Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa

"Kde jsou příčiny úspěchu, všech těch neúspěchů?" I když se dokumentární tvorbě většinou vyhýbám, tentokrát jsem udělal vyjímku a protože se mi do lesa s hanákem pořád nechce, vydal jsem se za ním i jeho kolegy do kina, kde na sebe prozradili všechno, co jste kdy chtěli vědět o Sklepu (ale báli jste se zeptat). Mně osobně tedy prozradili opravdu hodně nového, aby mi tím pomohli doplnit si znalosti, které jsem již měl a to hlavně prostřednictvím unikátních záběrů ze studentských filmů nebo z televizních záznamů, v nichž lze snadno rozpoznat původ scén k filmu "Kouř", či zaslechnout původní text písně "Strom kýve pahýly". Přesto se však nedokážu ubránit pocitu rozpačitosti z výběru použitých filmových ukázek, kdy je na jedné straně Vorlova "Pražská pětka" nebo Chytilové "Kopytem sem, kopytem tam" a na straně druhé, úplná absence snímků od Milana Šteindlera či Ondřeje Trojana. Mých pět hvězd tak tedy tentokrát nevyjadřuje stoprocentí spokojenost, ale jen 90,99% (07.05.2016)

Po druhém zhlédnutí musím jít do plnejch...obdiv, úsměvná závist, ale hlavně absolutní respekt ke zcela originálnímu tvůrčímu vyjádření, jehož hnacím motorem byla šeď komunistického režimu, fungující už jen z nouzových zdrojů...kouzlo nechtěného na místech nejvyšších, od Stalina přes Gottwald je zde odpor, který svými soldáty nezdoláte, lidé v dobách vzniku Sklepa mohli býti svědky vytvoření fascinující, zcela svobodné tvůrčí anarchie, jež možná nemohla vzniknout nikde jinde než v Československu na začátku osmdesátých let. S plným úsměvem a pokorně pokyvující hlavou, jež značí souhlas s dramatickým podobenstvím a pohledem na dobu, ve které herci žili a za níž se někde nachází celá ta sranda, řadím Sklepáky mezi TOP tuzemského humoru, ano, hned vedle Wericha s Voskovcem, Hrabala, Suchého Semaforu, přes Šimka s Grossmannem či tvůrce Nové vlny až po Svěráka se Smoljakem. Dokument natočený průměrným způsobem, ale...je to Sklep a jeho historie, trochu mi zde chyběla Načeva...nicméně na nějakém opulentním večírku se všemi členy bych si přál být, to jo...závidím, šel bych do toho s Vámi všemi bez váhání., narodit se o dost dřív někde poblíž...každopádně díky moc! (17.07.2021)

Dokument o fenoménu divadla Sklep je spíš takovou oslavou 45 let fungování divadla. Kostlivce ze skříní se nikomu vytahovat nechce, snad jen Václav Marhoul se zmíní o třech krizích v historii souboru. Přesto je tu spousta ukázek ze sklepáckých scének, černobílé archiválie z jejich začátků či nahlédnutí do zákulisí zřejmě loňské vánoční besídky a další materiály, u kterých je zřejmě nemožné se nudit (70%). (17.05.2016)

Tvůrčí determinující chaos. 1) Fenomén divadla Sklep je fenomén češství...přinejmenším jeho bláznivé části. Na rozdíl od intelektuálních a kultivovaných cimrmanů je Sklep nevázaný a neučesaný (nejednou, pravda, také trapný). 2) Dokument je příjemný, nijak zvláštní. Nejhezčí jsou videa z počátků a přece jen určitý nadhled nad minulostí. Mohlo to dopadnout lépe, mohlo to dopadnout hůře. (09.06.2017)

Formálně velmi standardní dokumentární portrét velmi nestandardního divadelního souboru. Přes rutinní kombinování mluvících hlav s archivními záběry jde nicméně o celkem sevřený a přehledný útvar, žel oproti sklepáckým vystoupením jen výjimečně ozvláštněný rozbitím nebo převrácením systému. Paralelně s horizontálním rozkrýváním historie divadla v běhu času jsou na vertikální osu navěšovány miniportréty osob, které Sklepem prošly, případně v něm posunují hranice uměleckého vyjádření dodnes. Odmítání toho, že by jim šlo o posunování hranic nebo programové vymezování se vůči něčemu/někomu, je paradoxně jedním z leitmotivů ve výrocích jednotlivých aktérů. Jak ale správně upozorňuje např. teatrolog Jan Dvořák, právě tento absolutní nezájem o režim a neochota vést s ním dialog, činila ze Sklepa politické uskupení, čehož si zřejmě byla dobře vědoma Věra Chytilová, která sklepácké poetiky využila v artikulaci vlastních témat. Druhou směrodatnou linií tvoří pátrání po tom, kdo je to vlastně sklepák. „Otec zakladatel“ David Vávra neměl problém přibrat do skupiny řád ctícího a vyžadujícího Václava Marhoula (dováděného k šílenství nedochvilností ostatních), který jako jediný připomíná několik krizových období, „regulérního blázna“ Tomáše Vorla ani budoucího filmového režiséra a producenta Ondřeje Trojana, který dokázal propojování intelektuální a lidové komiky „vyjemnit až do zákrut perverze.“ Zejména zásluhou rozmanitosti zastoupených individualit, které vždy nějak dokázaly najít společnou řeč a chaos proměnit v cosi systematického, je Tajemství přes svou filmařskou strnulost poměrně svižným dokumentem, který můžou milovníci humoru trapného, cynického a sebeshazujícího sledovat i jako komedii. 65% (10.06.2016)