The Day the Earth Caught Fire
Režie:
Val GuestKamera:
Harry WaxmanHudba:
Stanley BlackHrají:
Janet Munro, Leo McKern, Edward Judd, Michael Goodliffe, Reginald Beckwith, Renée Asherson, Austin Trevor, Edward Underdown, Michael Caine, Robin Hawdon (více)Obsahy(2)
USA a Sovětský svaz nevědomky na zkoušku odpálí jaderné zbraně ve stejnou dobu a vědci musí rychle zachránit Zemi před drtivou katastrofou. (Netflix)
Recenze (36)
Novinárske egá sú tu perfektne vyobrazené a i keď svet je pred veľkými zmenami, tak si stále zachovávajú odstup a i silnú dávku toho typického Britského humoru. Na rok 1961, keď v ovzduší bolo cítiť mrazivé Rusko-Americké napätie, tak v tej dobe musel tento film urobiť nemalý rozruch, ale nebol aktuálny len v tej dobe, ale samozrejme i v tejto, lebo klimatické zmeny sa týkajú každého z nás. Film je znepokojivý a niektoré sceny ako s umieraním dobytka sú vierohodné znázornené. Trikmi by som sa moc neoháňal , lebo podľa mna film disponuje lepšími trikmi ako mnohé podobne filmy i z tohto obdobia. Tu sa určite cení aj snaha a nie len narýchlo zbuchnút nejakú katastrofickú rýchlokysku, bez čo i len nejakej hodnoty. Tento jej ma aj na rozdavanie a i keď to občas zľahčuje cynizmom a nadneseným humorom, tak ma silný drive a núti diváka k zamysleniu, či i nás do budúcnosti čaká nejaký podobný osud. Celú tu pochmúrnu atmosféru umocňuje aj fakt, že postavy a ich charaktery sú vynikajúco prepracované a herci sa chopili svojich rolí majstrovsky. Naozaj verne a s úprimnosťou zahrali to, čoho sa svet obava už veľa rokov. Je to dramatické, pôsobivé a cele zabalene v takom cynicky ladenom obale. Vyobrazenie vyľudnených miest bolo mrazivé a titulky novín dvoch koncov ešte asi viac. Škoda len toho, že koniec nechal režisér na predstavivosti diváka a neukončil ho jedným či druhým titulkovým záverom, ale nechal ho otvorení a práve tu mi chýbal jasný koniec. Šiesty film s diskusie V.R.K. a zas som nadmieru spokojný, silné 4*. ()
Pohled z pozice investigativního novináře na poslední dny planety Země. 1) Silně ukecaný snímek produkuje něco duchaplností i vtipu, ale v té záplavě slovní vaty to není snadné zaznamenat._____ 2) Zaujala mě neschopnost (či snad neochota) novinářů pochopit, co se děje. Lidé, kteří mají blíže ke zdrojům informací, než běžný člověk, se chovají, jakoby obrovské klimatické změny, odehrávající se v rozsahu týdnů, byly jen nějaká dočasná povětrnostní anomálie. Až v době, kdy je i poslední hlavě před obrazovkou jasné, o co jde, se bystrozrací žurnalisté doberou jakéhosi poznání. World tips over - svět se naklání._____ 3) Pro dnešního diváka je pěkný autentický vhled do zlatých časů Fleet Street._____ 4) Konec s dvěma verzemi, jak že to všechno dopadlo, připravenými k tisku, mě fakt rozesmál. World Saved anebo World Doomed? Když o tom tak přemýšlím, otevřený konec byl logický a vlastně jediný možný._____ 5) Více než 29letý Edward Judd (Peter Stenning) mě zaujal fešný štíhlý 27letý Peter Blythe (copy boy, který zemře). Alespoň tipuji, že to byl on, v titulcích uveden není._____ 6) Nejvíce mě pobavil výrok ministerského předsedy v zásadním projevu k národu, v němž znamenitě mlží o tom, co se stalo a stane. Upozorňuje na to, že bezpochyby dojde k nějakým klimatickým změnám, ale to nás, Brity, přece nerozhází. Remembering that here in Britain at least the weather is something we´re used to go in with. . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . ()
