poster

Fénix

  • německý

    Phoenix

  • polský

    Phoenix

  • slovenský

    Fénix

Drama

Německo / Polsko, 2014, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MessiáŠ
    *****

    Název snímku nemohl být výstižnější, zároveň s sebou nesl riziko přehnaně patetického žalozpěvu, Fénix však zůstane důsledně intimní, v zásadě od-patetizovaný a skrze tři postavy dokáže opsat traumata a bolesti, která osobní rozměr dalece přesahují (kromě intimní tragédie zároveň tragédie rodinná, národní/německá, etnická/židovská), přičemž jsou obsaženy jedna v druhé a nedají se vzájemně oddělit. ___ Hlavní hrdinka Nelly od začátku dává najevo, že chce zpátky svou tvář, odmítá stát se někým jiným. Její původní tvář však nikdy skutečně nevidíme – pouze zprostředkovaně na fotografiích; také stojí za povšimnutí, že vyprávění se zcela vyhýbá vizuálním retrospektivním vsuvkám, veškerý děj se odehrává lineárně, vzpomínky jsou zprostředkovány výhradně slovy, která jsou více zdrcující než obrazy. Aby se mohla Nelly stát opět sama sebou, musí se vyrovnat se svou minulostí, jak demonstrují její návraty na místa činu (dům, hospoda, hausbót), a přijmout zradu (?) milovaného manžela; zde se projevuje rozdíl mezi Nelly a její přítelkyní Lene, která se s minulostí vyrovnat nedokáže, a tudíž odmítá budoucnost a spáchá sebevraždu. Skvostná epifanická závěrečná pěvecká scéna, ve které se spojí dosud rozvíjené motivy, dovršuje znovuzrození Nelly z popela na několika úrovních – jako scelující prvek znovunabyté identity se nejeví její tvář, nýbrž její hlas – hlas Nelly jako zpěvačky, hlas Nelly jako manželky a konečně hlas, který se zprvu zdráhal vyjít na povrch a který nyní překlenul hranice minulosti a stal se sám sebou. ___ Film by mohl ostatně přijmout verš speak low when you speak love za své vypravěčské motto. A díky této tvůrčí strategii je pro mě Fénix film zdrcující svou nenápadnou, ale o to větší silou, jinými slovy – pure gold.(21.2.2015)

  • Vančura
    *****

    Krásný film, u něhož se vyplatí prokoukat do konce - závěr mě zcela rozerval na cucky. V paměti dosud chovám režisérův předchozí film BARBARA, který mě podobným způsobem zasáhnul. Snad není od věci oba filmy porovnat, oba se odehrávají v Německu a jejich hlavní postavou je výrazná žena, s níž se osud zrovna dvakrát nemazlí. FÉNIX se vrací více do minulosti a stejně jako v BARBAŘE v něm hlavní role ztvárnili Nina Hoss a Ronald Zehrfeld. První zmíněná, zde změněná skoro k nepoznání, zde naplno využila svůj herecký potenciál a bezezbytku přivedla svou nesmírně náročnou roli k životu. Herecký představitel jejího manžela oproti tomu bohužel hraje jen druhé housle, a zdaleka nedosahuje jejích hereckých kvalit. To je ale jediná výtka, kterou bych k tomuto filmu měl. Jinak jsem unešen jeho působivostí a filmovými kvalitami. Příběh se skoro jistě zdráhá našemu uvěření - těžko si představit, že by manžel nepoznal svou ženu - ale právě na empatii k postavám je podle mě tento film založen, a pokud se člověk dokáže vcítit do utrpení, které byla nucena Nelly prožívat, nemůže ho tento film hluboce nezasáhnout. Výjimečný divácký zážítek - a požitek z herectví Niny Hoss.(21.2.2015)

  • Fr
    ***

    „…A NOVÝ OBLIČEJ JE VÝHODA. BUDETE ÚPLNĚ NOVÝ ČLOVĚK…“ /// Pomalý, dramatický a jen tak jako mimochodem slibující, že na konci budete čumět. Aspoň teda já to tak bral, protože normálně se toho zase tolik neděje. Nelly má za sebou traumatizující zážitek a říkám si, jestli vona neměla s voperací ksichtu, podstoupit i voperaci mozku. Po 40ti minutách se zdá, že konečně to pomalý dramatický plynutí, kdy většinu času sledujeme dva herce, začne víc bavit. Ale vono to vlastně zase jen a jen slibuje překvapení. To se nakonec dostaví, bohužel nadšení necáká z obecenstva, nýbrž s osazenstva. Což plní účel dějovej, ale vůbec ne diváckej. Taková natažená historka, která se jistě mohla stát, ale který chybí silnější konec (kterej asi kniha má). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Le Retour des cendres“, který v roce 1961 napsal Hubert Monteilhet, číst nebudu. 2.) Vrátila se mně stará a já ji nepoznal. 3.) Thx za titule „Clear“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(17.6.2015)

  • rikitiki
    **

    Dobrá zpráva: Už dlouho jsem se u německého filmu tak nezasmála. Špatná zpráva: A, sakra, ono je to jakože drama?! Zajímavé, že Hitchcock podal stejné téma návratu zdánlivě mrtvé ženy věrohodněji, přestože příběh Vertiga je mnohem mysterióznější, než německá varianta o koncentráku. ___ Představitelka hlavní role hraje výhradně tím, že třeští oči. Ve stručnosti se to dá vyjádřit úslovím: Poulí oči jako kocour, když se.e do řezanky. A takhle to jde celý film. Vedlejší postavy příběhu jsou absolutně nerozehrané. Jejich odchody z filmu násilné a nepřesvědčivé. Snímek má problém i s filmovým časem, když hrdinové odcházejí na procházku za soumraku a vracejí se za denního světla, přičemž má jít jen o malé podvečerní protáhnutí, nikoliv o noční přechod přes Alpy. ____ Hrdinova lest je uboze vymyšlená a to, že mu nedochází, kdo ta žena před ním ve skutečnosti je, může zdůvodnit leda hluboké válečné trauma, které mu způsobilo měknutí mozku. ____ Ač se to tváří tajemně a sofistikovaně, je to smích vzbuzující paskvil.(11.3.2015)

  • poz3n
    ***

    Vzhledem ke všemu, co jsem o tomhle filmu posledního půlroku poslouchal a vzhledem ke své zápletce, je až směšné říct, že 98 minut filmu je zbytečně dlouhých, a že by si Fénix snad i vystačil na poli krátkometrážním. Poté, co se totiž odehraje úvodní představení postav a všichni se setkají ve všemi, nestane se až do závěrečné scény v podstatě vůbec nic. A díky tomu působí i ona poslední "mind blowing" scéna úsměvně a levně. Fénix si hraje na artové Vertigo, ale všechny svoje karty, pokud vůbec nějaké má, vysází na stůl příliš brzy. 5/10(18.2.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace