Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Mysteriózní
  • Horor

Poslední recenze (2 257)

plakát

Kolem půlnoci (1986) 

Právě jsem viděl něco, čehož genialitu možná plně pochopím za pár dnů, týdnů, měsíců, let... a tak zatím, než mi nedojdou slova, si vychválím alespoň ten jedinečný soulad mezi atmosférou zde přítomné hudby s atmosférou vztahového a psychologického příběhu v kruhu několika postav. Nádhernou paletu tónů hudby v jednotlivých skladbách i barev vizuálů v dlouhých záběrech, zesílující pro uši i pro oči všechny ty uvnitř skryté emoce. Krásné vyvíjení celého děje, který se zdánlivě loudá v jednotvárném melancholickém oparu, až v něm postupně stále více pociťujeme nacházený skutečný život, naděje, radosti, překvapení. A také Gordona s Cluzetem. Jazz a blues moc často nevyhledávám, ale ve správné náladě se i do podobné muziky klidně rád zaposlouchám. Tady jsem seděl jako opařen celých 135 minut! Americký nezávislý film, za kterým jsem vůbec nepoznával francouzského levičáka Bertranda Taverniera (kdybych nevěděl, kdo to natočil, spíše bych tipoval Wenderse) a hodně mě tímto snímkem včetně zvoleného tématu a zpracování překvapil. [100%]

plakát

Největší případ komisaře Maigreta (1966) 

Tohle má prostě atmosféru! Ne sice vyloženě napínavou nebo temnou, ale podmanivou atmosféru dnes již starosvětského prostředí a klasického detektivního příběhu v podání skvělých herců ano. Trochu jsem se obával, nakolik zapasuje postava legendárního francouzského detektiva do rakouských reálií, ale snad i díky tradičně výbornému Heinzu Rühmannovi, který si komisaře s geniální dedukcí a neustále zapálenou fajfkou vychutnává s obrovskou noblesou, jsem vůbec nenabyl žádného rušivějšího dojmu. I hudba míchající francouzský nádech s hrou na akordeon a zároveň temnější, bigbítové tóny se v tomto netradičním skloubení reálií dost povedla. Sledovat Heinze Rühmanna v roli Maigreta bylo pro mě přibližně stejným požitkem, jako u nejslavnějších filmů s Jeanem Gabinem. Přesto pro mě nejlepším Rühmannovým filmem zatím nadále zůstává Stalo se za bílého dne (který jsem viděl před 3 lety s tímto hercem jako první) a zatím se tady po menším váhání přikláním k silným 4*: [85%]

plakát

Záhada jezera Lochness (2004) 

Sledovat tento film bez znalostí bližších informací musí být jistě nečekaný zážitek. Já už věděl předem, že půjde o found footage, což je hororový subžánr, ke kterému mám trochu rozporuplný vztah. Na jedné straně v něm sice vnímám zajímavý nápad formy autorského filmu s možností uplatnit kreativitu na pomezi hraného filmu a dokumentu. Jenže tento nápad se posledních 23 let stal hojně využívanou formou pro často ty nejprimitivnější béčkové horory a narazit mezi tím škvárem na něco odlišného od většiny FF produkce znamená pomalu hledání jehly v kopce sena. Bavil mě norský Lovec trolů (2010), který i navzdory tradičním klišé šel zčásti jinou cestou a kromě originálního tématu ze severské mytologie hlavně nepostrádal smysl pro humor. Opět jiná zvolená cesta se mi líbí i zde, Záhada jezera Lochness si mě získala zejména díky Werneru Herzogovi, který zde vystupuje v hlavní roli sám za sebe jako režisér natáčející dokument a dost mě překvapil, že do podobného projektu (v režii scenáristy Marvelovek a jiných popkulturních blockbusterů) vůbec šel. Upoutala mě dokumentárně laděná část kolem natáčení, plavby, vyprávění tvůrců a pohltil mě i napínavý hororový zážitek pro zúčastněné. Ani tady to nebude víc, než na lepší 3 hvězdičky: narozdíl od skutečné Herzogovy tvorby postrádá Pennova mystifikace tu fascinující atmosféru návštěvy exotických míst a o to víc se někdy táhne (což je i problém první třetiny), a mimo Herzoga mě vyprávění těch další tvůrců někdy moc nebralo. Jako zábavná, mystifikační oddechovka s malým dokumentárním exkursem to bylo docela fajn. Poučení? Házet na vodu umělou příšeru, v místě proslulém živou, se nevyplácí. :o) [65%]

Poslední hodnocení (2 975)

Kolem půlnoci (1986)

17.08.2022

Největší případ komisaře Maigreta (1966)

17.08.2022

Záhada jezera Lochness (2004)

17.08.2022

Taxi Teherán (2015)

17.08.2022

Iluze cestuje tramvají (1954)

