Green Room

Saulnierovi se podařila jak první polovina, ve které letmo seznamuje s postavami a uvádí hlavní hrdiny do problémů, tak ta druhá, ve které se to začne řezat. Je sice pravda, že gore mohlo být víc, ale zase to, co tu bylo, mělo slušnou úroveň. Akce, byť i ta mohla být pestřejší, měla říz a samozřejmě se k dobru počítá i hodně dobrá muzika. A chybu nemělo ani obsazení. Yelchin ukázal, jaká je ho škoda, ale pro mě byla nejvíc Imogen Poots v roli ukázkové rennie. To všechno dohromady dalo hravě zapomenout na občasné debilní chování postav. Jen jedna věc mi nejde na rozum a totiž jak může přijet punková kapela do náckovského klubu, spustit tam vypalovačku od Dead Kennedys Nazi Punks Fuck Off, odejít po svých a ještě dostat od nácků zaplaceno. Ale tak jiný kraj, jiný mrav. Hodně slušné. 75% (02.07.2016)

Punk’s Not Dead? Někteří ze zdejších pankáčů by s tímhle tvrzením dozajista nesouhlasili, protože se konce filmu jednoduše nedožijou. A ani někteří z herců na tom s tím žitím poslední dobou nejsou zrovna dvakrát slavně. Parádní minimalistická jednohubka, které chvilku trvá, než se rozjede (ale do té doby nám jako podkres pouští říznou punkovou a metalovou hudbu, takže není problém expozici přečkat), ale jakmile se tak stane, tak nepustí nohu z plynu až do konce. Jistě, jak už to tak u podobných filmů bývá, chování postav je místy poněkud podivné a jejich dovednosti pak rovnou za vlasy přitažené, ale jako celek to zafungovalo a na ploše slabých devadesáti minut mě Green Room neměl šanci nudit. 75% (28.06.2016)

From Dusk Till Dawn, akorát s tím rozdílem, že upíry vystřídali skinheadi.. Saulnier nabízí všem, „who gives a shit“, přímočarou žánrovku v křiváku Dead Kennedys a jejich přeškrtnuté svastiky, přičemž oproti podobným eliminačním partům dodává přidanou hodnotu v podobě hmotných postav, nevyzpytatelnosti a reálného pocitu ohrožení. Kazy na logice lze přisoudit aktivování módu paniky, ale stejně před drajvem, špinavostí, šibeničním humorem a explicitním násilím ustupují do rozlitým pivem zapáchajícího šera. Některé možná překvapí, že profesor Xavier, krom toho, že vesele chodí, je i pěkná neonacistická svině, mě však zaujal strachem i odhodláním naplněný výkon Stewartova kolegy ze Star Treku. Docela by mě zajímalo, jakou kapelu by si vzal A.Yelchin na ten opuštěný ostrov. Zrovna teď ale není vhodná doba se ho ptát.. (13.07.2016)

Nazi Punks Fuck Off! není jen světoznámá hitovka od Dead Kennedys, která zde zazní, ale v zásadě i gró celého Green Room. A to nejenom tematicky, ale i formou. Při poslouchání toho songu si nejeden vybaví vřískající punkové zvíře, prskající a škrábající kolem sebe v potemnělé místnosti smrdící potem, pivem a tabákem. Struny úpí pod neustávajícím přívalem úderů a bicí se s každým úderem čitelně vzdalují od své původní podoby. Green Room se snaží přenést na diváka ten samý feel, ovšem zejména vizuálem. Ten není překvapivě punkově agresivní a stylizovaný. Naopak naprosto výborně vyvolává atmosféru vlhkého příšeří podvečera a nadrána, čímž dějiště filmu umisťuje tak nějak "kamkoliv" a zážitek z dění tím umocňuje. Výsledná proměna v home invasion subžánr před půlkou filmu některé možná trochu zklame, protože se film vrátí ke svému žánru z něčeho, co se doposud vyvíjelo poměrně atypicky, nicméně tím se vyvalí na povrch asi nejpřekvapivější aspekt filmu a to je parádní scénář. Nikoli v tom, že by nějak unikátně pomotával zápletku a vytvářel neočekávané pointy, ale v tom jak dobře se dají napsat postavy a situace. Jednotlivé scény v sobě skrývají nejedno překvapení, ať už z hlediska odpočtu mrtvol, tak chování vedlejších postav. Charakter nebezpečí je zde až nepříjemně reálný, jakkoli působí místy démonicky (první setkání s červeno-tkaničkáři), což se zúročuje ve scénách jednotlivých smrtí či třeba ve zvráceně dojemném finále se psem. Ačkoli teda film láká na odvazový trash, kde punkáči se kosej s náckama, ve skutečnosti tady zabíjejí lidi jiné lidi a tvůrci se nesnaží naši empatii vyvolávat, jak je obvyklé u home invasion, tím, že aktéři jsou spořádaní hodní lidé, co mají práci a děti, ale tím, že jednotlivé scény zahrnou všemožnými detaily v prostředí či chování postav. Což nám pomáhá se do filmu plně přenést a představovat si sami sebe v dané situaci. Škoda, že několik scén je tak tmavých, že se v nich nedá rozpoznat, kdo co jak komu, jinak bych šel na pět. Pořád jsem ale z existence toho filmu strašně veselý. (03.07.2016)

Všichni hrajou vymaštěnej punk-rock, nikdo z nich by si ale nevzal na ostrov punk-rockovou kapelu! A tak nám - bohužel zesnulý - Anton Yelchin brnká na strunu nervů, aby si ve finále zvolil Creedence. Mezitím Jean-Luc Picard spřádá plány, jak celou skupinu rozsekat na kousky. Pouští na ně psy, seká do nich mačetama, nožem a ve výsledku taky brokovnicí a směrem k divákovi vypouští démonismus, zvrácenost a šílenství. Potěší i fakt, že postavy nejsou debilní, chovají se logicky a místy přímo vychcaně. Green Room - ač je to film strašně jednoduchej - s přehledem zabírá pozici nejlepšího a nejnapínavějšího brutál thrilleru roku. . (02.07.2016)