Smradi

Nebyl to vyloženě blbej film, akorát mi přišel dost slabej. Myslim si, že problematika Romů by se dala zfilmovat daleko lépe. Potom mě štvaly kolikrát ty dlouhé nic neříkající záběry, či točící se kamera okolo stolu. Ivan Trojan zahrál obstojně, ale celý film sám nemůže utáhnout. Film jako celek působí nemastně neslanně. Hodnotim to jako slabší průměr, tedy 45%. (27.05.2010)

Smradi žel poněkud selhávají v tom nejpodstatnějším, totiž v režii, místy dosti schématické, nevýrazné a nevynalézavé. Spíše než zajímavý děj často sledujeme sled jednotlivých, dosti statických záběrů, z nichž si divák teprve zpětně rekonstruuje, co se vlastně stalo a proč. Poměrně koukatelná a experimentující Hoznauerova kamera tento handicap naštěstí poněkud vyvažuje, ovšem místy byla touha po experimentu zjevně silnější než bylo zdrávo. Záběry snímané přes hlavu některé z postav, z radikální podhledu nebo naopak nadhledu, nezaostřené pozadí nebo naopak zbytečně neostré popředí, to všechno je spíše samoúčelnou hříčkou než nosným výrazovým prostředkem. Velmi příjemná je hudba kapely Jablkoň, ovšem s tou zásadní vadou, že ji režisér doslova zneužívá k vytváření "tklivých" míst, často ve spojení s těmi mnohokrát a oprávněně kritizovanými pohledy do prázdna. Zmíněné nedostatky ovšem velmi podstatně vyvažuje jednak velmi obstojné herectví a to i v dětských, velmi suverénně a téměř bez jediného zaváhání podaných rolích, a dále nesmírně silná a hutná knižní předloha, přímo autorkou převedená do podoby scénáře, velmi plasticky a živě zprostředkovávající reálně prožité situace. Tereza Boučková evidentně nemínila celý problém nikterak zjednodušovat. Smradi jsou z tohoto hlediska v podstatě hraný dokument, velmi přesně a syrově pojmenovávající mnohé z toho, co adoptivní rodiče či pěstouni s romskými dětmi reálně prožívají. Češi jsou žel vskutku velmi nesnášenlivým a xenofobním společenstvím. Zároveň je ovšem velmi jasně řečeno, že latentní rasismus není ani zdaleka jediným problémem podobné adopce. Tím největším jsou děti sami, velmi temperamentní a nezvladatelné, někdy nezdravě důvěřivé a manipulovatelné, navíc velmi podstatně poznamenané obdobím, ztráveným v kojeneckém ústavu či dětském domově. Dobře vystižené jsou i selhávající a nespravedlivě sortýrující učitelky, které své svěřence v zásadě nezvládají a vedou s nimi podivnou zákopovou válku, obdobně nezvládající rodiče, kteří se v zásadě snaží prostě jen "přežít" a na nějakou výchovu už nemají sílu. Výborně je ostatně vystižen i klukovský svět, prost vší idealizovanosti, jimiž dětství mnoho dospělých tak rádo obaluje a krášlí... Velmi důležitý, byť ne zcela zvládnutý film! Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Matty, Lima, Tosim, Lynn, stration, zipexx ... Komentáře na přesdržku: honajz, salahadin, Wormboy,The Viper, Monoxid, kubal18, benqsiemens, WarholsC, don_mingo, Niggo (12.11.2011)

Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... (04.10.2014)

Za mě taková opožděná česká nová vlna. Nápaditý střih i Patrikova kamera. Samozřejmě by si to zasloužilo filmovou surovinu, ale zřejmě televizi zbyly nějaké peníze a tak se točilo. Dnešní televizní kamery by už nebyly tak špatné. Tady je bohužel skoro všechno ostré a občas to nezvládá kontrasty. Herci jsou skvělí a scénář Terezy Boučkové je taky moc dobrý. Dialogy vybroušené. Jan Cina už tady projevil svůj talent. (07.04.2020)

Zdeněk Týc chtěl patrně natočit pohled do naší společnosti, plné rasistických nadávek, nespravedlnosti a životních útrap. A to se mu povedlo - na výbornou. Neuvěřitelně mu k tomu dopomhla dvojice hlavních představitelů - duo Špalková + Trojan je naprosto bezchybné (jak ve svých rolích, tak v hereckých výkonech), (někteří) dětští představitelé jsou většinu času také nadprůměrní. Film doplňuje příjemná hudba a ... tady pro mě výčet kladů končí. Celkově slušná kamera se mohla vyvarovat určitých výstřelků (resp. k použití "handky" jsem nepostřehl ten správný význam...), ale především - nemůžu si pomoci, ale tenhle film je v podstatě o ničem. Ukazuje sice na podstatu tvarované myšlenky, ale nedokáže ji správně podat a zaobalit skutečným příběhem. Mnoho načrtnutých charakterů a příběhů zůstává nedotaženo a třebaže jde pouze o ústřední pohled na zajímavou rodinu, příběh v podstatě končí ve stejné rovině jako začal. Tím pádem je jedno, jestli by byl o půl hodiny delší, nebo o 10 minut kratší (a že by je nebylo problém najít - především některé dlouhé záběry mi přijdou až příliš dlouhé a příliš zbytečné...). Celkově však příjemná, velmi dobře odehraná a mírně vtipná podívaná. A na svoji kritiku - dokáži si představit i přesně opačný úhel pohledu, kdy by se dalo říct, že Týc natočil nadprůměrný a vynikající film - tento názor však ve mně zůstává mírně potlačen na úkor tvůrců... (28.05.2004)