Svět podle Lelanda

Myšlenkově určitě hodnotný film, z hlediska hodnocení ovšem velmi obtížný. Kdybych měl vzít v úvahu „pouhou“ emocionální hodnotu, tak i díky pár větám za začátku, které Leland začíná tím, že „ví, co po něm chtějí“ (naprosto fascinující monolog), by to bylo s přihlédnutím k celkovému emočnímu fondu za plný počet. Problém nastává v momentě, kdy si položím onu známou otázku: „a co tím chtěl básník vlastně říci…“ Samozřejmě, že je film skvěle obsazený a že zapojení vedlejších postav není nezajímavé, ale pořád mi v tom konečném dojmu schází něco exaktnějšího nebo něco ještě více emocionálnějšího (jako u filmů, které nemusí vše vysvětlovat, ale jejich emoční hodnota je tak obrovská, že odpovědi člověk opravdu nepotřebuje)… A dobře – tady je sice na konci naznačeno „proč“, ale to nic nezmění na tom, že jsem se při závěrečných titulcích cítil lehce ošizen. Samozřejmě beru v potaz, že ta závěrečná nejednoznačnost a neobjasněnost souvisí s charakterem hlavní postavy – proto i dávám takhle vysoké hodnocení. Rozhodně je to film, který měl ambice na to být pětihvězdičkový. Nakonec ony ambice naplňuje ale asi tak ze 60%. (28.09.2012)

Leland je můj kluk, moje imaginární druhé já, můj pokřivenej obraz. Jeho život byl vyhrocenej jako špičky nožů, ale málokdy si to uvědomil. Pak se v jeho životě něco zlomilo, začal si uvědomovat tíhu života a rozum mu odešel až na kraj světa. Začal vnímat jinak. Leland není film pro každého, je v něm otázek na vícero takových počinů. Ale má Ryana Goslinga, jehož herecké umění překračuje lidský možnosti a z jehož postav se stává něco víc než jen "lidi na papíře". Obdivuju ho, protože je na svůj věk až k zbláznění vyzrálej. V poslední den roku jsem chtěl něco mimořádnýho- byť Leland nefiguruje v horních dvaceti, má pro mě větší význam, než kdejaký film od fochu. Je to těžký, ale ten film má ohromný potenciál ve vaší hlavě zrát. 90% (31.12.2009)

Ryan Gosling je zde naprostý "mlíčňák". Na hlavě má nesnesitelný sestřih, který jej činil neuvěřitelně šeredným. Cenu za moje největší antipatie by ovšem nezískal. Na plné čáře by ho převálcoval Don Cheadle, který mi byl vůbec tím nejvíce nesympatickým černochem, kterého jsem kdy viděl, a to mám černoušky rád. (S jedním jsem měl dokonce trojku.) U černouška můj odpor k postavám neskončil. Dá se říct, že mi bylo příjemné sledovat pouze Kevina Spaceyho, kterého mám rád. V jeho případě jsem ovšem úplně nepochopil význam jeho role a důvod účasti. Kdyby se jeho postava snímku neúčastnila, tak to divák prakticky ani nepostřehne. Opravdu dost dobře nechápu, proč zde zaujímá hned třetí místo. Hlavní zápletka snímku - odstranění retoše (chlapce disponujícího omezenými rozumovými schopnostmi) byla prokouknutelná od okamžiku, kdy jste se malinko seznámili se smýšlením hlavního hrdiny, tudíž jsem se díky své bystré mysli a geniálnímu úsudku, opět připravil o nějaké to překvápko. Mimochodem, moment kdy se hlavní hrdina rozhovořil o svém pohledu na svět, byl zároveň jediným momentem, který za něco stál. Naopak výtku bych si dovolil mít k milionu flashbacků. Dokonce i bystrému divákovi bude chvíli trvat, než si uvědomí, do jakého časového období je daná scéna zasazena. Bohužel opět svoje hodnocení nepoženu nikterak vysoko. Snímek mě absolutně nedokázal oslovit, pobavit, ba dokonce ani nijak zaujmout. Necítím se ani nijak filosoficky obohacen. Nesdílím převládající nadšení a nemám pocit, že by snímek hlásal cokoli převratného, zásadně hodnotné, ba dokonce ani nijak výrazně zajímavého. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka Asia_Power. (05.11.2016)

U podobných filmů prostě vždycky mívám pocit, že je ostatní špatně pochopili, a nutkání regovat na všechny komentáře a "uvádět věci na pravou míru". Tohle nutkání ztěžka přemáhám, to je možná příčina poněkud zmateného komentáře. Film, který neklade otázky, nýbrž nabízí prostředí pro to, abychom si je kladli sami. A už vůbec na otázky neodpovídá (určitě neobhajuje Lelandovo jednání), pouze nás nutí uvědomit si zájem o ně. Stejně jako v Donniem Darkovi se zvláštní, tajemný a charismatický hrdina chová pro okolí nepochopitelně, avšak v zájmu jistého "vyššího principu". V Donniem je tento princip přenesen do jakési jiné dimenze, do fantaskní roviny, kdežto v tomhle filmu není nijak ukotven, ohraničen, definován. V tom pro mě spočívá hlavní (a jedna z mála) chyba na kráse. To, co mi v Donniem připadalo neukončené schválně, mi tady přišlo nedotažené (vedlejší dějové linie, charaktery, pohnutky, souvislosti). Na vlasatého Ryana Goslinga se dívá vskutku příjemně a i když je celý film vlastně o něm (o jeho postavě), paradoxně mu nebyl věnovám dostatečný prostor. Jena Malone ZASE jako dívka, která se líbí "těm divnejm" (Donnie Darko, Dům života). (26.02.2012)

I přes vynikající výkon Goslinga a účast mého oblíbeného Spaceyho, bylo pro mne uchopení tématu zavraždění retardovaného chlapce chlapcem taktéž trošku zvláštním, poněkud nedostačující. Nevadily mě skoky v ději, vadila mi plošnost ostatních postav a to, jak jsou prakticky všichni v klidu a já naslouchám jen vyprávěným pocitům. Sice někdy zajímavým, ale velmi subjektivním. Bohužel. (02.07.2014)