Hrabě Monte Christo

Nesmrtelná pohádka pro romantické duše každého věku o tom, že spravedlnosti je možné dosáhnout už zde na zemi, že pomsta je možná a sladká, zvláště má-li mstitel k dispozici neomezené prostředky, takže je něco jako sám Pán Bůh... Krásné a věrné zpracování Dumasova románu, některé detaily jsem však ve filmu postrádala. (To je ta nevýhoda všeobecně známé a oblíbené předlohy, že divák se pak chová jako tříleté dítě, které se dožaduje, aby pohádka byla i po padesáté vypravována stejně jako poprvé!) (18.02.2017)

Klasické ztvárnění jednoho z nejlepších románů Alexandra Dumase staršího plně postihuje základní romantickodobrodružnou linii stejnojmenné literární předlohy. Asi nejlepší Mareho herecká kreace v celé jeho kariéře se stala ztělesněním ideálu romantického hrdiny bez bázně a hany, který si však za všech okolností zachovává schopnost věcného uvažování a nadhledu. Scény z vězení, tragédie napoleonské Francie, pohyb na hranici tehdejšího polosvěta i podsvětí, k němuž pairové orleánské Francie nemají zase tak daleko, ideál lásky, ale i projev praktického života, to všechno se ve velkém kaledoiskopu střídá v dovedně aranžovaném pásmu scén, strhujícího děje i tajemných kulis. S jistou nadsázkou lze říci, že míra nadčasového prolnutí románu a filmu je plně srovnatelná s proslulými českými adaptacemi Verneových děl z šedesátých až osmdesátých let minulého století. (Osobně si myslím, že by se v tomto případě jednalo o příiš přemrštěnou nadsázku). (01.03.2008)

Jean Marais je neprekonateľný v podobe Grófa Monte Christa. Kto by mohol lepšie poňať túto adaptáciu slávneho Dumasovho románu, ak nie Francúzi. Jeden z mála vydarených pokusov o verné spracovanie jeho knižnej predlohy, ktorý vo mne zanechal veľké množstvo pozitívnych emócii a aj keď sa už film zaraďuje pre pamätníkov, moje srdce si navždy podmanil. (07.07.2019)

Toto je má první verze slavného románu a tudíž nemám srovnání. Je pravdou, že Jean Marais byl na roli jak dělaný. Doba vzniku byla zároveň dobou, kdy filmaři neměli možnosti triků a počítačových animací, takže se vše dělalo ručně a poctivě. A právě poctivou řemeslnou prací Monte Christo je. Bohužel jsem román ani nečetl, ale vyvstává otázka, zda se takové vězení po tolik let vůbec dalo přežít. Na druhé straně je tento příběh prakticky nesmrtelný a v mnoha obměnách použitelný i dnes. Nejde jen o pomstu, ale též o vůli žít, když nespravedlnost zvítězila. Že měl pak Hrabě štěstí a dali ho do cely vedle potenciálního boháče, který mu navíc svěří tajemství, je věc druhá. Také samotné potrestání viníků je na můj vkus až moc románové. Hlavně u soudu se jeden vlastně musí sám přiznat, jinak by Christo prohrál na celé čáře a tady má spíše štěstí než že by byl bůhví jaký myslitel. (26.07.2021)

Ačkoliv mám velmi rád hlavního představitele, tak musím hodnotit pouze třemi bodíky. Ne však kvůli Jeanu Marais, ale kvůli velmi povrchně zpracovanému námětu, neboť vzhledem k poměrně dlouhé délce byla spousta důležitých pasáží ošizena na úkor někdy přespříliš dlouhých dialogů, které místy až nudily. Očekával jsem dle zdejšího vysokého hodnocení mnohem více, avšak jak vězeňský pobyt, tak dostání se z vaku ven apod. bylo velmi nedodělané a napůl. A takových pasáží, které zasloužily větší rozpracování, je zde hned několik. Jako jeden příklad za všechny uvedu, že Marais jako Dantes i jako Monte Cristo vypadal úplně stejně a přesto ho nikdo nepoznal - úsměvné, že. Shrnuto, verze s Chamberlainem z roku 1975 je mnohem propracovanější, akčnější a věrohodnější. (04.02.2011)