Muž a žena

Claudeovi,t.j režisérovi,scenáristovi a najmä kameramanovi tohoto nezvyčajného počinu,mi je sympatické a na počudovanie ako sa zhostil snímku o vzťahu muža a ženy vo vizuálnej forme,čo sa týka spomínanej kamery,ale aj strihu,hudby a samozrejme dôjde na flashbacky,ktoré sprostredkúvajú príbeh takým spôsobom oku lahodným alebo áno,Anouk a Jean-Louis spája niečo z ich minulosti,čo sa prejaví v súčastnosti,čo brzdiť ich bude,že do budúcnosti sa spoliehať na spoločný vzťah jednej ženy motajúcej sa vo filme,t.j pracuje ako filmová skriptka,táto žena mala jeden vzťah,ktorý sa náhle prerušil,spoznáva jedného chlapíka milujúci rýchlosť áut ako automobilový pretekár,títo dvaja zamilovaní ľudia prežívajú intenzívny krátky vzťah spolu s načrtnutými pocitmi z minulosti prelínané v prítomnosti,že niekedy som nevedel,kde sa nachádza dej... Jean-Louis Trintignant ako Jean-Louis Duroc,čiže mená sú takmer isté,okrem priezviska,je spoľahlivý herec,ktorý tento snímok prežíva naplno,dobrý výkon,tohoto herca som spoznal až v oceňovanej Láske Michaela Hanekeho a Anouk Aimée ako Anne Gauthier taktiež zaujímavá herečka už len na pohľad,keď sa na ňu dívam,ktorá má komplikovanejší pocit bezcielnosti... Aby som nezabudol,rejža čerpal z Godardovho-Na konci s dychom alebo Resnaisov počin Vlani v Marienbadu.To mi hneď prišlo na um. (14.05.2014)

Nejsem funda Leloucha ako rezisera, ale podaril sa vynimocne kvalitny film. Nema ustrednu dejovu liniu, takze rozhodne nemozno cakát strhujuci dej, tempo a akcne sceny. Skor nieco pre artove hnedopichy ako som ja. Trintignant sa zhostil ulohy na urovni, zaujimave boli jeho myslienkove pochody za volantom, ale Anouk Aimee bola taktiez vyborna.- Navyse obaja vedia hrat, takze som si film uzival. Doteraz neviem, co myslel uzivatel LiVentura, ked napisal "Lelouche lze pouze hltat plnymi dousky" - vyznelo to dost uchylne. Lebo Leloucha hltat nemienim, ne, ne. Ale filmy hltat, to jo a hlavne rozsirovat si vseobecny rozhlad, to mam rad. Jo a dufam, ze sa na to nebude pozerat Verbal a rovnako ako taky Jaklee so Segrestorom - reziser sa odmieta tuna vyzivat v zabijani a vrazdeni, ako tomu bolo v tej cerstvej teplej velkej sracke Takovi normalni zabijaci. To je tiez obrovske plus. 89 % (04.07.2017)

Jen málo dialogů, zato plno nádherných záběrů v barvě i v černobílém. Spolu s hudbou působí spíše na city než na mozek, jinak řečeno, tenhle příběh se musí spíš prožívat než aby se o něm přemýšlelo. Ke konci (setkání na nádraží) dodám, že já ho chápu pro ústřední dvojici jako naději na dobrý konec. Někdy je potřeba se nevzdat. (01.08.2015)

Intelektuální romance. Zajímavý audiovizuální experiment s atraktivním hereckým duem. Na Anouk bylo, především v černobílé části, cosi šíleně přitažlivého. Báječná hudba. A nesnesitelně nudné pasáže ze závodní dráhy. Lelouchovo zpracování mě ovšem vůbec nenadchlo, tolik naprosto nadbytečných a zdlouhavých záběrů (minutové záběry na pláž, lidi na ní, poskakujícího psa) už sem dlouho neviděl. A přitom si určitě Anne s Jean-Louisem měli tolik co říct. Prostě intelektuálové žasnou, běžný divák si řekne, jo, je to zajímavé, ale strašlivě oddosobněné. Emoce téměř na nule. Slabší čtyři a to zaokrouhluji kvůli hudbě. Ovšem určitě kouknu minimálně ještě jednou. (16.07.2014)

Pastva pro oči a útok na mozkové buňky. Rozplýval jsem se nad mlhou a pěnícím mořem a pěnil nad banalitou příběhu, jenž by se dal shrnout do pěti holých vět. Z krásy některých záběrů - rozostřených, zpomalených, melancholickou hudbou doprovázených - člověka až mrazí, ale ta sentimentální love story je vposledku tak magazínově bídná, že se mi na patro dere slovo kýč. (19.06.2009)