Dlouho jsem neviděl tak strašlivě ukecanej film, měl jsem co dělat, abych vše stíhal pobrat, zejména Leo McKern (zásadní postava z The Omen) měl kadenci slov velmi blízkou kulometné palbě. Nutno podotknouti, že napětí se stupňuje a působivost snímku rozhodně nechybí, vyloženě jsem si vychutnával záběry speciálních efektů podobných německému expresionismu, úžasná atmosféra umocněná restaurovaným vizuálem. Ke konci děj graduje takovou silou, že mě párkrát projel mráz po celém těle. Dramatická struktura blížící se katastrofy je vyplněna i skvělým humorem, že se divím, jak tahle kombinace funguje jako celek. Civilní a realistickou tvář má tento snímek hlavně díky absenci hudební složky, pominu-li ambientní úvodní a závěrečnou sekvenci. Jako velké plus zde beru nádhernou Janet Munro, jejíž živočišná krása mě vyloženě fascinovala. ()
Víte, já pětkami docela šetřím, ale tady jsem v mírné depresi neváhala ani vteřinu. Vidět tento film během 70. let (základka), tak bych z něj byla úplně paf. Místo toho jsem byla ve škole krmena sovětskými válečnými filmy. No zkrátka je vidět, jak je tento Den....stále aktuální a nadčasový. Při sledování jsem byla napnutá, co se bude dít, herci hráli jako o život a ponurou atmosféru narušoval pouze suchý anglický humor, který miluju. Z mého pohledu bylo velmi příjemné sledovat zase jednou triky bez počítačových zásahů a moderní techniky. O to více si člověk mohl vychutnat tu černobílou postupně se rozvíjející depku....Hlavou mi probíhaly vzpomínky na náš skvělý Krakatit pana Čapka a režiséra Vávry a na nedávno viděné díly seriálu The Twilight Zone (1959). ()
Na katastrofický film to je opravdu hodně nadprůměrné a to nejen na svou dobu (byť tohle srovnání se současnými katastrofickými filmy je skoro až nemístné, vzhledem k tomu, že se z toho žánru dnes je totální brak) a ačkoli je to další z filmů, který stojí především ze strachu nejhoršího možného scénáře studené války (byť tady hlavně ze strachu z atomových bomb, ale ono to jde ruku v ruce), dost cením, že se to nezaobírá striktně jen tím a má to co nabídnout i v dnešní době. Při pohledu na filmografii Vala Guesta bych se obával něčeho vyloženě pitomého, ale ono se tak naštěstí nestalo. Naopak, tady Guest přesně věděl, kam to chce vést, jak to chce vést a kolik tam toho chce rozjet, aby toho nebylo nadbytek a dokázal to aspoň dostatečně zakončit. Zpočátku mě ještě vyděsilo, že se to celé bere tak moc s humorem, ale naštěstí se pracovalo i s tímhle a postupem času už tu ze všech padá těch hlášek čím dál tím méně, jelikož si to taky situace vyžaduje. Nedá se sice říct, že se tam ten humor vždycky hodil, ale většinou ano a většinou mě i dokázal bavit. Jedinou větší výtku bych měl k tomu "romantickému" prostředku, protože ten mi připadal zbytečně vleklý a přitom na událostech něm záleželo asi ze všeho nejméně. Jinak za mě ale spokojenost, bavilo mě to, má to v sobě i víc témat (třeba posedlost novináři získat za každou cenu sólokapra, i když jde všechno okolo do háje a lidé jsou už tak zdeprimovaní), solidní filmařskou stránku a docela podmanivou atmosféru, která má dost silný a za mě i povedený konec. A byl by povedenější, kdyby ten film částí z něj nezačal... Ale jak mi to většinou vadí, tak tady naštěstí tolik ne. Takže jo, za mě spokojenost, i když to do nebes vynášet asi nebudu. A jak se to odehrává ve Fulhamu a Battersea Parku, kousek od Chelsea Bridge, mohl jsem si i připomenout, jak jsem na tom místě sám nedávno byl :-) 4* ()
