Koyaanisqatsi
Koyaanisqatsi: Life Out of Balance
Koyaanisqatsi
VOD (3)
Obsahy(1)
Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do anonymity, přivádí na svět úžasné vynálezy i ničivé prostředky nepředstavitelné síly, zamořuje životní prostředí a vede války. Reggio beze slov, jen prostřednictvím fascinujících obrazů a za doprovodu úchvatně minimalistické hudby Philipa Glasse poprvé komentuje vztah přirody a člověka, resp. destruktivní sílu lidského působení na naši planetu. (AČFK)
(více)Recenze (272)
No to tady snad ani nemůže mít jiné hodnocení.Pokrytectví není nikdy dost.Jakože není většího pokrytectví než kritika konzumní uspěchané společnosti.Ta kamera na kterou si to točil je z pazourku vole?!No když to člověk proskáče na compu po pěti sekundách a je s tím hotový za deset minut jako já,tak odbourá hodinu a půl nudy a může si říct,že to uteklo jak voda.Tak a ted' se jdu zbalit a bydlet do jeskyně.Budu lovit zvěř a tak...to teprv budou fofry. ()
Jak pravil klasik, tu krásu nelze popsat slovy.. ()
Hodně zvláštní dílko. Dokument podobného typu jsem ještě neviděl. Záběry z celé planety od zpomalených až po zrychlené a hlavně pečlivě vybrané a poskládané a bez jediného slova. Jediná věc, která mi vadila, bylo pár záběrů, které nebyly ničím zajímavé a kdyby tam nebyly, tak by režisér udělal lépe, prostě kazí celkový dojem ze zážitku. A hudba je místi až moc deprimující, ale to by se dalo překousnout. 78% ()
Reggia miluju. Úvodní scéna s pádem raketoplánu podbarvená skvělou hudbou P. Glasse je také bezchybná. ()
Pěkný snímek, škoda začátku - první půlhodina je uspávání hadů. Z letargie mě vytrhly až demolice budov, destrukce mám já rád. No a potom už se to jen zlepšovalo, zrychlené záběry lidského hemžení, americká velkoměsta mají taky něco do sebe. Jen je škoda že nebyly popisky kde co bylo natočeno. No a poselství? Snímek je jako práce bez hodnocení, kritika bez doporučení, recenze bez závěru....Kritizuje se konzumní způsob života, kapitalismus, odtržení člověka od přírody, životní svět byl nahrazen životem účelu...no ale co je lepší alternativa nikdo neřekne. Podle mě žijeme nejlép jak jsme kdy žili, člověku byla dána kreativita a myšlení proto aby využíval nástroje, k tomu nutně potřebuje těžit z přírody. Pokud bychom byli mravenci, nebyl by nakonec podobným způsobem kritizován chod našeho mraveniště? ()
Nepamatuji si, že bych kdy u filmu usnula, proto už fakt, že tenhle mě uspal skoro okamžitě, považuji za špatné znamení. Ovšem nečekala jsem, že budu po probuzení hořce litovat toho, že už nemůžu spát znova, a to zejména kvůli „hudbě,“ která mi svou umělostí a neustálým ohráváním jednoho stejného motivu připomínala ze všeho nejvíc tzv. „samohrajkáře“ z televize Šlágr, a která mi tak neskutečným způsobem rvala uši, že se mi z ní dělalo až fyzicky nevolno. Myslím, že toto byla pro mě asi nejhroznější část filmu. Chápu, že autor chtěl vzbudit dojem marnosti veškerého lidského počínání, neustálého spěchu a neustávajícího koloběhu rutinních činností, které vyplňují lidský život. To se mu docela povedlo. Ono když se na většinu věcí a činností podíváme zrychleně a z výšky, tak nám připadnou zbytečné a směšné, protože jsou oproštěny od vjemů, požitků a emocí. Ty se autor neúspěšně pokusil přiblížit zpomalenými záběry lidí. Celkově mi tohle poselství nepřijde ničím zajímavé. Naopak se jedná o povrchní zpracování všední skutečnosti, která se v dnešní době objevuje v každém druhém díle. A ve většině z nich je zpracována originálněji nebo d větší hloubky. Tady na diváka vybafne triviální skutečnost, že zlí přemnožení hemžící se lidé svou civilizací ničí panenskou krásnu harmonické přírody. A tato skutečnost je triviální, protože nejde do hloubky, nesnaží se nabídnout řešení nebo cestu ke změně. To se máme všichni zabít, aby na zemi mohla zbýt jen krása přírody? Kdepak! Člověk tvoří součást této planety stejně tak jako všechno ostatní. Člověk, zvířata, příroda, planeta atd. to všecko tvoří jeden celek, který se vyvíjí, a my můžeme nějak ovlivnit pouze směřování tohoto vývoje. Konstatovat, že žijeme rutinně a příliš rychle bez nějaké hlubší myšlenky nebo nápadu na změnu je zbytečné. Zvlášť když to je demonstrováno na záběrech, které z větší části nejsou nijak zajímavé, a proto není třeba si každý vychutnávat pět minut. Tyhle záběry se navíc pořád opakují a já bohužel nesdílím autorovo zaujetí pohledem na zrychleně jezdící auta nebo domy, ve kterých se zhasínají a rozsvěcují okna. Shrnu to tak, že tento film by mohl být užitečný pouze jako třeba pozadí na plochu, nebo projekce někde v pozadí párty. A to jenom pokud by se vypnula hudba. Taky by to mohlo být zajímavé pokoukání po požití nějaké drogy…jinak je to naprosto zbytečná záležitost. ()
Nádhera, dechberoucí, bez chyby. Kdyby to šlo, dám těch hvězd stopadesát. Krásný zážitek. (MFDF Ji.hlava 2014) ()
Nerozmýšľať, vypnúť racionalitu, nechať vnemy cez seba plynúť a dať emóciám voľný priechod je pre mňa oddychom, ktorý nie je úplne jednoduché dosiahnuť. A Koyaanisqatsi je uchvacujúci oddychový film so skvelou hudbou Philipa Glassa a zábermi zachycujúcimi hemžiace sa ľudstvo s jeho výtvormi. Navyše, pre tých, ktorí radi pozorujú spoločnosť, je v dnešnej dobe aj tak trochu historickým exkurzom. ()
Celu ...qatsi seriu treba pozerat v spravnom rozpolozeni, mne to celkom dobre sadlo znicenemu po vikende na Pohode :) Zopar zaberov mohlo byt trochu kratsich, ale inak oka, celkom to zafungovalo. [#24/2015] ()
Viem si prestaviť, že v 80tych rokoch bol tento film veľká vec. Možno to, že Reggio tvoril film 6 rokov mu trochu ubralo schopnosť pozrieť sa na svoju prácu s odstupom a z nadhľadu. Miestami mi to prišlo ako keby sám nevedel čo chce "povedať" a spoliehal sa, že si tam to svoje každý divák nájde sám. Obraz a hudba, dva základné piliere tohoto diela. 86 minút je na film takéhoto formátu priveľa. Po obrazovej stránke na mňa osobne pôsobili niektoré sekvencie obrazu kostrbato až chaoticky a nezapadali do kontextu. Pre diváka 21 storočia zvyknutého na HD kvalitu a technológie úpravy obrazu nezapôsobí tak ako tomu bolo v 80tych rokoch. Hudba miestami nesedela s rytmom obrazu, dokonca sa bila a pôsobila rušivym až násilným dojmom. Celkovo pôsobila na mňa plocho a jednotvárne. ()
