Televise bude!

Bliká to, cvaká to, docela nápaditě, což o to, ale nějak tak mi nedošlo proč vlastně. Hloupě řečeno jsem si nedokázal propojit formu s obsahem a všechny ty vychytávky na mě působily značně samoúčelně. Mám navíc malý handicap, že téma, o kterém film pojednává, mám ze školy nastudované, takže nemůžu posoudit, jak plynule dokáže dokument předávat informace (protože o tom mám pochybnosti), ale to jen tak na okraj. Film působí na každý pád sympaticky, vlastně jediná výtka je, že mi téma nepřijde všem tem hrátkám a touze vyblbnout se nosné a vhodné - místy mi především přišlo divné, proč by mělo být takto zobrazováno. Rozhodně ale skvělé, že je něco takového na ČT. 3 a 1/2, možná později zvýším. (25.04.2014)

Nápad dobrý, ale když už se tam na konci objevuje i skutečný František Filipovský, proč jeho herecký dvojník v padesátých letech vypadá, jako by mu bylo osmdesát? Tehdy byl přeci FF mnohem mladší (ano, pleš asi už měl). Jinak, v tomhle filmu hraje kolega Kokeš (co vždycky tak pro nás vesele uvádí filmy v rámci Visions of Light v Artu) :-) (06.01.2015)

Rekonstrukce prvních kroků televizního média u nás jako podmanivý ponor do hlubin času a hravé rozšíření vnímání. Z promyšleného pojetí přímo sálá napětí těch průkopnických let a hlavně přelomového prvomájového večera r. 1953. Překvapivý je nejen způsob, jakým je přiblížena televizní praxe a do děje včleněny didaktické prvky, ale i odvaha zakomponovan politický kontext, otázky zneužití, deziluze, snaha o aktuální přesah. Rozhodně nejde o nic násilného - dlouho jsem neviděl tak vyvážený obraz doby, který sice zachovává mírně absurdní ráz, ale snaží se mířit k podstatě, najít přijatelnou rovnováhu mezi nostalgií, nadhedem, mrazením v zádech a deziluzí. ČT k šedesátému výročí opravdu ukázala nesmírný kreativní potenciál, kterému by měla dát v budoucnou větší prostor. Jan Bušta se svým experimentem pro mě ihned zařadil mezi další velkou naději našeho filmu/televize a jen doufám, že nebude muset opět čekat několik let na další příležitost. (02.05.2014)

Až doteď jsem se nikdy nezamyslel nad tím, jak se asi k počátkům televizního média stavěli soudruzi. Přitom časová spojitost zahájení televizního vysílání a vrcholného období boje s třídním nepřítelem je do očí bijící, a bez nich přece tenkrát nešlo vůbec nic. O to zajímavější pro mne všechny ty informace byly (jako všechny nové;)). Ale středometrážní prvotina Jana Bušty má kromě informační hodnoty výrazná aktiva i ve způsobu, jakým se divákovi prezentuje. Nepamatuju si žádný vizuálně srovnatelný český dokument. Porůznu vkládané titulky, prolínačky, animace, ohňostroje, paráda estráda. Na někoho to může být příliš, ale já jsem byl naprosto u vytržení. A když do toho ještě herecky bejčil Pavel Nečas jako súdruh minister informací a neochvějný stalinista Václav Kopecký, říkal jsem si, co víc bych si ještě mohl přát. Ale pak začaly úřadovat kádrovací komise a ze dveří vykoukla hlava místního prominentního uživatele Douglase:) Abych to nějak uzavřel - dokument, který v každém případě stojí za vidění, a který obávám se bude zase na nějakou dobu bez konkurence. 90% (22.05.2014)

Televizní záležitost, která je taková, jaká by sama televize měla být. Podmanivá, dramatická, informační, netradiční, ale stále si vědoma svých kořenů i souvislostí. Film o českém televizním milníku, který vám v necelé hodině (ne)řekne mnohem víc, než sentimentální vzpomínky mluvících hlav na jejich obrazovkové začátky. 90%. (29.05.2014)