Začátek a konec filmu byl velmi silný. Zprvu jsem si musel zvyknout na šílenou kadenci dialogů, ale měly hlavu a patu a nenudily mě. Romantická linka byla taky dobře podaná a herci sympatičtí. Mimochodem jeden z filmů, kterému jsem to šílené vedro naprosto věřil, úplně sálalo z obrazovky, až jsem se taky potil. Postupné přírodní katastrofy byly také dobře ztvárněné. Na rok 1961 velmi dobré realistické skoro sci-fi. Píšu skoro, protože tohle od objevu atomové bomby hrozí prakticky pořád, ať už z jakýchkoli důvodů. A ač jsem v tomto ohledu, co se chování lidsta týče, poměrně pesimista (podobně jako třeba Ridley Scott), doufám, že budeme natolik rozumní a jadernou apokalypsu nikdy nerozpoutáme. ()
"Člověk zasel vítr a sklidil vichřici..." Úvodní půlhodinka mi sice přišla poněkud jalovější (a určitě až moc upovídaná), ale minimálně od okamžiku, kdy Londýn zavalí mlha hustá tak, že by se dala krájet, se to neskutečně rozjelo a člověk tu stále se zvyšující tíseň všech zainteresovaných cítil doslova v kostech. Ona vidina "smazání celé historie lidstva" a žádné další budoucnosti pro naši Zemi, je zde přitom podána vskutku velmi sugestivně (viz záběry na totálně zpustošené světové metropole při závěrečném odpočítání). Zvláště v kontextu toho, co se dnes děje (vyhrůžky Ruska či Severní Koreje jaderným útokem), je tento film až neskutečně nadčasový. Konec filmu, kdy divák neví, zda extrémní vědecký experiment bude znamenat "znovuzrození lidstva nebo konečné parte", je asi vcelku logicky hodně otevřený. O to působivější pak totiž vyzní závěrečná scéna se záběrem na londýnskou katedrálu sv. Pavla a slovy redaktora o tom, že "vidět slunce je tak příjemné." Velmi příjemné bylo i vidět tento katastrofický film. Velký dík patří opět Willymu Kufaltovi. ()
Bill Maguire: „Neviem, prečo ma všetci považujú za Nostaradama. Váš odhad je rovnako dobrý ako môj.“ Tento film je možné hodnotiť najmä na základe znalostí doby, o ktorej hovorí a kedy vznikol. Žiadne špeciálne efekty, čisté filmárske remeslo. Vyjadruje obavy z obdobia studenej vojny, vtedy obludné rozhodnutia mocných sveta mohli spôsobiť podobnú katastrofu. Väčšina deja sa odohráva v redakcii denníka Daily Express. Veď kto by mal prinášať objektívne a nezmanipulované posolstvo, ak nie oni? Scény vyľudnených londýnskych ulíc, hmly a vyschnutej Temže sú desivé aj bez hudobného podkladu. Zaujala ma aj symbolika – film je zafarbený na začiatku a na konci do oranžova, inak je čierno-biely. ()
Zneužití atomové energie bylo častým námětem amerických sci-fi šedesátých let. Narozdíl od známých filmů jako Dr. Strangelove (1964) nebo Fail-Safe (1964) se zde neřeší jak k průšvihu dojde, ale co přijde po něm. A to je zde zobrazeno opravdu skvěle. Katastrofa přichází pomalu a napětí se hezky stupňuje. Navíc - ve většině podobných sci-fi nechybí velmi naivní romantická část se sblížením dvou hlavních hrdinů. Zde je také, ale je vyřešena tak originálně a nenásilně, že se dá dokonce považovat za velké plus tohoto filmu. ()