Film jsem viděl již před pěti lety a trochu jsem se bál, že moje velice optimistické pocity z něj je jen moje hloupá vlastnost pamatovat si ze všeho jen to dobré, nyní však znovu nedýchám až do konce závěrečných titulek. Pokud se přenesete přes trochu slabší začátek, dostane se vám neustále "zhušťující se" atmosféry celého filmu a budete zhypnotizováni. Kdo neuvidí, nikdy nepochopí, jak může lidi bavit koukat na téměř tříminutový záběr točící se trosky rakety a ještě to nazývat úžasným zakončením. ()
Je to sice jenom grandiózní klip k - tentokrát spíše rozjímavé - hudbě (prosímvás, proč depresivní?) předního minimalisty Glasse, ale budu si ho myslím pamatovat do konce života. ()
Některé záběry velmi uchvacující, hodně z nich mi však přišlo poněkud roztáhlých a stále se opakujících. Hudba podmanivá, to se musí nechat. ()
Obrazovy opus, kteremu neni rovneho. Navic jsem skalnim priznivcem filmove hudby Phila Glasse, takze neni co resit. ()
Tedy takovou nudnou a zbytečnou věc jsem dlouho neviděl. Některými zde chválené geniální záběry se nekonají - celé dílo je takovým leporelem záběrů všedních věcí na planetě, ptal jsem se ale sám sebe, proč mi to autor ukazuje? Já nevím, co je to za místa, a i kdybych se na ně chtěl podívat, mám smůlu, protože ve filmu mi to nikdo neřekne. Možná, kdyby to bylo v rámci dvaceti minut, série rychlých záběrů v určitém kontrastu, tak by to bylo zajímavé, takhle si myslím, že lepšího efektu lze snadno dosáhnout prezentací v powerpointu. Co se hudby týče, tak ta celou nudnost snímku skvěle podtrhuje. To si pustit, když člověk nemůže usnout, tak usne během okamžiku. Genialitu skladatele v souvislosti s tímto bych tedy doopravdy nezmiňoval. Nevím, proč byl snímek udělán takto, nevím, proč je zde tak dobře hodnocen (asi si lidé hrají na intelektuály?). Jedna hvězdička za některé obrazy, samy o sobě špatné nebyly. ()
Koyaanisquatsi se zaměřuje na povrch a nejde do hloubky. Tématicky je to taková enviromentalistická agitka v Moorovském stylu, která totálně ignoruje veškeré krásy a zázraky civilizace a jednoduše ji odepisuje jako vřed na povrchu té "ó tak krásné a panenské" Země. Většina staveb ukázaných ve filmu, jsou buď staré a špinavé továrny, či panelákům podobné barabizny, naopak záběry přírody jsou vždy vycizelované k dokonalosti (není divu že tvůrcům trvalo 10 let tento film vyrobit). Lidstvo jako celek je potom ukázáno jako přemnožená homogenní masa, zkorumpovaná materialistickým stylem života. Nahlížet na to tímto stylem je ale přílišné zjednodušení mnohovrstevnatého fenoménu. Neexistuje nic jako "panenská planeta", "zlý člověk ničící své okolí", nebo "destrukce životního prostředí". Žijeme v androcénu, věku, kdy tvář planety je přetvářena lidmi, jelikož to potřebují k přežití svého druhu a jeho rozvoji. Tento proces je naprosto přirozený a je součástí přírodního vývoje planety. Vytrhnout z jeho kontextu člověka je přinejmenším lehce ignorantní. Hudba Phillipa Glasse mne celou dobu nesmírně otravovala, ale to byl nejspíš i záměr. Co musím naopak pochválit je kamera, která je tedy asi největším kladem filmu. Je pravda že asi 90% políček filmu byste si mohli vytisknout jako reprodukci a pověsit na zeď. ()
Experimentální snímek Koyaanisqatsi režiséra Godfrey Reggia je nejen experimentálním, ale i poměrně nebezpečným počinem. Bere si za téma ekologii, ať je to hlavní myšlenka, či ne, každý ji v tomto snímku vidí. Vztah člověka k vlastní větvi, kterou pod sebou podřezává. Téma ekologie je probrané ze všech směrů, i na tomto poli vznikají nejen dokumentární, ale i umělecké snímky, mezi které patří například dokument Home od Yanna Arthuse-Bertranda. Reggiovi se ale podařilo vytvořit opět něco nového, co diváka uhrane. Žádní herci, jen skuteční lidé, stroje a příroda. Žádné role, snad jen role mravenců. Žádné dialogy, jen vizuální prostředky a podmaňující hudba, která mění své tempo i výraz dle obrazu. Nedokresluje ho však jen, žije i vlastním životem. Film složen z tisíce snímků, které režisér se svým týmem sbíral přes sedm let. Snímky všeho druhu, který s tématem nějak souvisí. Snímky zrychlené či zpomalené, které dodávají filmu na gradaci, na napětí, na naléhavosti. Obrazy mraků přelévající se přes horu v kontrastu s mraky výfukových plynů valících se z traktoru. Hory v údolí versus potrubí táhnoucí se krajinou. Srovnání párečků jedoucích po pásu bez ustání a lidí namačkaných jako ty párky na eskalátorech. Tak tohohle jsme dosáhli svým vývojem, od jeskynních maleb po přecpaná města. Film není už jen o vztahu člověka a přírody, člověka a technologie, ale i přírody a technologie. Co z přírody vzešlo, přírodu zahubilo, vysálo, pozřelo. A sebe samo také. A my v raketě, která snímek zahajuje, míříme do vesmíru, na další planety. Ničit. Podrobovat technologií. Nebo však můžeme i shořet, zničit sami sebe. Chaos se stupňuje, dochází i k nepochopitelnému skoku ze shonu výfuků k válce. Takový chaos, z kterého po chvilce začnou bolet oči. Náhle však běh ustane a my sledujeme pomalý výbuch atomové bomby, který je nehledě na dopady fascinující. Pomalu jedoucí letadlo připomínající vážku v tetelícím se vzduchu. Hudba evokující smutek. Sledujeme koloběh v přírodě, od rána do noci, a koloběh lidského života ve velkoměstě – od rána do rána. Film by jistě nebyl tak dramatický, kdyby se jednalo o koloběh na vesnici. Svět není jen velké město, velký počítačový čip, svět není jen Amerika, na což je nutné myslet při sledování těchto filmů. ()
Viac ako 5 rokov natacania, k tomu viac ako 3 roky skladania skvelej doprovodnej hudby dnes uz legendy Philipa Glassa (mimochodom ten vystupi v Juli v Bratislave!). A to najprv Phili Glass odmietol hudbu zlozit, lebo "on soundtracky nerobi". Vysledna hudba sa reziserovi tak velmi pacila, ze podla nej kompletne prestrihal cely film. Vysledok je skvely, co dokumentuju ceny divakov na festivaloch v Sao Paolo a Varsave (a este par dalsich oceneni). I ked sa jedna len o zostrih kratsich ci dlhsich zaberov bez jedineho komentaru, vypovedna hodnota je silna. Ako reziser povedal, nie je to boj proti slovu, iba niekedy takyto zostrih ukazok vplyvu cloveka na prirodu vypovie viac ako akykolvek komentar. Jedinecne dielo a u mna zazitok. Aj ked neskorsie Naqoyqatsi ma odrovnalo este viac (novsi, cize modernejsi film z technickeho hladiska a plus sviznejsie tempo). Priznavam, ze par zaberov bolo na mna pridlhych, ale i tak odporucam tento originalny film kazdemu. Ukazka toho, akou hybnou silou sa clovek stal. ()
Po dlhšom čase film, ktorý ma uspal. Depresívna, monotónna hudba je asi zámer, mňa však uspala. Vyčerpávajúce. ()
Ecce homo! ()