Schmitke

Není to komedie, byť se s mrazením v týle a třetím okem pomrkávajícím do jiné dimenze budete i hojně usmívat. Není to mysteriózní a není to drama, jako by si film důrazem na civilnost, všednost a zapadlost prostředí té mírně magické zápletky z podobných žánrů dělal legraci, přitom nijak nezlehčuje důležitost toho, čím si hlavní hrdina prochází. Na několika rovinách (ironizací art-eko, art-natur, spirit-art a podobných vzdělávacích filmových balíčků, reálně magickou kamerou, zachycováním člověka v jeho malosti a zároveň i v přirozeném a všudypřítomném přesahu, kdykoli se někdo začne soustředit a vnímat fluidum svého okolí, jeho prodyšnost, plnou tajemných bran, ad.) to silně rezonuje s posledními mistrovskými filmy Kelly Reichardt, ale je to naprosto samostatné, originální a vzácně sepjaté dílo, u něhož navíc nesehrála žádnou roli výše rozpočtu. *** Výborně navozená atmosféra, obrazem, vývojem situací, který promyšleně balancuje mezi lehkým a tíživým, i celou nesmírně originálně propracovanou zvukovou stránkou (a nemám na mysli jen specielní, uměle vytvořené ozvučení větrné elektrárny a dalších ventilátorů, ale i původní zkomponovanou a orchestrem nahranou filmovou hudbu, a celkovou vrstevnatou kompozici soundtracku, která je ústrojnou součástí děje, zvuky jsou tu oživlé a nesou sdělení), není samoúčelná, film má vtahující dějovou linku, po níž vás povláčí zasmyčkovanou bludištní realitou stavů lucidního snění a halucinující unavené či zabloudilé, avšak hledající mysli, v takových zákrutách realistického, všedního rámce příběhu a u tak zdánlivě obyčejné postavy, kde bychom se toho nadáli nejméně. Závěr je pak příjemně ironickým vyústěním příběhu o duševní cestě k uvolnění: nikoli inženýrova dcera, která se vláčí po indických klášterech a učebnicově nasává energii z kamenů, ale on sám v medvědí ušance nakonec nachází (nebo prostě přijímá) svobodu - ať už k tomu došel v hloubi lesů, či v hloubi sebe sama, ať už bdící, nebo snící. Tak či tak tu cestu vykonal sám, vlastním pohnutím mysli, tak či onak sám sebe vnitřně osvobodil. A kdo ví, možná to začalo tím dceřiným onyxem v dlaních. A nebo mediální zprávou o Medvědím muži - zajímavá představa, podpořená zasmyčkovaností postavy v časoprostorových bludištích příběhu, je, že tím Medvědím mužem byl nakonec Schmitke sám. Že to celé začalo voláním divočiny vlastního podvědomí. V tomhle jednoduchém čtení příběhu jako cesty člověka k duševnímu uvolnění, kdy se mysl podvědomě obklopuje symboly, signály a vidinami, které se zhmotňují v nápovědách, aby kruhem pochopila, co v sobě dávno ví (aby se Schmitke hledající potkal se Schmitkem uvolněným), lze vidět svěží, originální paralelu s hlavní linií všech Lynchových děl. *** Bonus: Doporučuji počkat si po konci titulků na vtipnou tečku za příběhem - zprávu v hlasové schránce jednoho z mobilů. Není to nezbytně důležité, ale leckomu to jasněji dourčí mezeru ponechanou v hlavním vyprávění, zdánlivé nedořečení. (24.03.2015)

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75% (29.01.2016)

Pro mě nejnadějnější mladej českej režisér za posledních x-let a jak řekl Kamil Fila - jedinej náš film, kterej vypadá světově. Svérázná kombinace Kaurismakiho, Twin Peaks a Divokých včel, u které jsme se asi třetinu stopáže nahlas smáli (jako jediní). Zenoví šusťákoví mistři sdílející společné tajemství života (geolog!), příběh o nalezení sebe sama, rezavá vrtule vydávající zvuky jako jelen v říji atd. Při odchodu z kina jedna holka prohlásila "já jsem to absolutně nepochopila", takže si asi nevšimla vodítka v jednom z posledních záběru - makovotvarohového koláčku ve tvaru jinjang, do kterého si Schmitke spokojeně kousl. Perličky z titulků - "Barbora Kačena", a jedna z postav tam byla jako "ahoj man" (týpek v hospodě, který řekl vždy akorát ahoj). Jinak doporučuju zůstat až do úplného konce titulků, protože tam se objeví ještě jeden vtípek se vzkazem na záznamníku. Byli jsme poprvé na dopolední projekci v Aeru a asi to oblíbím. Akorát chudáci důchodci z tohoto filmu museli být trochu dezorientovaní, jeden si hned po skončení koupil pivo, sedl si do rohu a zamyšleně koukal do prázdna :-) (29.01.2019)

Tohle bylo dobrý..! Moc dobrý! Na to, že to nebylo v podstatě o ničem, tak to bylo sakra dobrý! Nevím, jak ostatní, ale mě dokázali držet v napětí od první do poslední minuty. A myslím si, že přesně tak to PAN režisér zamýšlel a kupříkladu se mnou mu to klaplo na 100%. Totálně se rozplývám nad kamerou, pokud bych měl někoho naopak kárat, byl by to Žáček. Té své postavě starosty nedal vůbec nic. Jedna hvězda nad rámec zamýšleného hodnocení pro mladé perspektivní tvůrce v čele s rejžou. Těším se na jejich/vaše další věci! (18.03.2016)

Dobře zahraný a zručně řemeslně zvládnutý výlet do krušnohorského zapadákova, lehce říznutý Kafkou, Lynchem a Kaurismäkim, jemuž bohužel k dokonalosti chybí propracovanější závěr - otevřený konec nemusí být naškodu a netřeba vše polopaticky vysvětlovat, ale nějakou výraznější pointu by si tento příběh přece jen zasloužil. (04.09.2018)