Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Režie:
Charles MattonScénář:
Charles MattonKamera:
Pierre DupoueyHrají:
Klaus Maria Brandauer, Romane Bohringer, Jean Rochefort, Johanna ter Steege, Jean-Philippe Écoffey, Richard Bohringer, Jacques Spiesser, Caroline Sihol (více)Obsahy(1)
V době svého sňatku s krásnou Saskií je mladý Rembrandt respektovaným a zámožným malířem. Svou přirozenou moudrostí, svobodou a neochotou přizpůsobit se všednímu vkusu, si však proti sobě brzy poštve všechny "vážené" občany Amsterdamu. Stejně tak i jeho soukromý život vyvolává nelibost veřejnosti. Svobodný člověk je nežádoucí. Rembrandt je perzekuován a přichází nenávist, bída a zrada.
Výjimečné herecké obsazení, kamera, dekorace, osvětlení, kostýmy a Rembrandtovy obrazy dodávají tomuto filmu neuvěřitelnou pravdivost a přenášejí nás do tajemného Amsterdamu 17. století.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Ač tak ,či tak pořídil jsem si ho na DVD a jen na něm jsem ho viděl poprvé. Rembrandt v podání Brandauera byl docela přesvědčivý. I v celku velmi podobný malíři. Ale jak už tady zaznělo v průběhu to bylo velmi táhlé a zdlouhavé. Rembrandtovy děti umírali jak na běžícím pásu. Nemuseli tam dávat tyto scény jak umírali všechny jeho děti. jen tak v průběhu naznačit. Ale bylo to nutností pro vykreslení krutosti života. Ulice vypadaly dost uměle. A byl bych rád, kdybych se dožil lepšího zpracování Rembrandtova života. ()
Zopár faktov: Rembrandt van Rijn - jeden z najväčších maliarov všetkých čias. Jeho precíznosť, znalosť, zdatnosť a cit, ako využívať farby bola neuveriteľná. Aj ako grafik, bol priam fantastický (Tri stromy 1643). Zanechal po sebe hromadu autoportrétu, kde nám samotný majster zobrazuje svoj vlastný život. Nočná hliadka, Jan Six, Autoportrét 1658, Skica Podobenstvo o nemilosrdnom služobníkovi (je uložená v Louvri) to všetko sú dôkazy o Rembrandtovej zdantosti, ako umelec. K filmu - chyba nie je výberom hercov, režiséra, výberom skladateľa pre daný snímok, problémom tohto filmu sú peniaze a bolo za potrebu vraziť do toho omnoho viac peňazí, najviac sa prejavilo na kulisách. Klaus Maria Brandauer, ako Rembrandt - po hereckej stránke niet čo riešiť, podal suverénne poctivý výkon, podobnosť medzi R. a K. je tam, hlavne čo sa týka nosu, pekne háro mu spravili na tomto Klausovi. Celkom solídne herecké obsadenie, viac by som sa sústredil na jeho maľby (mal ich vyše 600), než o tom s kým spal a do koho bol zamilovaný, jasné patrí to k životu. Chápem, chceli jednoducho nakrútiť to do filmu, netreba zabúdať, že to bol maliar a to malo to byť to najhlavnejšie a najčastejšie vo filme. Film sa dá jednoducho nájsť na youtube - (do lupy) Rembrandt 1999. Je to celkom dobrý snímok, s celkovo milou hudbou. zaslúžil by si lepšie spracovanie a hlavne viac financií. Potichu sa v kútiku duše modlím, aby sa objavilo na tejto stránke, ak by sa mal nakrúcať film o ňom. /55%/ ()
Naprosto standardní malířský biografický film vyprávěný (jak je dobrým zvykem) v retrospektivním modu selektivního vzpomínání. Autory filmu bohužel daleko víc zajímá Rembrandtův život – jak veřejný (kontroverze, věčné dluhy), tak osobní (v zajetí bujného libida) než jeho tvorba. Kromě otrockého opakování scén, ve kterých mistr maluje a přitom vede dialog s tím nebo oním se o jeho fascinující malířské duši nic nedozvíme. Za zmínku ještě stojí nevídaně amatérské dekorace – z téměr všech interiérů a exteriérů křičí slovo „kulisy“ a záběr s velrybou uvízlou v amsterdamském přístavu by si za rámeček nedal ani Georges Mélies. ()
