Režie:
Philippe de ChauveronKamera:
Vincent MathiasHudba:
Marc ChouarainHrají:
Christian Clavier, Chantal Lauby, Ary Abittan, Medi Sadoun, Frédéric Chau, Noom Diawara, Frédérique Bel, Julia Piaton, Émilie Caen, Elodie Fontan (více)Obsahy(1)
Claude a Marie Verneuilovi jsou svým založením provinční milovníci staré dobré Francie, silně věřící katolíci a ve svém okolí patří mezi vážené občany. A také mají čtyři dcery: Isabelle, Odile a Ségolène a Laure. Při jejich výchově se vždy snažili uplatňovat spíše konzervativní metody a snažili se jim vštípit ty správné hodnoty – tedy ty jejich. Dnešní doba ale Verneuilovy konfrontuje s mnoha věcmi, které rozhodně nejsou podle jejich gusta, například s multikulturní nebo náboženskou tolerancí a s podobnými dnešními výmysly. Přesto se Verneuilovi skoro pokaždé přinutí tyto změny chápat, i když jim mnohdy připravují těžké životní zkoušky. A tak také museli postupně spolknout tři svatby, které rozhodně nebyly podle jejich ideálních představ. První dcera si totiž vezme muslima, druhá Žida a třetí se vdává za Číňana. Zkuste si potom představit, jak vypadá v této sestavě velké rodinné setkání na Vánoce. Jedinou a poslední nadějí na „opravdovou" svatbu v kostele mají u nejmladší dcery, která, haleluja, potkala Charlese, spořádaného katolíka. Jenže... (Cinemart)
(více)Videa (3)
Recenze (836)
Ač se zde snažím v každém druhém komentáři elitářsky mentorovat o správném úchopu humorných filmů a ještě se vám všem snažím se vztyčenými transparenty jménem "Jste nevkusní čuráci!" jemně naznačit, že jste nevkusní čuráci, tak tohle mi kurevsky, ale kurevsky nesedlo. Zasmál jsem se jen jednou, a to když tomu tlustému pánovi na koupališti spadly plavky. Smutné je, že se to stalo loni a s filmem to nijak nesouvisí. Já, zvyknuvší na hovna pod čepicí a pochcaný vlasy z balkónu, což jsou jediná dvě kvalitní kritéria, která dokonale definují debilní komedii, se najednou setkávám se super tajnými výrazivy a narážkami na ty divně tvarovaný borce, kteří mi ve tři ráno udělají ten nejdokonalejší gyros v bulce. Mně nevadí, že jsou žlutější než žloutenka, ale pokud se v noci po kalbě dobře nažeru, ať mi klidně hromadně emigrují do obýváku, já si je s radostí uklidím někam mezi temperky. Velmi jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že všichni u toho chčijí smíchy, ba až plují na svých vodních postelích za lepšími zítřky, a já jsem stále stejně netečný, jak jakákoliv žena po mrdačkách se mnou, a to bez ohledu na to, jestli je živá, či nikoliv. A přišel jsem na to, že za vše může prazvláštní symbióza, kterou mám se svoji super madam paní děvčetem slečnou Smilly, nejmilejší a nejoddanější kamarádkou, která všemu vždy bez skrupulí naprcá za pět, aniž by to se mnou jakkoliv prokonzultovala a můj obranný mechanismus tomu pokaždé podlehne a vyhodnotí to jako děsivou sračku bez náznaku čehokoliv. A proto ji nenávidím! Nechť ji sežehne síla psího masa v tortile! ()
A dáme si malou lekci z xenofobie... No, být všichni zúčastnění nevzdělaní nuzáci a krajněji radikálnější ve svých přesvědčeních, to by bylo teprve žrádlo! Jen už by se asi nejednalo o komedii, maximálně tak černou... A hodně. Celá ta bžunda na mě působila jen o něco méně laciněji, než anekdoty typu: "Sejdou se takhle Arab, Žid, Číňan a černoch... " V podstatě jsem se nahlas zasmála pouze jedné vtipné replice, kterou byste však ve filmu hledali marně - byla totiž z mé hlavy a nabízela se v momentě, kdy kvarteto z United Colors of Benetton nakráčelo na policejní stanici pro zadržené tatíky - policajti se mohli vyslovit ve smyslu, zda se nejedná o delegaci z OSN, něco přes lidská práva... A tak jako za všechno, i za nucené self obveselení se platí, například ztrátou jedné frčky. ()
Toto je príklad komédie, akých by malo byť viac. Je to vtipné, je to chytľavé, zaujímavé a aj vcelku originálne. A napriek tomu, že je v tom trošku rasistický humor, tak to nie je podľa mňa negatívne, ale naopak to trošku odzrkadľuje ľudí, akí reálne sú. A v skutočnosti môžu mať aj dobré stránky, len sú mnohými okolnosťami už maximálne frustrovaní. Smial som sa často, film má skvelé postavy, príbeh je ľahko sledovateľný a svižný, navrhujem, aby ste si film čekli, ak ste to už medzitým neurobili. ()
Výborná ukázka multikulturního humoru, v níž to schytávají úplně všichni. Neboť je-li člověk blbý a nechává se ovládat předsudky, je úplně jedno, je-li to bílý katolík, Žid, arabský muslim, Číňan nebo katolický černoch. Nepřekvapuje mě, že něco takového natočili Francouzi. A já jen doufám, že jako otec nebudu takový nesnesitelný idiot, jako ti dva ve filmu. ()
Ďalšia skvostná ukážka francúzskeho humoru, tentokrát na tému multikultúrnych a rasistických otázok. Pokiaľ nedávni Intouchables ukázali ako sa majú točiť filmy s telesne postihnutými v hlavnej úlohe, tento ukázal (najmä hollywoodskej) produkcii, že multikultúrne narážky a otázka predsudkov sa dajú spracovať s eleganciou a inteligentným humorom, ktorý v mnohom predbieha dementné päťkorunové vtipy plné urážok a nadávok. Tempo samotných vtipov a gagov je neskutočné, údery na bránicu by zložili nejedného boxera a mňa z nich tiež ešte dlho bolelo brucho. Dôvtipný scenár s poctivou dávkou irónie sa snúbi s tradičným francúzskym humorom, plným elegancie a poctivo odvedenej práce, ktorú prenášajú na diváka príjemní herci a šikovní ľudia za kamerou. 85%. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (11)
- Zelené auto, ve kterém jezdí Claude Verneuil (Christian Clavier), je Citroën Méhari. (frolish01)
- Film se natáčel hlavně v Paříži, v Seine-Saint-Denis (Montreuil a Bobigny), v Hauts-de-Seine (Rueil-Malmaison a Colombes), Val-de-Marne (Saint-Maur-des-Fossés), v Indre-et-Loire (Chinon) a také v Abidjanu na Pobřeží slonoviny. (bianci)
- Snímek se ve Francii dostal do desítky nejnavštěvovanějších domácích filmů. Divácky uspěl i v Německu či Belgii. (claudel)
Reklama