutne štvrtú, ale reálne fungujúcu. A nie vždy príjemnú. (23.07.2005)