Odebrat z přátel

Nekonvenční a inovativní horor, který představuje naprosto nový způsob filmového vyprávění - nic takového zde dosud nebylo. Snímek má zajímavý původ, který se datuje dlouhé roky zpět. U zrodu snímku stál jeho producent Timur Bekmambetov, který si uvědomil, že je téměř permanentně přilepený k obrazovce počítače, a po dlouhých 15 let choval v hlavě myšlenku na to, že by měl někdo natočit film o té části našich životů, kterou trávíme digitálně připojeni. A tak začal hledat někoho, kdo bude ochotný porušit tradiční filmařské postupy a bude mít mít odvahu přijít se zcela novým způsobem natáčení. Spolu s dalšími tvůrci vytvořil malý tým, který začal na filmu pracovat - prvním zásadním rozhodnutím byl nápad natočit to jako horor. Autor scénáře, Nelson Greaves, k tomu říká: "Filmy z žánru found footage (typu The Blair Witch Project) jsou děsivé kvůli limitům a omezením. A co je víc omezující, než být uvězněn na svém počítači a podléhat neznámému teroru?". I další průběh vzniku filmu byl velmi zajímavý a plný improvizací, protože tvůrci nemohli vyjít z žádných osvědčených postupů (žádný takový film dosud natočen nebyl), a tak museli vše vymyslet sami. Ve filmu vystupuje celkem 6 postav, které jsou uvězněny ve hře na kočku a na myš, kdy je po Skypu terorizuje neznámá bytost. Vzhledem k atypické povaze filmu byl nevšední i casting, který proběhl přes video chat, v oddělených místnostech. Vybraní herci od sebe byli při finálním natáčení kompletně odděleni - natáčelo se ve skutečném domě v Kalifornii, kde měl každý pro sebe vyčleněnou jednu místnost, jejíž design byl upraven tak, aby se od sebe všechny lišily. Cybernatural je tak nekonvenční v tom, že každý herec byl současně svým vlastním kameramanem - každého herce snímala jedna GoPro kamera připěvněná k jeho počítači, přičemž se natáčelo po celou dobu 85 minut na jeden zátah bez jediného střihu (herci měli v uších sluchátka pro komunikaci s režisérem). Zásadní úloha následně připadla postprodukční práci a střihačům, kteří museli dát dohromady výsledný obraz z 6 kamer a udržet výsledné napětí na maximu. Divák vnímá děj vnímá především z perspektivy Blaire Lily, kdy má možnost "v reálném čase" vidět takové detaily, jako je její váhání při psaní a přepisování různých slov, což nechává vzniknout pozoruhodným intimním příběhům (divák se tak stává doslova voyeurem, který dokonale vidí hlavní postavě "na monitor" a na to, co tam dělá). Ve výsledku vzniknul film, který moc strašidelný vlastně ani není a který dějově originalitou příliš neoplývá a víceméně pouze variuje důvěrně známé žánrové motivy z podobných filmů posledních let, ale za způsob, jakým byl film natočen, si zaslouží respekt. Dlouho jsem nebyl v kině na filmu, o kterém bych mohl říct, že něco takového tu vážně ještě nebylo - u tohoto revolučního počinu to platí dokonale. Za sebe jsem zvědav, zda se to uchytí, nebo zda to bude jen slepá filmová ulička. (19.06.2015)

No bóže, tak se ožrala, poblila a posrala. Pamětníci asi budou souhlasit, že stát se toto před nějakými dvaceti lety, nebylo by z toho takové haló, nicméně v nynější virální době aby se člověk pořád kontroloval.. Což o to, striktně dodržovaný koncept jedné obrazovky notebooku v reálném čase je odvážný, ale sledovat v tomto formátu hysterické uživatele sociálních webových systémů, jak se hroutí pod tíhou okolností, není i přes voyeurismus v každém z nás to pravé, co od filmového média očekávám. Při hodnocení mohla přinést shovívavost kritika sociálních sítí, jenž některé lidi u monitorů natolik sblíží, až jsou v úplné izolaci, nicméně vše se ubíralo prostou cestou záhrobního cyberteroru a já se mohl už jen modlit k vybité baterii či alespoň aby došla matka jednoho z trojčících klientů Zuckerbergovy banky a pověřila jej nadlidským úkolem vynést smetí.. Pokud nám vzniká nový hororový subžánr, preventivně ho odstraňuji do Koše mého interestu. Dislike.. (01.09.2015)

Tak co tu máme... Bolestivě pomalý (cca. 1/3 filmu trvající) rozjezd, během kterého jsem měla nutkání "Unfriended" několikrát vypnout, "sexy" teenagery, kteří ve 21. století věří na duchy (LOL) a především NESKUTEČNĚ IRITUJÍCÍ sekání obrazovky notebooku. Odkud si proboha volají, z Aljašky?! (Sebe)vraždy jsou ale cool, vypsýchování je celkem uvěřitelné a překvapivě zemře Oggy i škodíci, takže minimálně v tomhle jsem byla morbidně spokojená.;-) (20.09.2019)

První polovina filmu mě celkem mile překvapila. Musím se přiznat, že nějakou atmosféru to má a film mě k mému údivu zaujal. V druhé polovině, kdy už se všichni na smrt vyděšení teenagery hystericky hádají a hrají hry na skypu, film ztratil svoje kouzlo a už jsem jen koukal na zbývající čas filmu. Jako celek si ale asi ty tři hvězdičky za nápad a zpracování zaslouží. Ale je to další zbytečný film, který kdyby nebyl, vůbec nic se nestane. 55% (15.08.2015)

Chcete film Odebrat z přátel shrnout ve dvou slovech? Mám tu na výběr hned z několika variant: ztráta času, brutální sranec, uřvaní vymaštěnci, totální uspávadlo, silné projímadlo, toaletní papír, žvýkací guma, přetékajcí latrína, ucpaný záchod a tak... Stačí si jen vybrat. Nebudu zde ani vychvalovat rádoby originální koncept, který má sice prvenství v tom, že se odehrává celý v oknech sociálních udělátek, ale vůbec nestojí o další pozornost - natož o něm ještě filozofovat. Zpracování podobného charakteru je třeba k vidění u napínavějšího The Den, Cyberbully nebo Open Windows. V menší míře u Megan is Missing anebo zřejmě u nejpovedenější varianty VHS (konkrétně povídka The Sick Thing That Happened to Emily When She Was Younger). Odebrat z přátel je krásná ukázka ve které nefunguje žádné napětí, děsivost a chybí uspokojivý závěr. A teď mě omluvte, musím jít na velkou... (08.08.2015)