Tobě hrana zvonit nebude

,,Můžete soudit dav? Nepřemýšlí, nemá tvář!" Zvláštní, hodně kontroverzní zážitek (jako film samotný). Kdybych hodnotil "Hranu" čistě jako politický film (nímž bezpochyby je), tak by měl hodně blízko k šílenému odpadu – asi první půlhodina o komunistickém pohledu na Pražské jaro '68 včetně opravdu silných hlášek typu "bez Sovětského svazu nejsme nic" je někdy k uzoufání, jindy nechtěně k smíchu (i když film tím autenticky vykresluje jednu z problematik doby, ve které vznikl). Nicméně jako film ze soudního a právnického prostředí i navzdory kontextu doby oceňuju. Nejdřív mě zaujala pasáž, kdy redaktor zachycující na kameru davovou vraždu je obviňován z toho, že coby přímý svědek patřičně se nesnažil tragedii zabránit, ale místo toho jí natáčel (byť měla i tato zápletka nakonec politické rozuzlení)... připomíná mi to současnost, kdy u podobných incidentů často místo pokusů o zásah či zavolání na patřičné místo lidi vyberou mobil a začnou incident natáčet. Podruhé se mi postupně vcelku začla zamlouvat i zápletka s pevnou soudkyní dělající za každou cenu svou případ, navíc když je tento její cíl konfrontován se vztahem s jejím manželem. Do třetice mě naprosto vtáhla do dění druhá půlka filmu, kdy začal soudní proces. Otázka, jak řešit zločin davu, typický alibismus ze strany obžalovaných či špinavá protekce vinníků ze známostí jednoho ze soudců (Růžek) – to jsou aspekty, díky nimž možno najít v tomhle filmu nadčasovou hodnotu. Jestliže hodnotím film podle osobního přínosu, musím s klidným pocitem říci, že tenhle (byť kontroverzní a propagandistický) film mi určitě měl co přinést a čím upoutat. 55% (04.09.2018)

Mám zvláštní zálibu a ta se stále zvětšuje s množstvím již viděných propagandistických filmů ať už z ,,radostných'' let padesátých či z období tzv. ,,normalizace'', kdy normální nebylo nic a nenormální se lidem tlouklo do hlav. Filmů s touto tématikou (mnou neviděných) nacházím stále méně a při jejich sledování si připadám jako takový laborant specialista. Vím co mám za sajrajt v petriho misce (na obrazovce) a vím jak ten virus jeden čas zamořoval široké okolí a infikoval zdravé lidi. To se mi samozřejmě stát nemůže a tak s vědeckým zápalem sleduji tyto propagandistické výrobky a díky odstupu a znalosti dějin, posuzuji si míru jejich nebezpečnosti v tom jak nenápadně či naopak nápadně podsouvaly určité myšlenky a přesvědčení širokým masám v kinech. Jejich škodlivost, nebezpečnost, jejich schopnost infikovat... Musím uznat, že jsem za ta léta bádání měl před očima lecos od vysoce infenkčních a nebezpečných záležitostí po obyčejné naprosto neškodné a nablblé filmečky. Pokud bych tedy po nahlédnutí do pomyslného mikroskopu měl určit závažnost tohoto konkrétního ,,viru'', který jsem dokoukal, musím konstatovat, že se jedná o zcela neinfekční záležitost, tak jednoduchou, že to nemohlo obstát ani v roce 1975. Debilita komoušů musela být značná, když tohle někdo dovolil vysílat veřejně aniž by si uvědomil, že je to celé kontraproduktivní a zesměšňuje to nejen tvůrce ale i stranu samotnou. Možná se v tom nějaký soudruh našel, možná, že i jej přestali na jaře 1968 sousedé z domu (kromě domovnice) zdravit, to ale byli jistě vyjímky. Celý ten návrat do padesátých let, kdy se lehce uznávají přešlapy, ale opět je činí jen ti co filmu hrají záporáky je směšný. Šílené jsou i některé ,,normální'' scény jako např. ta když Mixa přijde s kyticí karafiátů a flaškou domů za manželkou soudružkou prokurátorkou se udobřit po minulé hádce aby se s ní hned bezdůvodně pohádal... Pekelné jsou retrospektivní vsuvky z nichž nejlepší je ta jak malý hošík klade kytičku na hrob rudoarmějce... Celý ten zápal soudružky prokurátorky dopátrat se pravdy i když si může uškodit jak profesně tak v osobním životě... Zkrátka a dobře hrůza. Původně jsem myslel, že za tu celkem zábavnou úvodní naháněčku manželky soudruha vlasatými vagabundy, kteří navíc u jakéhosi maďarského bigbeatu kývali auty v ulici :-) - dám alespoň jednu rudou hvězdu bez srpu a kladiva, ale po dokoukání a expertýze vzorku odstupuji s hnusem od mikroskopu, sundávám bílý plášť a dávám odpad, kam posléze odhazuji s gumovými rukavicemi i tento pitvaný vzorek ! ODPAD ! (10.04.2017)

