Záletník

Jean Rochefor je zvláštní herec. Jeho postava je někdy strašně sympatická, jindy nesympatická, ale on se stále tváří stejně:). Jako záletník je vtipně zbrklý a správně nervózní. Především vše ohledně jeho spolupracovnice a jejich schůzek mě vždycky rozesmálo. Avšak zbytek filmu byl až moc obyčejný a příliš podobný. Jasně, je to vtipná a inteligentní komedie, ale v dnešní době už mi některé vtipy a scénky přišli trochu ... mimo. (31.12.2008)

Pominu-li jistou morální závadnost záletničení, tak mi tento film velmi sednul nejen do momentální nálady, ale ladí i k mému věku a životnímu rozpoložení. Jakožto skorovrstevník Etienna rozumím jeho touze zažít zase motýla v břiše a aspoň na chvíli se vydat z bezpečí rodinného přístavu na otevřené moře...snad jen z touhy dokázat si, že ještě umí plavat. Tím samozřejmě neobhajuji nevěru. Ostatně ani přes ten závěr se nedá říct, že by bylo tvůrčím záměrem nebo pointou, bagatelizovat lhaní a podvádění, které k nevěře patří. Příběh osciluje mezi klišé ve stylu ...chlapi jsou nevěrní čuňáci, nebo neschopní čuňáci a mezi obecně známou pravdou, že ženy je mají prokouknuté a jen jejich láska, tolerance a zodpovědnost jim brání, aby je za jejich zrady kosily jedy, kulkami, noži, či jen válečky a pánvičkami. Způsob vyprávění mi velmi sedl. Jemný humor mě udržoval i přes tu přepálenou stopáž v dobré náladě. Moc oceňuji obsazení Jeana Rocheforta. Že občas působí jako francouzský Peter Sellers, nejspíš napadlo i režiséra českého dabingu, takže ho nechal promlouvat sametovým hlasem Stanislava Fišera, který to opět zvládl skvěle. Normálně pořád frflám, že filmům chybí pořádný příběh, nebo silná pointa, ale Záletník mě umlčel bezelstnou, hořko-milou poetikou, kterou bych v příběhu o muži, který se snaží zahnout své milující ženě nikdy nečekal. Svým způsobem je to smutné a neumím si představit, jak tohle vnímají ženy. I mě bylo trochu bolavo při pohledu na uslzený úsměv manželky Etienna. Objektivně to na 5 hvězd není. Většina z akciček jeho kumpánů byla navíc, ale já nejsem profi kritik a moje hodnocení nemusí...možná ani nemá být objektivní. Bavil jsem se a velmi mi to zvedlo náladu. Třeba to bude po druhém shlédnutí jinak, ale teď ... . (09.02.2024)

Zatímco platonickou láskou se člověk užírá, platonickou nevěru si pro svou „nedotaženost“ může klidně užívat. Teda až na pana Dorsaye, co v podzemních garážích potkal dámu v červeném.. Poměrně inteligentní humor postavený na nezkušenosti amatérského záletníka, který se pokouší vyvarovat chyb na základě zkušeností kamarádů a vlastní zdraví preventivně ochraňuje hozením manželčiny pistole do řeky. Zábavné, když se čerpá z nedorozumění, těžkopádné při situační komice (viz. Brasseurova slepá zuřivost v restauraci). Jestli zakončení oblouku příběhu u oblouku vítězného bylo pro hlavní postavu vítězstvím, rozhodněte vy.. Nevím, jestli za tím stál neměnící se výraz, nemotornost při kontaktu s lidmi, knír, nebo dabing Fišera, ale Rochefort mi krapet připomínal jistou postavu Petera Sellerse.. (05.10.2022)

Kedysi pradávno bol tento film medzi mojimi spolužiakmi opradený povesťou zakázanej "podívanej", v ktorej si ich mokré sny vysúložila nádherná ANNY DUPEREYová. Keď som ho potom kedysi v nedeľu večer na vlastné oči zhliadol, konštatoval som, že okrem jediného (!) letmého záberu na "lentilky pod kobercom" v ňom nie je ani po filmárskej stránke nič zaujímavé. Nedávno sa mi dostalo do rúk DVD s pôvodným kinodabingom a pri jeho počúvaní som - už ako zrelý muž - vnímal i dej filmu. Historka o úradníckom šimľovi a "páprdovi", ktorý sa rozhodne krízu stredného veku poriešiť neverou, je ale nakrútená tak "umelecky", že zabila všetko to čo by malo byť akože vtipné a ani to čo je v druhom pláne (páprdovi priatelia a ich životné peripetie), nie je príliš dramaturgicky zaujímavé. To neprenosné fluidum, ktoré zrejme francúzi v tomto filme dokážu dešifrovať, mi tak naďalej ostáva utajené. (20.8.2012) (20.08.2012)

Tentokrát bych Yva Roberta nepochválil, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem jeho hrdinovi Etiennovi přišel na chuť. Partička čtyř kamarádů, co se schází na deblu, tropí si naschvály, dělá si ze všeho a hlavně ze sebe nehoráznou prču a v pravý čas umí táhnout za jeden provaz, to jsou Monicelliho Moji přátelé ve francouzském kabátě. Skvělý dabing staré barrandovské školy (Fišer, Švehlík, Frej, Miroslav Zounar) tak odkrývá podobný, jen převrácený paradox - pokračování tohoto filmu se dobového dabingu nikdy nedočkalo (u "Přátel" zůstal naopak první díl bez dabingu). Femme fatale v podání Anny Duperey trvalo ještě více, než se vyloupla do krásy (a nahoty, hurá). (04.09.2014)