16.08.2022

Pevnost 13 (1984)

16.08.2022

Náměstí svaté Alžběty (1965)

16.08.2022

Čtyři odstíny hnědé (2004)

15.08.2022

Muž jménem Ove (2015)

14.08.2022

Reklama

Poslední deníček (30)

Druhé filmové šance

Jsou filmy, které člověku během sledování jednoduše nesednou, i přestože třeba vnímá, že daný počin může mít své kvality nebo alespoň je si to ochoten připustit poté, co se mu zážitek z viděného časem v hlavě více rozleží.
Už nejednou se mi stalo, že jsem některé filmy původně nedokázal příliš docenit, ale z jistého důvodu jsem je (ať už kvůli vybranému herci či režisérovi, na základě doporučení či kladného zážitku ze strany jiných nebo po spoznání jistého kontextu kolem daného filmu) časem dostal chuť zkusit znovu a v nejedném případě můj dojem byl opětovně výrazně lepší. V několika případech šlo navíc o filmy, které jsem si s opakovaným zhlédnutím navzdory nepříliš pozitivním dojmu z prvního setkání i hodně oblíbil (např. v minulosti Plavec, nebo loni na podzim Muž z Acapulca). V záloze mám navíc již déle několik snímků, u kterých už nějakou dobu uvažuji nad druhou šancí, až jsem se dnes rozhodl si je dát dohromady, přidat pár dalších, na které jsem při filtrování ve svém profilu narazil a průběžně se k filmům z tohoto seznamu vracet.

Když jsem si vyfiltroval a prošel filmy, které jsem ohodnotil odpadem nebo 1 hvězdičkou, je mezi nimi i dost takových, u kterých jdu proti davu, ale současně si za svým názorem stále při vzpomínce na onen film stojím a nemám pocit, že případné opakované zhlédnutí by jakkoliv pomohlo ke změně názoru (spíše by můj radikální postoj asi jenom potvrdilo).
Do nasledujícího seznamu filmů, kterým plánuji dát druhou šanci, jsem také proto zařadil pouze ty, u nichž mám pocit, že by mi po čase mohli z jistých důvodu sednout o něco víc, než dříve...
Tak snad alespoň u poloviny z nich se mi podaří v správné náladě zhlédnout ještě letos... :o)

Přichází Satan! (Richard Donner, 1976) : 2*
Vtáčkovia, siroty a blázni (Juraj Jakubisko, 1969) : 1*
Třetí část noci (Andrzej Żuławski, 1972) : 3*
Čas vrahů (Julien Duvivier, 1956) : 1*
... v případě úspěchu od stejného režiséra i La Chambre ardente (1962) : 2*
Utrpení mladého Boháčka (František Filip, 1969) : 2*
Večírek (Blake Edwards, 1968) : 3*
... v případě úspěchu i stylově podobný Playtime (Jacques Tati, 1967) : 1*
O slavnosti a hostech (Jan Němec, 1966) : 2*
Najal jsem si vraha (Aki Kaurismäki, 1990) : 2*
Konec srpna v hotelu Ozon (Jan Schmidt, 1966) : 1*
Rašómon (Akira Kurosawa, 1950) : 3*
Psycho (Alfred Hitchcock, 1960) : 3*
Baal (Volker Schlöndorff, 1970) : 2*
Amadeus (Miloš Forman, 1984): 3*
Nikdo se nebude smát (Hynek Bočan, 1965) : 2*
Profesionál (Georges Lautner, 1981) : 3*
Zelig (Woody Allen, 1982) : 2*
Star Wars (George Lucas, 1977) : 1*
Pahorek (Sidney Lumet, 1965) : 3*
Kam se poděla sedmá rota? (Robert Lamourex, 1973) : 2*
Ve stínu (David Ondříček, 2012) : 2*
Malevil (Christian de Challonge, 1981) : 2*
Divoká banda (Sam Peckinpah, 1969) : 3*

* Filmy již znovu viděné a "přehodnocené" (...a okomentované) – v pořadí od posledně viděného:

Čarodějův učeň (Karel Zeman, 1976) : 3* → 5*

Večerní úbor (Bertrand Blier, 1986) : odpad! → 2*

Stalker (Andrej Tarkovskij, 1979) : 3* → 4*

Velký blondýn s černou botou (Yves Robert, 1972) : 2* → 3*

Litan (Jean-Pierre Mocky, 1982) : 2* → 4*

Šašek a královna (Věra Chytilová, 1987) : 3* → 4*

Slídil (Joseph L. Mankiewicz, 1972) : 2* → 4*

Muž z Acapulca (Philippe De Broca, 1973) : 2* → 5* !

Mazací hlava (David Lynch, 1977) : 2* → 3*

Druhé filmové šance

Ovládací panel
116. nej uživatel Slovensko
43 bodů

Reklama

Reklama