Konec světa způsobený jadernými zkouškami je blízko, klimatické změny přivádějí lidstvo na pokraj existenční propasti. Není se čemu divit planeta, je vychýlená ze své zemské osy. Pomalu se rozvíjející příběh dostává ke konci opravdu solidní grády, závěrečná scéna s odpočítáváním, křížem a dvěma výtisky novin, je velmi explicitně řečeným apelem a mementem, které překračuje propast času i do dnešní doby a nutí diváka k zamyšlení. Velmi jsem na filmu ocenil i vedlejší dějovou linii milostného vztahu, která nepostrádala dost humorných momentů. Díky ní se také podařilo ústřední příběh tak trochu odlehčit, pokud ovšem jako diváci hledáte pořádnou depresivní apokalyptickou podívanou, tak vám doporučuji, Fail-Safe 1964, remake z roku 2000, je také velmi dobrý. Dále pak pro silné nátury britský Threads z roku 1984 a nebo ještě z americké produkce Day After, The z roku 1983. ()
V období Studené války se na obou stranách konfliktu budoval jaderný arzenál a docházelo k častým pokusům jaderných výbuchů. To je obecně známé, méně známé jsou už konkrétní testy a jejich následky. Testovaly se výbuchy silnější než v Hirošimě, tlaková vlna u některých třikrát oběhla celou planetu, radiaci byly vystaveny statisíce lidí a bylo zničeno a následně na mnoho desítek let izolováno spoustu míst na Zemi. V té atmosféře se filmařům přímo nabízí se inspirovat a točit podobné filmy. Den, kdy Země vzplanula je jedním z těch málo známých, což je škoda, protože je skvělý. Námětem je myšlenka, že to s jadernými pokusy lidstvo přežene a vystaví celou planetu neodvratným změnám. K silnému námětu se přidalo výtečné obsazení méně známých herců a ti podali výtečné výkony. Celý děj byl poté zasazen do novinové redakce plné zkušených rutinérů a především správných cyniků, kteří neustále mluvili a nebrali si žádné servítky. To mi také sedlo. Když k plusům ještě přičtu solidní atmosféru strachu z neznámých následků a perfektně udělaný konec, který nikomu nic nepodsouvá, dostanu se na velké čtyři hvězdy. ()
Tipnul bych spolu z Dr. Divnoláskou je tento snímek jeden z otců katastrofických filmů, bohužel i nyní na aktuální paranoii z jaderné války. Paralitické období nevyhnutelného konce spálené Země střídá ležérně užvaněný McKern a přináší tolik potřebný kyslík v upoceném ranním, odpoledním i večerním Londýně. 75% ()
Klasická britská SF, která neohromuje triky, ale jen tím, jak se svět snaží udržet zdání normálnosti tváří v tvář úplnému konci. Střet novinářské snahy o otevřenost a mlčenlivé hráze konspirujících politiků a jiných představitelů moci může být aktuální i dnes. Michaela Caina jsem našel, až když jsem se dočetl, že tam hrál a projel jsem si to znovu. ()
Poslední půlhodina či spíše deset minut katastrofického filmu je podána velmi sugestivně. Ale film je dobově užvaněný (Sledováno z digitálně remasterované kopie).(70%) ()
Přestože se nejedná o komedii, je vidět jasná snaha o vtipné dialogy od začátku až do konce. Občas se to však neobejde bez patetických frází. Film by to byl dobrý, kdyby nebyl tak přeplácaný vším možným a některým věcem se vyhnul a u dalších ubral. Drzý, vlezlý novinář, který si jde tvrdě za svým, působí protivně, přestože se jedná pravděpodobně o kladnou postavu. ()
To neustálé kecání po kancelářích jsem vydržel deset minut, pak jsem to začal preskákávat na scény, kdy mluvení ustalo nebo bylo alespoň v normální snesitelné míře. Ať už mi v té hromadě blábolů něco důležitého uniklo tak každopádně tohle úplně zkazilo celý film. ()