Režie:
Zdeněk TycScénář:
Tereza BoučkováKamera:
Patrik HoznauerHrají:
Ivan Trojan, Petra Špalková, Magdalena Sidonová, Zdeněk Dušek, Jaroslava Pokorná, Jan Cina, Lukáš Rejsek, Tomáš Klouda, Tomáš Pavelka (více)Obsahy(1)
Manželé Marek a Monika Šírovi se přestěhovali z Prahy na vesnici. Hodlali tady najít nejen lepší vzduch pro vlastního synka trpícího těžkým astmatem, ale i vstřícnější klima pro dva starší adoptované syny, kteří nezapřou svůj romský původ. Sen o svobodném "přírodním" prostoru však bere rychle za své, když postarší soused jejich syna Františka obviní z toho, že mu kamenem rozbil čelní sklo u auta. Vesničané nejsou k cizincům příliš vstřícní, soužití s otevřenou arogancí, která neskrývá chuť hnát svou kauzu až k soudu, však Šírovy dohání k neadekvátním reakcím. Marka a Moniku, odhodlané vybudovat rovnoprávné a láskyplné rodinné prostředí, navíc dovedou čas od času pořádně vytočit i samotní kluci. Mezi křehkým zázrakem lásky a strachem z nenapravitelných chyb se rodí rovnováha všedních dní. Střídmé komorní vyprávění nabízí otevřený pohled na otázky všednodenní tolerance a ekologie rodinného i společenského prostoru. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (157)
Po sedmileté tvůrčí přestávce natočil Tyc oproti předchozím dílům formálně dost umírněný film, který v některých momentech vypadá až televizně či dokumentárně. To ale pouze odpovídá vybranému tématu, adaptaci skutečného příběhu rodiny potýkající se s xenofobií nového bydliště. I přes tuto zdánlivou umírněnost je ale film opět vizuálně velmi zajímavý, hlavně díky kameře Patrika Honzauera. Velmi netradiční je v tomto filmu práce s humorem, který zde nepůsobí jako odlehčující prvek, ale naopak atmosféru ještě vyhrocuje a sarkasticky komentuje. Tradičně bravurní herectví Ivana Trojana i debutující Petry Špalkové působí v kontrastu s dětskou spontaneitou a nevázaností velmi přirozeně. ()
Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... ()
Filmařsky velice vachrlaté s nevěrohodnými hereckými výkony, zvláště dětí, a mizerným scénářem bez nějakého dramatického oblouku, nebo alespoň nějakého uzavřeného dramatu. A navíc ten jednostranný pohled! Rodina, starající se o romské děti, je good, nadávající děda bad. Nic mezi tím. Nikde důvody, proč třeba lidi z Ústí moc cikánské komunity nemusí. Prostě vypreparovaná pseudointelektuální myšlenka, viděná jen očima jedné strany. ()
Po filmech jako Samotáři, Knoflíkáři nebo Válka barev jsem k dalšímu současnému českému filmu přistupoval s nedůvěrou, ale bylo to nakonec lepší než jsem čekal. Přinutilo mě to během sledování přemítat o tom jak bych v různých situacích reagoval já, což se mi zase tak často nestává. Herecké výkony jsou výborné, kamera rovněž. ()
Rodina Šírova se kvůli zdravotním potížím svého syna odstěhovala z Prahy na nedalekou vesnici. Ačkoliv si od tohoto místa slibovali klid a mír, hlavně díky svým dvou dalším - adoptovaným - synům si rozhodně na klid mohou nechat zajít chuť. Oba kluci romského původu v sousedech na první pohled vzbuzují nedůvěru, která ústí ve veřejné rozbroje s jedním staříkem, který kluky obvinil z rozbití čelního skla u své vypucované škodovky ... Pokud bych hodnotil jen film jako takový, tak bych uvažoval tak o jedné hvězdičce a to ještě s přivřenýma očima - herci jsou naprosto o ničem (a ani Ivan Trojan zde nemá nijak moc prostoru aby něco ukázal), a samotný příběh, ač slibuje velkou zápletku o rasové nenávisti je ve filmu hodně nedotažený a vlastně odnikud nikam nevede (stejně jako často zobrazovaná dálnice - a propo, nevíte co to bylo za dálnici? Kromě jedné scény byla vždy docela prázdná, což mi na jakoukoliv českou dálnici moc nesedí). Ale co určitě film dokázal je donutit mne k zamyšlení, jak bych se v podobné situaci choval já (ať již na kterékoliv straně) ... ()
Galerie (7)
Zajímavosti (7)
- Film získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Diváckou cenu. Na filmovém festivalu v Istanbulu byl pak oceněn za nejlepší režii. (Ded@M@tes)
- Autobusová zastávka nacházející se na návsi obce byla postavena pouze pro potřeby natáčení, Obě skutečné autobusové zastávky v obci totiž leží na hlavní silnici, která přes náves nevede. (ČSFD)
- Detailněji a bez příkras se věnuje autorka scénáře Tereza Boučková své rodině v knize „Rok kohouta“. (sator)
Reklama