Willy Kufalt

Životopisný film o velmi neotřelé a průbojné malířce působí díky svému prostředí i většině hereckého obsazení příjemně cizorodě. Vizuálně experimentální výjevy, vycházející ze spojení filmového obrazu s inspiracemi v surrealistických výtvarných obrazech (ale i v dobové kinematografii, např. King Kongovi) krásně a stylově dozdobují vyprávění epického příběhu silné ženské postavy, stejně jako řada s citem využitých muzikálních vložek. Když mě kdesi v první čtvrtině uzemnila scéna, v níž intelektuální dámský mejdan vystřídává o nějaký metr dál politická hádka dvou mužů (v níž tvrdě se zbraní v ruce zareaguje budoucí Fridin manžel), netušil jsem, jak tento kontrast trefně předznamená vzájemnou odlišnost manželů Fridy a Diega, které sice bude pojit celoživotní vášeň v malířství a nekonvenčním umění, ale odlišnost povah i zbylých životních preferencí a hodnot je bude směřovat často k silným vztahovým konfliktům. Možná se mi již ke konci už snímek viděl trochu dlouhý, ale rozhodně byl vedle poutavé výtvarné stránky a skvělých hereckých výkonů naplněný zajímavými událostmi nejen ze života titulní hrdinky, ale i těmi politickými, reflektovanými v pozadí. [80%]

5* – 3* – 1*: Milé laskavosti jsou dosti originální esencí Yorgose Lanthimose a jeho dosavadní tvorby včetně témat a stylů... a snad jako žádný jiný jeho film mi právě tenhle během necelých tří hodin – tří samostatných povídek připomněl, jak rozporuplný mám vztah k panu režisérovi, jenž mě někdy přímo nadchne (Favoritka, Chudáčci), jindy vyvolá hodně zvláštní směs dojmů i s menšími rozpaky, přesto mě pořád nadprůměrně zaujme a zasáhne (Humr, Špičák) a jindy s ním bojuji skrze čirý chlad se směšnou hrou na umění a totálním znechucením z filmu, jaký mám vůbec problém dosledovat (Zabití posvátného jelena)... a tady mě první povídka plně nadchla, měl jsem z ní dojem geniálně sehrané, černohumorně vypointované absurditky s luxusním hereckým sólem Jesse Plemonse (+ již naprosto skvělým začátkem celého filmu). Druhá povídka mě zpočátku ze stejných důvodů rovněž hodně chytla a byť postupně začala padat do šíleného kanibalského úletu, který byl ve více scénách na mě až příliš bizarní (a fantasy závěr teprve WTF), pořád jsem ji částečně bral, jelikož mě aspoň nenudila, byť v posledních minutách jsme se s režisérem již začali rozcházet na vzájemně odlišnou vlnovou délku. Se závěrečnou povídkou přišel do třetice i ten ultra chladný Lanthimos, který mě svými bizarními úlety ve stylu sektářských rituálů s oživovaním mrtvol již totálně míjel, zvláště s tak odtažitým pokusem o těžký art, pár scénami i mírně znechutil, aniž bych v tom znechucení vnímal hlubší smysl, kdežto od potenciálního odpadu zachránila tuto povídku hlavně rýsující se zajímavá zápletka se psem... Co dodat, s výjimkou první povídky se to nadšení, v jaké jsem po předchozích dvou režisérových počinech doufal, tentokrát u mě nekoná. [55%]

Od první scény z nemocnice je cítit silný houstnoucí neklid, který dává znát, že retrospektivně vyprávěné psychologické drama, odehrávající se často v netypického prostředí jezdecké školy a koňských stájí, bude mít zřejmě hodně trpké vyvrcholení... přestože si zdrcený Robert u lůžka své ženy Dory na pokraji smrti namlouvá cosi o šťastném manželství. Herci vytěžují ze svých postav maximum: famózní Bernard Blier s řadou vnitřních monologů a všeříkajícími pohledy obličejem a neméně výborná Simone Signoret v proměnlivých náladách v postavě mladice s bezohledně pragmatickým jednáním. S režisérem Yvesem Allégretem se setkávám vůbec poprvé, o to víc mě nečekaně překvapilo, nakolik černobílé drama z roku 1950 může jít ve vypjatých scénách (obzvlášť v sledu závěrečných scén) psychicky až doslova na dřeň. Stejně tak mě v první třetině a závěru přímo nadchl filmařský způsob vyprávění se skládáním obrazu psychologie postavy Roberta skrze spoustu prolínaných retrospektivních výjevů a svižně se střídajících krátkých útržků s nezvyklým kruhovým rámováním záběrů. Přes značně chladné, po stránce skutečných citů vyprahlé vztahy mezi postavami plné vzájemného kalkulování na mě Manéže dostatečně zapůsobily. [85%]