Smradi

Po sedmileté tvůrčí přestávce natočil Tyc oproti předchozím dílům formálně dost umírněný film, který v některých momentech vypadá až televizně či dokumentárně. To ale pouze odpovídá vybranému tématu, adaptaci skutečného příběhu rodiny potýkající se s xenofobií nového bydliště. I přes tuto zdánlivou umírněnost je ale film opět vizuálně velmi zajímavý, hlavně díky kameře Patrika Honzauera. Velmi netradiční je v tomto filmu práce s humorem, který zde nepůsobí jako odlehčující prvek, ale naopak atmosféru ještě vyhrocuje a sarkasticky komentuje. Tradičně bravurní herectví Ivana Trojana i debutující Petry Špalkové působí v kontrastu s dětskou spontaneitou a nevázaností velmi přirozeně. (04.06.2014)

Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... (04.10.2014)

Filmařsky velice vachrlaté s nevěrohodnými hereckými výkony, zvláště dětí, a mizerným scénářem bez nějakého dramatického oblouku, nebo alespoň nějakého uzavřeného dramatu. A navíc ten jednostranný pohled! Rodina, starající se o romské děti, je good, nadávající děda bad. Nic mezi tím. Nikde důvody, proč třeba lidi z Ústí moc cikánské komunity nemusí. Prostě vypreparovaná pseudointelektuální myšlenka, viděná jen očima jedné strany. (30.01.2006)

Po filmech jako Samotáři, Knoflíkáři nebo Válka barev jsem k dalšímu současnému českému filmu přistupoval s nedůvěrou, ale bylo to nakonec lepší než jsem čekal. Přinutilo mě to během sledování přemítat o tom jak bych v různých situacích reagoval já, což se mi zase tak často nestává. Herecké výkony jsou výborné, kamera rovněž. (22.04.2004)

Rodina Šírova se kvůli zdravotním potížím svého syna odstěhovala z Prahy na nedalekou vesnici. Ačkoliv si od tohoto místa slibovali klid a mír, hlavně díky svým dvou dalším - adoptovaným - synům si rozhodně na klid mohou nechat zajít chuť. Oba kluci romského původu v sousedech na první pohled vzbuzují nedůvěru, která ústí ve veřejné rozbroje s jedním staříkem, který kluky obvinil z rozbití čelního skla u své vypucované škodovky ... Pokud bych hodnotil jen film jako takový, tak bych uvažoval tak o jedné hvězdičce a to ještě s přivřenýma očima - herci jsou naprosto o ničem (a ani Ivan Trojan zde nemá nijak moc prostoru aby něco ukázal), a samotný příběh, ač slibuje velkou zápletku o rasové nenávisti je ve filmu hodně nedotažený a vlastně odnikud nikam nevede (stejně jako často zobrazovaná dálnice - a propo, nevíte co to bylo za dálnici? Kromě jedné scény byla vždy docela prázdná, což mi na jakoukoliv českou dálnici moc nesedí). Ale co určitě film dokázal je donutit mne k zamyšlení, jak bych se v podobné situaci choval já (ať již na kterékoliv straně) ... (25.11.2009)