Po lidech XVII. století jen stěží můžeme očekávat psychiku moderního rozervaného člověka. Vevázanost do deterministického světa kalvínského protestanství jedné z prvních moderních demokracií naší doby zakládala odlišné vazby už proto, že cílem filmu rozhodně není školská demonstrace nenapadnutelné dokonalosti velkého klasika, ale naopak úspěšná snaha o přiblížení jeho nitra, lidství, které stojí za patinou starých obrazů a zašlých, namnoze nerekonstruovatelných dějů, jež zobrazují. Drama osobnosti, která je současně i součástí své doby, i ji přesahuje, vůle k citu, který prolamuje společenské přehrady a majetkové kalkuly, současně však také člověk, plně žijící okamžikem a jeho mámivým kouzlem. Zhruba takový je Rembrandt, ztělesněný hereckým géniem naší doby, jímž Klaus Maria Brandauer nepochybně je. Poznání, že lidský úděl zůstává ve všech - byť sebevichřičenějších - dobách stejný, že je to vždy onen podobenský chléb o dvou kůrkách, v němž si štěstí a radost podávají ruku se smutkem a neúspěchem či tragédií, činí postavu Rembrandta z řepného pole i přes propast století blízkou, lidskou, pochopitelnou. A film, jenž ji tu právě takto prostředkuje, se nám jeví nikoliv náhodou jako jeden z obrazů jednoho z největších mistrů výtvarného umění všech dob. ()
Rembrandt Harmenszoon van Rijn byl jedním z největších nizozemských malířů světové úrovně. Navíc, sedmnácté století bylo dobou rozkvětu nizozemské společnosti a Amsterdam se rozrůstal do krásy. V Holandsku je díky klimatickým a povětrnostním podmínkám takové zvláštní měkké světlo, které dodává objektům tajuplnou noblesu a rozlet osvícené duši. Rembrandt byl tím, kdo toto kouzelné světlo ojedinělým způsobem dokázal vtisknout do svých obrazů a vizí. Tím se dostáváme k tomu, co je na tomto životopisném filmovém díle nejsilnější složkou. Tím je atmosféra a prostředí, které se zhmotnily v umělcových zachycených pohledech života a sestoupily v pochodujícím dvojřadu k stylovému orámování tohoto filmu. V náladě a barvě Rembrandtových mistrovských děl. Má to švih a půvab. Horší je to se stavbou samotného příběhu, který se ambiciózně pokouší uchopit celou šíři. A musí zjednodušovat, kouskovat, přebíhat a zjemňovat. Nemá čas pronikat pod povrch a setrval jen u neuzavřené kontroverze. Myšlenka neschází, ale zanedbává jí marná snaha o uchopení celé velikosti a rozlehlosti. Film splní svou zábavnou funkci, i když ne díky strhujícímu ději, ale spíše díky stylové formě Rembrandtových obrazů. Hlavní postavou životopisného opusu je malířská veličina Rembrandt van Rijn (zajímavý Klaus Maria Brandauer) v poloze věčného rebela, opovrhující maloměšťáckou přetvářkou. Zaujmou výjevy, nikoli posloupnost. Ve výjevech je nejcennější síla souboje marnotratného a okázalého prozření s obřadní a mrazivou přetvářkou společenské elity. Na jedné straně je zatvrzelost, na té druhé je zatvrzelost doplněna žárlivostí a pomstychtivostí. Hlavní ženskou postavou je první Rembrandtova životní družka Saskia van Uylenburgh (šarmantní Johanna ter Steege) v souznění a harmonii umění a života bez předsudků a falešných zábran. Druhou hlavní ženskou postavou je Rembrandtova druhá životní družka Hendrickje Stoffels (velmi zajímavá Romane Bohringer) a její oddanost a vedlejší vliv na nejvyšší gesta společenské revolty. Za největšího Rembrandtova protivníka je vybrán lékař Nicolaes Tulp (dobrý Jean Rochefort), chladná přetvářka v čele ctihodné elitářské společnosti, která nepromíjí manýry proti vlastnímu pojetí morální etiky. Nejrozpolcenější postavou je urozený Jan Six (zajímavý Jean-Philippe Écoffey) v přitažlivosti umělcovi bezprostřednosti a životní filozofie bez přetvářky i v odporu strachu ze ztráty výsostného postavení. Z dalších rolí: z nedorozumění zhrzená vdova po trubači Geertje Dircx (Caroline van Houten), horlivý karatel mravního společenského úpadku (pozoruhodný Richard Bohringer), vypočítavý obchodník s obrazy a první Rembrandtův mecenáš Hendrick van Uylenburgh (Franck de la Personne), umírněně jízlivá komentátorka pokryteckých kroků z urozené vrstvy Maria Tesselschade (šarmantní Caroline Sihol), nejtalentovanější a nejzaprodanější z Rembrandtových žáků Govaert Flinck (François Delaive), dychtivý Rembrandtův syn Titus Van Rijn (Léonard Matton, jako malý Jules Matton), či mladá a křehká malířova dcera Cornelia van Rijn (pohledná Ludivine Sagnier). Tento film vzdal poctu velikému malíři ve své stylové obrazové formě. Scény kvetou pod tahy štětce malířského mistra a jeho vidění světa. () (méně) (více)
Reklama