Mallory

Třeštíková má buď velký štěstí anebo šestej smysl na to, že si vždycky pro svuj časosběrnej dokument vybere osobu, jejíž život se během časosběru ubírá neobyčejnym směrem. Mallory je tentokrát vlastně pozitivní postava. Dost jsem obdivoval, že i přes feťácký období, život (téměř) na ulici nebo neustálý řešení různejch problémů neztrácela naději na lepší život, pracovala (popř. aktivně hledala práci) a nakonec studovala za pomocí stipendia VŠ. Tragikomický bylo běhání po úřadech, kdy se v podstatě člověk dověděl, že pokud neni neplatič, nezaměstnanej apod., nemá na nic nárok. Hodně zajímavá osoba, která nemá v hlavě vzduchoprázdno, je dobrosrdečná (na což několikrát doplatila hlavně ze strany svejch partnerů) a nevzdává se. Napjatě jsem čekal, jak její cesta v závěru časosběru skončí a fakt jsem jí přál happy end, na kterej aspoň z části došlo. (20.03.2019)

Nemám s čím by som porovnával, od Heleny Třeštíkové to je totiž môj prvý dokument (aj keď Reného & Katku si pozriem). Možno je Mallory iba opakovanie už režisérkou osvedčenej metódy natáčania "ľudského nešťastia", ale ja som tento dokument vydržal bez prestávky a premáhania pozerať celých 101 minút, a to minút, z ktorých som hltal (no, možno nie hltal, ale sledoval som to naozaj pozorne a s veľkým záujmom) každé slovo a obraz. A videl som to na HBO (tentotýždeň ho máme zadarmo:), a na HBO by predsa len tak nejaký zlý film nepustili :D Proste sa ma to dotklo, a odporúčam vidieť! (18.05.2016)

Další z řady časosběrných dokumentů rutinérky Heleny Třeštíkové, tentokráte jako bonus s ušpiněným happy endem, funguje přesně tak jak má podobný formát fungovat. Vývojem prochází hlavní představitelka stejně tak jako náš pohled na ni. U mne například od nezájmu, přes pohrdání, soucítění, opět pohrdání, opět soucítění až k závěrečnému smíření. A takto má být, emoce, vcítění, tvoření si názoru. Možná bych se osobně více zaměřil na syna, rodiče nebo osobnosti střídajících se partnerů, aby nešlo o úplnou one-woman show, ale to je nakonec věc paní režisérky. PS: Měli jste pravdu pánové Šípe s Uhlířem. Jirka Bartoška je fakt "řízek". (26.01.2018)

Časosběrné dokumenty mne vždycky položí. Je zajímavé, jakou důvěru si musela paní Třeštíková u svých filmových hrdinů získat, když ji pustili tak blízko a navíc - podle mého názoru - dokázali kameru téměř nevnímat. Dostat se na dno společnosti je vcelku snadné, zvláště pak, pomůžou-li ti tam drogy či alkohol. Horší je získat sílu se ode dna odpíchnout. Mallory bojuje, ale má v sobě cosi, co ji nedovoluje být šťastnou. Je mi vždycky líto, že se pohybujeme jen v současnosti bez pátrání o příčinách. Zajímalo by mne velmi, co tomu sešupu předcházelo, kde má naše hrdinka rodiče atd atd.... (04.05.2016)

Mallory pro mě nebyl dokument, který by se mi líbil od první minuty. Naopak...na začátku jsem se díval na třicetiletou ženu, která mlela o velké životní změně. Nebyla mi sympatická. Narkomanka, která nejspíš stejně jako Katka nenajde sílu změnit svůj život. Posun v čase o sedm let mě už ani nevyděsil. Mallory přebývá v odstaveném autě, nemá na ubytovnu... ale prvním překvapením je, že pracuje jako číšnice. Poslouchám ji a postupně si uvědomuju, že se jedná o inteligentní ženu, která má neuvěřitelnou vnitřní sílu a specifický humor. A která bohužel na začátku svého života udělala tu velkou chybu, že propadla heroinu. Od tohoto okamžiku ji začínám fandit. Sleduju všechny její životní ztráty, které jsou málokdy kompenzovány něčím pozitivním. Několikrát se dokonce zasměju, ale v případech jejího boje na úřadech to snad ani k smíchu není. Úřední šiml se řechtá a Mallory je pořád bezdomovkyně. Nakonec se na ní usmívá štěstí (které tedy není v podobě vánoční loterie o byty), nachází práci, podnájem. A dokonce začíná studovat... Helena Třeštíková dokumentuje cestu ze dna a nezbývá než doufat, že ta bude pokračovat dál... (30.07.2015)