Neutečeš

Mohu potvrdit, že tohle je určitě podle skutečné události! Mně se taky kdysi po jedné speleologické expedici objevila na žaludu taková divná žlutá vyrážka a pronásledovala mě na každém kroku, ať jsem se poděl kamkoliv. Snažil jsem se jí předat někomu jinému, co to jen šlo, ale výsledkem mého snažení bylo jen to, že jí chytlo i pár tehdejších figurantek a ta moje akorát začala víc hnisat. Taky jsem neutekl. Nakonec jsem na ní musel vzít pájku a drobní hlodavci mě teď milují pro mou anatomickou anomálnost. No, mám tedy mnohem raději závislé horory než ty nezávislé. Tohle „Pronásledování Informačními Technologiemi“ bylo místy dost divné až otravné, hrají v tom škaredí herci a jeho cílové publikum evidentně tvoří zdejší artoví panicové, jejichž životní náplň tvoří kromě rádoby fundovaného žvanění o filmech, vymačkávání beďarů a vyčesávání lupů z mastné kštice ještě marné pokusy neumětelsky ošukat tu odpudivou blondýnu z protějšího vchodu. A ti, co tu jásají nad originalitou příběhu, jsou patrně výhradními čtenáři Heryho Potrata, a tak je zřejmé, že jim nejlepší česká sci-fi novela všech dob, „Házím ti laso, kamaráde“ od Josefa Pecinovského z roku 1989, mohla velmi snadno uniknout. Holt pan Mičl asi bude nějaký americký KaďAK, který také trapně vykrádá, co může. (12.05.2015)

(49th KVIFF) Jsem z projekce tohoto filmu na KVIFF vyloženě šťastný, protože vidět dobrý hororový film na plátně, v plném sále lidí, kteří se vzhledem k reálným možnostem (pokročilý čas projekce a promile v krvi) chovají vcelku klidně a neruší, se moc často nepoštěstí. Objektivně by se sice dalo remcat nad určitou repetetivností, kdy většinu stopáže tvoří buďto zabírání strašidelného přízraku nebo přejíždění z místa na místo, nicméně tuto výtku bohatě vynahrazuje v rámci žánru originální a zábavná premisa, sympatické postavy (hrdinové teenage hororu konečně jednou nejsou jen tupé figurky na šachovnici, ale opravdu příjemní mladí lidé, kterým člověk žádné zlé věci nepřeje) a celková žánrová funkčnost, kdy mě poprvé zamrazilo už při úvodní sekvenci, přičemž se tento pocit opakoval v průběhu celých dalších sta minut. Je to o to cennější, že velká část oněch působivých scén se odehrává za denního světla. Bazénové finále a plážová epizoda úplně super, to jsou jedny z těch momentů, na které budu na konci filmového roku vzpomínat. Čekal jsem to o něco špinavější a vzhledem k námětu i sexuálně explicitnější, ale It Follows je v tomto ohledu velmi krotký. Jak řekla producentka - opravdu je to v jistém smyslu "krásný" film - sluníčko svítí, hraje do toho pěkná hudba a postavy se mají rády. Jen je do toho ještě pronásleduje děsivý přízrak, no. :) (08.07.2014)

David Robert Mitchel predvádza starú hororovú tému v novom hororovom šate a mne to osobne pripadalo veľmi moderné a progresívne. Artové kamerové postupy, pomalé tempo, absencia ľakačiek a napriek tomu neustále napätie a nedopovedanosť robia z It Follows niečo, čo ako vidíme, polovica divákov ocení a druhá sa bude cítiť akosi oklamaná. Myslím, že It Follows by mohlo "follow" v žánri viacero filmárov venujúcim sa hororu. No a keď niekto vo vážnom horore "vypustí ducha", nemusí to nutne znamenať, že na scéne sa po chvíli objaví nejaký duch. Aj keď aj tento svoje okolie terorizuje. (27.03.2019)

Na jinak velmi zdařilém hororu s perfektně dávkovanou atmosférou nenaštve nic víc, než když si hlavní hrdinové navzájem idiotsky nehlídají záda. A občas pro jistotu zapomenou přemýšlet, protože... horor? Mitchell je borec a bát se budete často a hodně, pachuť mnoha trestuhodně nedotažených scének však po projekci zůstává až příliš dlouho na patře... (07.04.2015)

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, Mitchellův druhý film má nemálo společného s jeho režijním debutem. Například v rámci čtení implicitních významů, kdy se hrdinové obou filmů snaží zpomalit či zcela zastavit proces dospívání, respektive snaží se dospělosti do poslední chvíle vyhnout stejně jako zodpovědnosti, ale ta je následuje všude, kam se pohnou. Zároveň a trochu navzdory ale chtějí být svobodní, chtěji svůj život ovládat a chtějí najít toho pravého, který je bude milovat - jak jinak si vyložit opětovnou, téměř totální absenci rodičovského prvku. Převládá maloměstský až metafyzický feeling především při častých záběrech z jízdy automobilem, při snímání jednotlivých budov, domů a obydlí podbarvených originálním a v zásadě dominantním hudebním doprovodem. Doprovodem dokonce natolik dominantním, stylotvorným a odlišitelným, až vyvstává otázka, zda by film dokázal fungovat (alespoň částečně) i bez něj. (26.04.2015)