Dokumentární hodnota je tady obrovská, leč z druhé strany barikády. Přesto může tento film dnes sloužit jako oko tehdejšího "velkého bratra", jako snímek ukazující postoje a názory naší slavné KSČ na srpnové události roku 1968 (zde zakamuflované do soudního případu týkajícího se ženy, která byla napadena "bandou" demonstrantů). Rozdíl mezi agitkami z padesátých let a propagandou let normalizačních je především ten, že v těch padesátkách to mohl brát ještě kde kdo smrtelně vážně a mohl opravdu věřit, že komunismus spasí svět. Naopak v době normalizace muselo být jasné i nejzapřísahlejšímu straníkovi, že idea komunismu je již dávno mrtvá, a že se pokouší pouze uměle oživit. Takovéto filmy pak nemohly být brány vážně, ale přesto vznikaly (viz Vítězný lid, Julek, Hroch a mnohé další...). Tento film má narozdíl od ostatních podobných alespoň nějaký spád, dokumentární hodnotu, zároveň je však odstrašujícím případem - a měli by si jej povinně pustit všichni voliči komunistů, ať vidí, jakou zlovůli podporují. Výkony herců jsou pak různorodé, od dobrých, přes průměrné až po katastrofální (nejvíce zaujme výkon skvělého Martina Růžka, půvabem pak oslní Hana Davidová). Jedinou hvězdičku dávám kvůli tomu, že existují ještě horší propagandistické filmy - bohužel. (13.10.2013)

Můj další ponor ke dnu filmového umění. Trapl, podivná figura, kterému normalizace přinesla šanci režírovat několik (hrozných) filmů natočil propagandu nejhrubšího zrna, zlou a pitomou (tak pitomou, že ve výsledku, předpokládám , kontraproduktivní). Těžko najit něco podobného, snad Za volantem nepřítel, která je až fyzicky nepříjemná. Na začátku filmu proběhne lynčování ženy funkcionáře, do toho dav kýve autem a rozhazuje ovoce (záběr na rozšlápnuté jablíčko), do toho cynický úšklebek chuligána: "To je taky demokracie, pane profesore". Odvážná prokurátorka se nenechá zastrašit výhružnými telefonáty a jde pravdě naproti. Herecké výkony jsou hrozné, dialogy příšerné, režie k smíchu. Petrovická ví, že "Bez Sovětů nejsme nic", v myšlenkách recituje Šrámka a deklamuje Hemingwaye, který se jistě při remiéře několkrát obrátil v hrobě : Proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. A co že dělá divadelně lynčovaná manželka funkcionáře, když je puštěna z nemocnice? Jde se svým synem položit kytku k památníku rudoarmějců. Chtěl sjem se podívat ještě na divadelní hru, ale myslím, že tahle traplovnina mi stačila. (13.07.2011)

Geniální srágora. Propagandistický majstrštyk natočený bez špetky talentu. Ale je dobře, že existují bizarní tvůrci a jejich bizarní výplody. Toho si byl vědom už Rudolf II., který vedle sbírky hodnotných uměleckých děl měl i speciální kabinet kuriozit. Právník a režisér-diletant Vojtěch Trapl je takový český Ed Wood, na rozdíl od něho ovšem netočil z lásky k filmu, ale z lásky ke straně. Interiéry jsou zařízené tak uboze, že i televizní Bakaláři jsou proti tomu výpravným velkofilmem. Ale díky tomu je portrét Julia Fučíka od Maxe Švabinského v kanceláři hlavní hrdinky na té prázdné papundeklové stěně nepřehlédnutelný. A ta soudružka prokurátorka je poetická duše: když se prochází městským parkem, v hlavě jí znějí verše. Exteriérové scény jsou vůbec výživné, např. ta, ve které se pomýlení vlasatí mládežníci („vypadají všichni stejně, jsou zarostlí jako opice,“ říká o nich postarší uvědomělá svědkyně) srocují za účelem zlynčování soudružky Balcarové, která se bude vracet z pietní návštěvy hrobů rudoarmějců, a za zvuků maďarského bigboše si krátí čas demolováním zaparkovaných aut. Scéna z továrny, kde přesvědčují soudruha Balcara, aby podepsal prohlášení „2000 slov“, je trochu slabší, ale taky ujde. Soudruha Balcara hraje herec Karel Vochoč. A pak je ve filmu ještě jiná postava, která se jmenuje Karel Vochoč, ale tu už nehraje herec Karel Vochoč, tu hraje nějaký jiný herec. A hlavní soudružka všechno neochvějně ustojí, v závěru i za pomoci sekretářky s geniální pamětí, a ještě stihne vlepit morální políček svému oportunistickému manželovi. - Co s tím? Pět hvězdiček i odpad zároveň, záleží na úhlu pohledu. A ten by v případě takových bizarností asi neměl být jen striktně esteticko-humanistický, ale zároveň i historicko-sociologický. A jako dokument doby je toto dílo nenahraditelné. Ještě že byl JUDr. Vojtěch Trapl tak dokonale talentuprostý, jinak by jeho film upadl v zapomnění a nestal se málem kultovním. - A obžalovaný Brebera byl usvědčen, zamyslel se, konečně prohlédl a řekl: „Pane předsedo, jak jsem jen moh bejt tak blbej?“ (14.08.2012)