Podnikavá Joy

Vytře s ním hravě celou kuchyň, při ždímání na něj nemusí sahat, bavlněnou hlavici pak jednoduše šoupne do pračky, která se postará o zbytek. Proč o tom točit celovečerní film? Každý rok se musí v oscarovém (Zlaté glóby, ceny BAFTA) osudí objevit alespoň jeden film, jehož zařazení je přinejmenším nepochopitelné. I v nejrůznějších filmových databázích se pak po prvotním nadšení nejvěrnějších stáhne do průměrných čísel (viz. Špinavý trik). Joy dopadne stejně. Nechtěla strávit svůj život sledováním televize a skrýváním se před světem jako její matka. Její příběh určitě zajímavé úlomky má, ale filmové zpracování není ani pohodové, ani suverénní, nestrhne ani herecky (třeba jako v případě Terapie láskou). Emočně je to (u Davida O. Russella znovu) velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně nijaké. Vedlejší postavy jsou až nemístně přestřelené, vztahy mezi nimi nejsou komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Pro Jennifer Lawrence měl být tenhle životopis v Russellově podání další slibnou šancí. Sic sází na lehkou vyprávěcí notu, ke mně se té lehkosti ale moc nedostalo. Vesměs zklamání. Ač jsem to čekal. Lawrence tradičně fajn. (30.12.2015)

Nahoře v obsahu se píše, že je to hodně divoký příběh jedné ženy, která si cestu ke slávě musela tvrdě vydobýt. V reálu asi opravdu ano, sama sebe si rozhodně nedovedu představit, že bych vystupovala v televizi a zařizovala spoustu jiných záležitostí, které souvisely s tím "nešťastným mopem" a to nakonec zcela nekompromisně. A už vůbec ne, že by mě bavilo vymýšlet další a další patenty. Ovšem tady, v teple domova mě to nechalo celkem v klidu a v konstatování, že kdyby nebylo Jennifer, potažmo Bradleye a Roberta, kteří to celé drželi nad vodou, tak tenhle životopisný příběh naprosto zapadne. Škoda, ale za mě průměr. (29.12.2015)

Kdyby už dávno neměl celou Akademii nasoukanou ve svý zadnici, myslel bych si, že je David O. Russell regulérní začátečník, co se učí, ne zrovna zdařile experimentuje a stále marně hledá vlastní rukopis. Jenže on ji tam má, a nejspíš bude mít i nadále, protože Joy opět zejména zpočátku nabízí koncentrovanou hysterii (postava se tam dokáže rozčílit i nad životem cikády), nekontrolovanej chaos, minimální dávku humoru a nepatřičný absurdno (/surreálno), což akademikům bůhvíproč imponuje, respektive imponovalo už v minulosti. Časem se to teda zaplaťpánbů jakž takž srovnalo a zhruba uprostřed se Russell za vydatný pomoci perfektní Lawrence nadechuje ke svý nejsilnější pasáži vůbec, nakonec to ale jako životopisnej celek pořád příliš nezapůsobí. Tak jako tak - for what it's worth - za posun vpřed jednoho slabýho režiséra Hollywoodu se tenhle kousek považovat dozajista dá. (28.12.2015)

Příběh o ženě, která v životě nic nedokázala, ale pak dostala nápad na fantastický mop, je určitě zajímavý, Joy musela překonat hodně překážek, aby se její výrobek stal úspěšným a udržela si ho. Natočeno je to ovšem takovým stylem, že chvílema je to opravdu napínavé, ale chvílemi zase nudné. Každopádně dalo se na to dívat. (28.08.2017)

Ďalší priemerný snímok, ktorý siahol na oscarové nominácie. Prvá polhodina je ukrutne nudná až zvažujete odchod z kina, či vypnutie TV (podľa komentárov si to tu všimol každý). Následne sa to dostane aspoň do priemeru, ale celú čas som rozmýšľal, to vážne už točíme filmy o vynálezcoch mopu? Nič na tom výnimočné nebolo okrem toho, že z tej dementnej rodiny okolo hlavnej hrdinky vám bude často naskakovať žila na krku, je až neuveriteľné koľko hlupákov okolo vás môže váš život totálne posrať. Takže v tom by som videl aspoň úspech dramatickej línie. Moja obľúbená Jennifer Lawrence sa už začína čoraz viac podobať na Renée Zelweger, v čom vidím veľké nebezpečenstvo. A nominácia pre ňu za toto na Oscara? To je snáď výsmech, nie? (08.02.2016)