poster

Dejte mi pokoj!

  • Francie

    Une heure de tranquillité

  • Slovensko

    Dajte mi pokoj!

Komedie

Francie, 2014, 79 min

Režie:

Patrice Leconte

Scénář:

Florian Zeller (divadelní hra), Patrice Leconte

Hudba:

Éric Neveux

Střih:

Joëlle Hache

Scénografie:

Ivan Maussion
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • hansel97
    ***

    Fajnová vztahová oddechovka, která by vůbec nebyla tím, čím je, kdyby si hlavní roli tak skvěle nestřihl Christian Clavier, na jehož skvělém výkonu a pár drobných vtípcích okolo to přímo stojí.(4.2.2017)

  • MrHlad
    **

    Až mi bude šedesát, tak se mi možná tyhle konzervativně nudné komedie o samolibých Francouzích, vytopených koupelnách a vynervovaných manželkách a milenkách možná budou líbit. Ale spíš ne.(3.5.2015)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Když jsem začal sbírat desky, řekl jsem si: Až si koupíš tuhle desku a v klidu si ji poslechneš ve svým obýváku, pak budeš, můj milý Micheli, šťastný muž." Jsem velký naivka, když si myslím, že by se po tomto nadšeném vyznání každá milující žena měla na hodinku vzdálit a umožnit svému muži nerušený poslech? Vždyť on by byl šťastný a své štěstí by pak přenesl i na ni. Jenže já evidentně jsem naivní, protože v životě jsem zažil něco podobného a taky mi to nevyšlo. Takže pojďme si promluvit o paroháčích, falešném synovi, debilní milence, netolerantní služce, polském instalatérovi z Portugalska a sousedech, kteří ještě netuší, že jednomu doktorovi mohou povolit nervy. Já jsem si to tedy moc neužil, protože jsem se v tom nešťastníkovi trošku viděl a taky jsem se cítil být oklamán, když jsem místo komedie dostal horor ze života.(27.1.2017)

  • Pierre
    ***

    Když jsem viděl komentáře a hodnocení, trošku jsem se začal bát. Nicméně, první polovina mi přinesla překvapení jako hrom. Svižný scénář, geniální Clavier (o tom bude řeč ještě níže) a celkově mě potěšilo, že je to ve stylu těch starých francouzských konzervaček typu Oskara. Skutečně vyjímečně jsem se bavil. Ovšem, ve druhé půlce už mé nadšení kleslo, protože rozehrávala poměrně primitivní a vulgární dějovou linii, která mi bohužel dvakrát vtipná nepřipadla. Když si totiž odmyslím to pitvoření, přiblblého souseda a rychlý střih s rychlou kamerou zbyde mi pouze příběh ve druhé půlce příběh o nevěře s lechtivou příchutí. Kdybych to viděl v americkém filmu, pouze bych se zatmelil jak jsou ty Američani blbý. Anebo spíš, jací jsou hulváti. Ovšem, trhá mi to srdce, když to vidím u francouzského komedie, co mě v prvních čtyřech minutách vrátila do pradávných zlatých časů. Časů Pierra co bydlí nalevo od výtahu, šoféra Oskara a Belmonda, co prožívá Veselé Velikonoce. Je pravda, že Veselé Velikonoce jsou taky o nevěře. Rozhodně ale nevyzní ve výsledném dojmu tak vulgárně. A závěr jsem už nepobral, vůbec. Jinak o Clavierovi jsem ani nevěděl, jaký je génius. Opět se vrátím k těm starým komediím, protože se musím na něco zeptat. Nepřipomínal vám zde strašně Funése? Tou gestikulací, výrazovými prostředky, hlasovým projevem, komediálním talentem. Parádní výkon. Tebe si Christiane ještě proklepnu. A doufám, že přístě už to bude u nějakého filmu, co bude dobrý po celou dobu.(12.2.2017)

  • Lukrecie
    ***

    Spíše trapné než vtipné, umělé, příliš hysterické, přehrávající herci, Francouzi mají dobré komedie, ale tato je opravd hodně slabá!(9.8.2016)

  • - Na obalu fiktivní LP desky "Me, Myself and I" fiktivního Niela Youarta, jsou jako spoluhráči napsáni i Salomon Pickett a Wilson Burke. Jejich jména jsou přesmyčkou skutečných soulových zpěváků, jimiž byli Solomon Burke a Wilson Pickett. (Previt)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace