Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ***

    „…A NOVÝ OBLIČEJ JE VÝHODA. BUDETE ÚPLNĚ NOVÝ ČLOVĚK…“ /// Pomalý, dramatický a jen tak jako mimochodem slibující, že na konci budete čumět. Aspoň teda já to tak bral, protože normálně se toho zase tolik neděje. Nelly má za sebou traumatizující zážitek a říkám si, jestli vona neměla s voperací ksichtu, podstoupit i voperaci mozku. Po 40ti minutách se zdá, že konečně to pomalý dramatický plynutí, kdy většinu času sledujeme dva herce, začne víc bavit. Ale vono to vlastně zase jen a jen slibuje překvapení. To se nakonec dostaví, bohužel nadšení necáká z obecenstva, nýbrž s osazenstva. Což plní účel dějovej, ale vůbec ne diváckej. Taková natažená historka, která se jistě mohla stát, ale který chybí silnější konec (kterej asi kniha má). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Le Retour des cendres“, který v roce 1961 napsal Hubert Monteilhet, číst nebudu. 2.) Vrátila se mně stará a já ji nepoznal. 3.) Thx za titule „Clear“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(17.6.2015)

  • Madsbender
    *****

    Christian Petzold riedi thrillerovú substanciu predlohy až do psychologickej melodrámy. Miesto explicitnosti sa pohráva s náznakmi a dej ponecháva v opare hmlistých spomienok. Do popredia necháva vystúpiť otázku identity a pamäte, a tá skutočná dráma sa odohráva vo vnútri postáv, v nám neprístupných myšlienkach a zákutiach duše. Veľmi tomu napomáha Petzoldov elegantný filmový jazyk a návrat k jeho „tradičným“ prostriedkom - veľký dôraz na herectvo hornej polovice tela a reč tváre, pomalá dramatická výstavba s dôsledne ukotvenými zvratmi, čisté snímanie scény, výtvarnosť a výprava, obozretná práca so zvukom a starostlivo zvolená hudba. Vycibrený štýl s patinou klasického historického rozprávania pôsobí v dnešnej dobe až neobvykle, nie však zastaralo. Petzold si cieľavedome vypožičiava vhodné propriety i ďalších žánrov - menovite noiru, kabaretu a hororu. Viac v recenzii.(30.4.2015)

  • MessiáŠ
    *****

    Název snímku nemohl být výstižnější, zároveň s sebou nesl riziko přehnaně patetického žalozpěvu, Fénix však zůstane důsledně intimní, v zásadě od-patetizovaný a skrze tři postavy dokáže opsat traumata a bolesti, která osobní rozměr dalece přesahují (kromě intimní tragédie zároveň tragédie rodinná, národní/německá, etnická/židovská), přičemž jsou obsaženy jedna v druhé a nedají se vzájemně oddělit. ___ Hlavní hrdinka Nelly od začátku dává najevo, že chce zpátky svou tvář, odmítá stát se někým jiným. Její původní tvář však nikdy skutečně nevidíme – pouze zprostředkovaně na fotografiích; také stojí za povšimnutí, že vyprávění se zcela vyhýbá vizuálním retrospektivním vsuvkám, veškerý děj se odehrává lineárně, vzpomínky jsou zprostředkovány výhradně slovy, která jsou více zdrcující než obrazy. Aby se mohla Nelly stát opět sama sebou, musí se vyrovnat se svou minulostí, jak demonstrují její návraty na místa činu (dům, hospoda, hausbót), a přijmout zradu (?) milovaného manžela; zde se projevuje rozdíl mezi Nelly a její přítelkyní Lene, která se s minulostí vyrovnat nedokáže, a tudíž odmítá budoucnost a spáchá sebevraždu. Skvostná epifanická závěrečná pěvecká scéna, ve které se spojí dosud rozvíjené motivy, dovršuje znovuzrození Nelly z popela na několika úrovních – jako scelující prvek znovunabyté identity se nejeví její tvář, nýbrž její hlas – hlas Nelly jako zpěvačky, hlas Nelly jako manželky a konečně hlas, který se zprvu zdráhal vyjít na povrch a který nyní překlenul hranice minulosti a stal se sám sebou. ___ Film by mohl ostatně přijmout verš speak low when you speak love za své vypravěčské motto. A díky této tvůrčí strategii je pro mě Fénix film zdrcující svou nenápadnou, ale o to větší silou, jinými slovy – pure gold.(21.2.2015)

  • DaViD´82
    ***

    Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze.(20.2.2015)

  • Malarkey
    ***

    Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá.(15.3.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace